Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2697/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška jako soudce zpravodaje, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti P. K., zastoupeného advokátem Mgr. Pavlem Krausem, sídlem Eliščina 223/5, Praha 5 - Třebonice, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -423 ze dne 4. června 2025, usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -368 ze dne 4. prosince 2024 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě č. j. -343 ze dne 11. září 2024 za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství ve Znojmě jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen " "), právo na rovnost účastníků řízení podle y, zásada, že není trestu bez zákona, podle y a presumpce neviny podle y. K tomu mělo dojít odsouzením stěžovatele na základě jediného důkazu a v situaci tvrzení proti tvrzení.

2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, stěžovatel byl napadeným rozsudkem okresního soudu shledán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné y podle , ve spolupachatelství podle , za což byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců a k peněžitému trestu v celkové výměře 30 000 Kč. Daného trestného činu se podle soudů dopustil ve zkratce tím, že v únoru či březnu 2021 nabídl H. K. vyhotovení padělku maturitního vysvědčení, který posléze byl dotyčné také předán. Krajský soud v Brně napadeným usnesením zamítl stěžovatelovo odvolání, dovolání stěžovatele bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto.

3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že jediným přímým důkazem o jeho vině je svědecká výpověď H. K. Jde tedy o situaci tvrzení proti tvrzení, kdy tvrzení svědka není podpořeno dalšími důkazy. Stěžovatel oproti tomu navrhoval v odvolacím řízení provést důkaz výpovědí svědkyně I. V., což ale soud odmítl mimo jiné proto, že tento svědek je v příbuzenském vztahu k druhému odsouzenému a je nadřízeným stěžovatele. Tím však podle stěžovatele odmítnutí důkazu odůvodnit nelze.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Stěžovatel nyní prezentované námitky uplatnil již v řízení před trestními soudy, které na ně dostatečně reagovaly. Zejména se podrobně zabývaly klíčovou svědeckou výpovědí a tím, do jaké míry zapadá do řetězce dalších, byť nepřímých, důkazů. Úkolem Ústavního soudu jakožto soudního orgánu ochrany ústavnosti není podrobovat závěry soudů dalšímu instančnímu přezkumu. Jde-li o v odvolacím řízení stěžovatelem navržený důkaz, tak je zásadně na soudu, aby posoudil, jaké důkazy pro své rozhodnutí potřebuje. Z ústavního hlediska je důležité, aby svůj postup v podobě odmítnutí některých důkazních návrhů řádně vysvětlil, resp. aby důvody jeho postupu byly z rozhodnutí soudu seznatelné. V nynější věci byl návrh na výslech svědkyně I. V. krajským soudem řádně vypořádán (bod 11 rozhodnutí krajského soudu) a jeho postup byl přezkoumán i Nejvyšším soudem (body 37 a násl. rozhodnutí Nejvyššího soudu). Neprovedení tohoto důkazu přitom nebylo odůvodněno vztahem svědka k obviněným.

6. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu