Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2857/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Vladimíra Smitky, zastoupeného Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem, sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. července 2025 č. j. -31 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. ledna 2025 č. j. -91, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení a Magistrátu města Plzně, sídlem Škroupova 4, Plzeň, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel podal ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") správní žalobu proti rozhodnutí vedlejšího účastníka. Toto rozhodnutí bylo vydáno v řízení podle , stavební zákon (dále jen " "), který v upravuje zvláštní měsíční lhůtu k podání žaloby proti takovému rozhodnutí. Jelikož stěžovatel podal žalobu až po této lhůtě, krajský soud ji pro opožděnost odmítl. Proti usnesení krajského soudu následně stěžovatel brojil kasační stížností, tu ale Nejvyšší správní soud rozsudkem zamítl.

2. Stěžovatel napadá ústavní stížností usnesení krajského soudu a rozsudek Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a soudní ochranu podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.

3. Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní soud připomíná, že jeho rolí je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti ( y). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje jen tehdy, shledá-li současně porušení některého základního práva nebo svobody jedince. V nyní posuzované věci však žádné takové porušení práv neshledal.

5. Podstatou stěžovatelovy ústavní stížnosti je nesouhlas s aplikací ustanovení nového stavebního zákona se zkrácenou lhůtou k podání správní žaloby. Namítá, že je právní úprava nepřehledná a ustanovení je formulováno nesrozumitelně, protože z jeho textu není zřejmé, zda se vztahuje i na žaloby proti rozhodnutí odvolacího orgánu jako "stavebního úřadu".

6. Ústavní soud se pravidlem plynoucím z § 306 odst. 1 nového stavebního zákona ve své rozhodovací praxi již vícekrát zabýval (viz zejména nález ze dne 26. března 2025

sp. zn.

, usnesení ze dne 23. července 2025

sp. zn.

, ze dne 2. července 2025

sp. zn.

či ze dne 30. dubna 2025

sp. zn.

). V těchto rozhodnutích aproboval jako ústavně konformní výklad, že pokud je rozhodnutí stavebního úřadu doručeno účastníkovi až poté, co ustanovení nabylo účinnosti, zkrácená jednoměsíční lhůta se použije. V podrobnostech lze na citovaná rozhodnutí zcela odkázat.

7. Stěžovateli bylo rozhodnutí vedlejšího účastníka doručeno až po nabytí účinnosti § 306 odst. 1 nového stavebního zákona, v aplikaci tohoto ustanovení na jeho případ tedy nelze spatřovat porušení jeho ústavně zaručených práv. Nejvyšší správní soud v rozsudku napadeném touto ústavní stížností též podrobně vysvětlil, proč je ustanovení nutno vykládat tak, že dopadá na konečné rozhodnutí ve věci, tedy rozhodnutí odvolacího správního orgánu. O souladu takového výkladu s ústavním pořádkem svědčí i výše citovaná rozhodnutí, která argumentaci zužujícím výkladem pojmu "rozhodnutí stavebního úřadu" odmítla jako nerelevantní (viz bod 10 usnesení

sp. zn.

či bod 10 usnesení

sp. zn.

). Ústavní soud neshledal důvod přijatý závěr nyní přehodnocovat. Opět v tomto ohledu postačí odkázat na citovaná rozhodnutí, jakož i na odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, který se s argumenty stěžovatele zcela vypořádal.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu