Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2093/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti obchodní společnosti "Alteron s.r.o.", sídlem Toulovcovo nám. 1102, Litomyšl, zastoupené JUDr. Jaromírem Císařem, Ph.D., advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2025 č. j. -670, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2024 č. j. -603 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. srpna 2023 č. j. -573, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a M. N., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala proti žalované (vedlejší účastnici) určení vlastnického práva k nemovitostem. Tvrdila, že vedlejší účastnice neuhradila jejich kupní cenu, pročež stěžovatelka odstoupila od smlouvy. Vedlejší účastnice naopak tvrdila, že kupní cena byla uhrazena na základě dohody o zápočtu ze dne 1. 10. 2013. Podstatou sporu v řízení před obecnými soudy bylo především to, zda existuje pohledávka ze směnky, která byla součástí dohody o zápočtu, a tedy, zda je platná i samotná dohoda o zápočtu.

2. Obvodní soud žalobu stěžovatelky zamítl. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že dohoda o zápočtu je platná a účinná (bod 30 rozsudku). Kupní cena byla uhrazena dohodou o zápočtu, a proto je odstoupení stěžovatelky od smlouvy neplatné (bod 32 rozsudku). Samotná existence dohody o zápočtu je důkazem, že pohledávka ze směnky existuje (bod 28 rozsudku). Ke shodnému závěru ostatně dospěl v trestním řízení i Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (bod 25 rozsudku). Samotná směnka je důvodem pro vznik dluhu z ní a soud nemá povinnost zkoumat, zda fakticky tato směnka nějaký závazek kryla (bod 27 rozsudku).

3. Městský soud v Praze následně rozsudek obvodního soudu potvrdil. Ztotožnil se zcela se skutkovými i právními závěry obvodního soudu. Závěr, že smlouva o převodu nemovitostí, jakož i směnka avalovaná stěžovatelkou, a dohoda o zápočtu jsou platnými právními jednáními, má oporu v provedeném dokazování (bod 9 rozsudku městského soudu).

4. Nejvyšší soud nakonec odmítl dovolání stěžovatelky. Stručně shrnul, že námitky uplatněné v dovolání nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud uzavřel, že kupní cena byla uhrazena zápočtem. To však není způsobilým dovolacím důvodem.

5. V ústavní stížnosti stěžovatelka znovu rekapituluje průběh celého řízení před obecnými soudy a předkládá námitky, týkající se skutkových okolností případu. V odstavcích 5 až 24 ústavní stížnosti představuje vlastní verzi skutkového děje, která podle ní svědčí o tom, že v projednávané věci došlo ke zneužití institutu směnky. Stěžovatelka se vymezuje i proti zjištěním z pravomocně skončeného trestního řízení, přičemž poukazuje na to, že výsledek tohoto řízení (zprošťující rozsudek) byl dán spíše tím, že některé skutečnosti nelze postavit najisto v souladu s pravidlem in dubio pro reo. Dále stěžovatelka podrobně tvrdí, z jakých důvodů je podle ní směnka neplatná. Obecné soudy v rámci napadených rozhodnutí odpovídajícím způsobem neodůvodnily a nevypořádaly se s podstatnými argumenty stěžovatelky k neexistenci kauzy směnky, případně její absolutní neplatností, kdy svá zjištění opřely jen a pouze o princip formální přísnosti směnečných vztahů. Tím obecné soudy poskytly ochranu takovému výkonu práva, který je ve skutečnosti zneužitím práva, čímž bylo zasaženo do práva stěžovatelky na soudní a jinou právní ochranu dle d. Obecné soudy se dopustily výkladové svévole a porušily právo stěžovatelky na řádné odůvodnění rozhodnutí, princip právní jistoty a princip předvídatelnosti soudního rozhodování. Nejvyšší soud se celou problematikou zcela odmítl zaobírat s formalistickým odkazem na to, že jde o otázky skutkového charakteru, když přitom takové rozlišování nelze v posuzované věci učinit.

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V takovém případě postačí, je-li usnesení Ústavního soudu stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá ( ).

7. Byť je ústavní stížnost poměrně rozsáhlá, její podstatou je pouze nesouhlas stěžovatelky se závěrem obecných soudů o tom, že směnka a zápočet kupní ceny jsou platné. Ústavnímu soudu tak nezbývá, než zopakovat to, co již shrnul městský soud a Nejvyšší soud - totiž, že námitky stěžovatelky se skutečně týkají výhradně skutkových okolností celé věci, z nichž obecné soudy dovodily právě platnost směnky a dohody o započtení. Přehodnocování těchto skutečností však není úkolem Ústavního soudu, který je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoli další soudní instancí. Z toho důvodu není rovněž na Ústavním soudu, aby se zabýval otázkami výkladu směnečného, tedy podústavního práva, bez jakéhokoli ústavněprávního přesahu (např. tím, zda šlo ve skutečnosti o tzv. zajišťovací směnku).

8. Stěžovatelka sice tvrdí porušení jejích základních práv, jedná se však o tvrzení značně obecná, mající základ např. v jí odkazovaném "právu, aby rozhodnutí soudu byla racionálně akceptovatelná, a nikoli extrémně formalistická". Stěžovatelka přitom žádný extrémní formalismus či extrémní rozpor v provedených důkazech nepředložila - neprokázala např., že by určitý skutkový závěr byl zjevně vyvrácen určitým provedeným důkazem. Stěžovatelka pouze představuje svou vlastní alternativní verzi "příběhu", avšak obecné soudy se veškerými vznesenými námitkami v tomto směru zabývaly.

9. Závěry obecných soudů, zejména obvodního soudu, který prováděl dokazování, jsou srozumitelné, logické a přezkoumatelné, tedy ústavně konformní. Ani Nejvyššímu soudu nelze vytknout, že dovolání odmítl jako nepřípustné, a to s ohledem na absenci sporných právních otázek předložených stěžovatelkou.

10. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. října 2025

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu