Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2722/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti Ing. Petra Rudolfa, Ph.D., zastoupeného JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem, sídlem Smilova 356, Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. června 2025 č. j. -869, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2024 č. j. -813 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. listopadu 2023 č. j. -786, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovaná ústavní stížnost vychází z řízení o stěžovatelově žalobě pro zmatečnost, v níž tvrdil, že soudy rozhodly v jeho neprospěch v důsledku podjatosti rozhodujících soudkyň a trestného činu soudce. Soud prvního stupně žalobu pro zmatečnost odmítl v návětí uvedeným rozhodnutím, protože stěžovatel přes výzvu neodstranil vady žaloby. Městský soud v Praze následně potvrdil prvostupňový rozsudek. Nejvyšší soud pak odmítl stěžovatelovo dovolání. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy jmenovanými rozhodnutími porušily řadu jeho ústavně zaručených práv. Porušení práv spatřuje v údajně neoprávněném a nepřezkoumatelném odepření přípustnosti jeho dovolání Nejvyšším soudem, v tvrzeném porušení práva na přístup k soudu odmítnutím věcného projednání jeho žaloby a v porušení práva na zákonného soudce a na uplatnění námitky podjatosti.

2. Ústavní stížnost stěžovatele je značně nepřehledná a místy obtížně srozumitelná, na což Ústavní soud stěžovatele i jeho zástupce upozornil i v dřívějších rozhodnutích (např. usnesení ze dne 17. července 2024

sp. zn.

, bod 5). Ústavní soud ji i tak shledal hraničně projednatelnou, avšak zjevně neopodstatněnou.

3. Právo na přístup k soudu zakotvené v d není absolutní a podléhá zákonným omezením, jež jsou vtělena zejména do procesních předpisů. Z ústavněprávního hlediska je podstatné, že žádné z těchto omezení nesmí být nepřiměřené a nesmí narušovat podstatu chráněného základního práva. Daná ustanovení je proto třeba interpretovat a aplikovat tak, aby na účastníky řízení nebyly kladeny nepřiměřené požadavky, a nebylo tím fakticky bráněno realizaci práva na soudní ochranu.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že v nyní projednávaném případě soudy nepostupovaly přepjatě formalisticky, nepřiměřeně, či jinak protiústavně. Obecné soudy v napadených rozhodnutích řádně objasnily, z jakých důvodů nebyla žaloba podaná stěžovatelem projednatelná, a to ani po stěžovatelově reakci na výzvu k odstranění vad návrhu. Nejvyšší soud pak řádně odůvodnil, proč odmítl dovolání jako nepřípustné, přičemž nevybočil z ústavních mantinelů (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. listopadu 2014

sp. zn.

, bod 6).

5. Nelze tak souhlasit se stěžovatelem, že mu obecné soudy odepřely přístup k soudu. Z napadených rozhodnutí naopak vyplývá, že stěžovatel byl vyzván k doplnění žaloby a srozumitelně informován o tom, jak je třeba žalobu doplnit. Žalobu ovšem nebylo možné projednat ani po stěžovatelově reakci. Na závěru obecných soudů, že žaloba stěžovatele je za daného stavu neprojednatelná, Ústavní soud neshledal nic protiústavního. Stejně tak již obecné soudy dostatečným a ústavně konformním způsobem vypořádaly stěžovatelovy námitky týkající se údajného porušení stěžovatelova práva na zákonného soudce.

6. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatele.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu