Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3239/25

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. -1634 ze dne 27. srpna 2025, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v , a 2 a d a písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále navrhuje, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení a aby věc byla podle předložena plénu Ústavního soudu k posouzení.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel v trestním řízení vedeném u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , aktuálně pak u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , vystupuje v postavení obžalovaného. Usnesením krajského soudu č. j. -1603 ze dne 10. července 2025 bylo rozhodnuto o tom, že senát krajského soudu 8 To není vyloučen z vykonávání úkonů v uvedené trestní věci. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou.

3. Stěžovatel namítá, že z napadeného usnesení nevyplývá, že by o podané stížnosti rozhodl tříčlenný senát, protože je podepsáno výlučně předsedou senátu a neobsahuje formuli o tom, že rozhodl senát v tříčlenném složení. Tvrdí, že existuje důvodná pochybnost, zda přidělení věci senátu 8 To krajského soudu proběhlo podle předem známých a závazných pravidel rozvrhu práce. Uvádí, že byl po podstatnou část řízení bez reálně fungujícího obhájce v režimu nutné obhajoby, neboť jemu ustanovený obhájce byl setrvale pasivní a nekomunikoval. Dodal, že podává stížnost blanketně, a žádá, aby mu Ústavní soud stanovil dostatečnou lhůtu k obstarání advokáta prostřednictvím České advokátní komory a k doplnění stížnosti v plném rozsahu.

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené . V posuzované věci dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou.

5. Podstatou ústavní stížnosti je její subsidiarita. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit.

6. Jak bylo uvedeno, napadeným usnesením rozhodl vrchní soud o stížnosti stěžovatele proti usnesení krajského soudu o nevyloučení senátu krajského soudu z vykonávání úkonů trestního řízení. Otázkou přípustnosti ústavní stížnosti proti usnesení o nevyloučení soudce z projednání a rozhodování věci se Ústavní soud zabýval ve stanovisku pléna sp. zn. ze dne 7. února 2023 (57/2023 Sb.). Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudce není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci a kterým byl zamítnut opravný prostředek proti takovému usnesení, je nepřípustná. Vydáním rozhodnutí o nepodjatosti (nevyloučení) soudce totiž soudní řízení nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky ochrany jeho práv. Teprve po vyčerpání těchto opravných prostředků, bude-li se stěžovatel i nadále domnívat, že jejich prostřednictvím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se mu otevřela cesta k podání ústavní stížnosti. Ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná. Výjimkou jsou ta rozhodnutí, u nichž dojde ke kumulativnímu splnění dvou podmínek - rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a námitka porušení základních práv se omezuje jen na příslušné stadium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, a nemůže být v rámci dalšího řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna. Ústavní soud však v odkazovaném stanovisku jasně vyložil, že rozhodnutí o (ne)podjatosti soudce uvedené podmínky nesplňuje.

7. Ústavní soud závěrem dodává, že nepřehlédl, že stěžovatel není zastoupen advokátem, jak to vyžaduje , a že navrhuje, aby jej Ústavní soud vyzval k odstranění vad podání a stanovil lhůtu čtyřicet pět dnů k obstarání právního zástupce z řad advokátů prostřednictvím České advokátní komory a k doplnění stížnosti. Ovšem vzhledem k tomu, že jeho ústavní stížnost z důvodu nepřípustnosti není způsobilá k věcnému posouzení, nebyla by ani tehdy, pokud by stěžovatel byl advokátem zastoupen. Ústavní soud tak považoval za nadbytečné stěžovatele vyzývat k odstranění vad podání (absence zastoupení advokátem).

8. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle . Je-li sama ústavní stížnost nepřípustná, musí sdílet její osud i s ní spojené návrhy na odložení vykonatelnosti napadeného usnesení a na předložení věci plénu Ústavního soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 10. listopadu 2025

Veronika Křesťanová v. r.

předsedkyně senátu