Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1681/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Zdeňky Tajčmanové, zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -397 ze dne 15. 3. 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -371 ze dne 9. 11. 2023, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -316 ze dne 10. 5. 2023, rozsudku Nejvyššího soudu č. j. -282 ze dne 23. 11. 2022 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -240 ze dne 7. 4. 2022, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se vůči vedlejší účastnici domáhala zaplacení částky 158 716 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou utrpěla v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu stěžovatelky zpočátku zcela zamítl, přičemž jeho rozhodnutí v odvolacím řízení potvrdil Městský soud v Praze. Nejvyšší soud však k dovolání stěžovatelky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; městský soud následně zrušil rozsudek obvodního soudu. Obvodní soud posléze přiznal stěžovatelce 47 938 Kč s příslušenstvím a ve zbytku její žalobu proti vedlejší účastnici zamítl. Městský soud rozsudek obvodního soudu potvrdil.

3. K dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud rozsudek městského soudu v zamítavém výroku částečně změnil a stěžovatelce přiznal navíc 3 048 Kč s příslušenstvím; ve zbytku zamítavý výrok potvrdil, potažmo z části zrušil a řízení zastavil. Za náklady dovolacího, odvolacího a nalézacího řízení jí pak přiznal 62 482 Kč.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že soudy porušily její právo na spravedlivý proces, právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem a právo na rovné zacházení. Uvádí, že napadené rozhodnutí je klasickým příkladem vyprázdnění práva stěžovatelky zaručeného v d; bagatelizuje negativní činnost státu, zveličuje vlivy, které snižují poskytované zadostiučinění, a je založeno na zjevné diskriminaci. Soudy dostatečně nezohlednily průtahy v řízení a zmatečnost, přičemž stěžovatelku neoprávněně penalizovaly za její procesní postup. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud nerespektoval ustálenou judikaturu. Dále zpochybňuje výpočet náhrady újmy: základní částku vycházející z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 21. 10. 2010 ve světle růstu cenové hladiny považuje v současnosti za neadekvátní; v té souvislosti upozorňuje na významný nárůst soudcových platů. Stěžovatelka v doplnění ústavní stížnosti uvedla, že otázka "valorizace" náhrady újmy bude posuzována též v řízení pod

sp. zn.

.

5. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky. Jinými vadami se nezabývá.

7. V nyní posuzované věci Ústavní soud ve světle stížnostní argumentace žádný exces či jiné ústavně relevantní nedostatky neshledal. Úkolem Ústavního soudu není v roli superrevizní instance korigovat výpočty náhrady újmy prováděné obecnými soudy, nejedná-li se o excesy. V tomto případě nelze hovořit o vyprázdnění práva na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem. Stejně tak nelze přisvědčit dalším námitkám stěžovatelky; rozsudek Nejvyššího soudu je řádně a srozumitelně odůvodněn. Úkolem Ústavního soudu není nahrazovat činnost Nejvyššího soudu při sjednocování judikatury k náhradě nemajetkové újmy.

8. K námitce "diskriminačně" nízké výše základní částky zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení se Ústavní soud podrobně vyjádřil v nálezu

sp. zn.

. Dospěl k závěru, že rozhodovací praxe civilních soudů založená na stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. (č. rozh. civ.) není ani navzdory růstu cenové hladiny v rozporu s ústavními požadavky. Ve světle důvodů nálezu

sp. zn.

pak nelze ani konkrétní výši přiměřeného zadostiučinění, která byla stěžovatelce přiznána v předcházejícím řízení, označit za nepřiměřeně nízkou, a tudíž protiústavní.

9. Z uvedených důvodů Ústavní soud návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. listopadu 2025

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu