Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2992/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška jako soudce zpravodaje, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti společností Bohemia Energy Holding B.V., sídlem Prins Bernhardplein 200, 1097 JB Amsterdam, Nizozemské království, a MR COMMUNICATIONS, s.r.o., sídlem 28. října 767/12, Praha 1, zastoupených advokátem Mgr. Petrem Kuhnem, sídlem 28. října 767/12, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -2189 ze dne 12. srpna 2025 a rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -1784 ze dne 19. května 2022, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a Ing. Jiřího Písaříka, JUDr. Jaroslava Brože, MJur, sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, insolvenčního správce dlužníka Tomáše Bárty, Hany Písaříkové a společnosti BOHEMIA ENERGY entity s.r.o., sídlem 28. října 767/12, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatelky domáhají, aby Ústavní soud vyslovil porušení jejich ústavně zaručených práv a zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí. Porušení svých práv stěžovatelky spatřují v tom, že napadenými rozhodnutími bylo rozhodnuto ve sporu, ve vztahu k němuž podaly žalobu podle (tzv. hlavní intervence). Soudy intervenované řízení s řízením intervenčním nespojily ani nevyčkaly na jeho výsledek, čímž mělo dojít k vyprázdnění žaloby z hlavní intervence.

2. Stěžovatelky se považují za účastníky řízení, z něhož vzešla napadená rozhodnutí, ve smyslu , neboť účastník dle je údajně pojmem nezávislým na obsahu podústavního práva a je potřeba jej vykládat materiálně tak, že se jím rozumí osoba, v jejímž právním postavení se napadené rozhodnutí bezprostředně projevuje. Pokud se Ústavní soud s tímto názorem neztotožní, napadají stěžovatelky daná rozhodnutí jako jiný zásah orgánu veřejné moci.

3. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelky nelze považovat za účastníky řízení, z něhož vzešla napadená rozhodnutí. Podstatou žaloby z hlavní intervence, kterou stěžovatelky podaly a z níž dovozují své účastenství, totiž je právě to, že se jí zahajuje samostatné řízení. V nálezu

sp. zn.

ze dne 10. 1. 1996 (N 3/5 SbNU 17) nicméně Ústavní soud připustil, že se stěžovatelé mohou ústavní stížností za určitých okolností bránit i proti rozhodnutím vydaným v řízení, jehož nebyli účastníkem; takové rozhodnutí vůči nim může představovat "jiný zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu písm. d) y (proto ale zároveň nelze pojem "účastník" ve smyslu vykládat až tak široce, jak stěžovatelky dovozují).

4. Vzhledem k uvedenému a k okolnostem dané věci Ústavní soud stěžovatelky neshledává "zjevně" neoprávněnými ve smyslu . Ústavní soud nicméně shledává posuzovanou ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, aniž by se podrobněji zabýval otázkou, jaké důsledky obecně má rozhodnutí v intervenovaném řízení na řízení intervenční, a zda tedy skutečně takovým rozhodnutím vůbec může dojít k zasažení práv hlavního interventa (stěžovatelek).

5. Je tomu tak proto, že Vrchní soud v Praze sice napadeným rozsudkem pravomocně rozhodl v intervenovaném řízení dřív, než bylo pravomocně skončeno řízení intervenční, ovšem Nejvyšší soud posléze právní moc tohoto rozsudku odložil. Vrchní soud v Praze následně žalobu stěžovatelek v intervenčním řízení pravomocně zamítl, přičemž se jí zabýval věcně (důvodem zamítnutí nebylo skončení intervenovaného řízení). K žádné újmě stěžovatelek tedy v tomto směru nemohlo dojít. Na tom nic nemění, že stěžovatelky s rozhodnutím vrchního soudu v intervenčním řízení nesouhlasí a že proti němu podaly dovolání. Relevantní je, že žaloba z hlavní intervence byla pravomocně zamítnuta, aniž by na to napadená rozhodnutí měla vliv.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu