Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2961/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Stanislava Hájka, advokáta, sídlem náměstí Republiky 28, Plzeň, proti postupu Okresního státního zastupitelství v Chebu, spočívajícím ve vyžádání informací podléhajících bankovnímu tajemství u účtů advokátů, č. ú. X a č. ú. Y, vedených u UniCredit bank, a. s., ve věci vedené pod sp. zn. 1 ZN 1469/2023, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud konstatoval, že v záhlaví popsaným postupem Okresního státního zastupitelství v Chebu (dále jen " ") byla porušena jeho ústavní práva vyplývající z , , , a d.

2. Stěžovatel namítá, že orgány činné v trestním řízení bezprecedentně prolomily povinnost mlčenlivosti advokáta, neboť si vyžádaly údaje z účtů, které jsou vedeny jako speciální advokátní účty. Tím zjistily platby od klientů stěžovatele, což je citlivý údaj spadající pod advokátní mlčenlivost. Stěžovatel uvádí, že tímto postupem nebylo zjištěno nic relevantního pro samotné trestní řízení. Nyní jsou však výsledky tohoto postupu založeny v soudním spisu a má k nim tedy přístup značné množství lidí. To podle stěžovatele odporuje zásadě přiměřenosti, podle níž mají orgány činné v trestním řízení postupovat tak, aby neporušovaly práva osob nad nezbytnou míru.

3. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.

4. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele ( ve spojení s ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle y jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku.

5. Vztáhl-li Ústavní soud výše uvedené zásady na danou věc, musí především konstatovat, že z ústavní stížnosti (a ani z jejích příloh) nevyplývá, že by stěžovatel využil podnětu k výkonu dohledu. Ten je přitom v judikatuře Ústavního soudu ustáleně považován za účinný prostředek ochrany práv (viz zejména nález ze dne 2. 3. 2015,

sp. zn.

). Z popisu skutečností stěžovatelem (a z obsahu příloh ústavní stížnosti) nevyplývá žádný důvod, pro který by dohledové státní zastupitelství nemohlo zjednat nápravu stavu, v němž stěžovatel spatřuje porušení svých práv (nebo práv svých klientů).

6. Dále není úplně zřejmé, čeho chce stěžovatel ústavní stížností docílit. Je-li jeho zájmem vyřazení údajů o jeho bankovních účtech z trestního spisu (čemuž část ústavní stížnosti napovídá), je v této otázce zjevně příslušný nalézací soud v daném trestním řízení, ve kterém již byla k soudu podána obžaloba. Ten je rovněž příslušný k posouzení toho, zda pro účely trestního řízení bylo postupováno v mezích zákona. Domáhá-li se stěžovatel pouhého konstatování protiprávnosti postupu okresního státního zastupitelství, je k němu příslušný (kromě již zmíněného trestního soudu) rovněž soud v řízení o odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup (podle ). V každé z těchto alternativ je však zřejmé, že ústavní stížnost byla stěžovatelem podána předčasně, bez řádného vyčerpání dostupných opravných prostředků.

7. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2025

Daniela Zemanová v. r.

soudkyně zpravodajka