Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2747/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele R. J., zastoupeného Mgr. Katarínou Hájkovou, advokátkou, sídlem Pramenná 1049/7, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. července 2025 č. j. -2412 a rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. března 2025 č. j. -2369, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu ve Znojmě jako účastníků řízení a O. D. a nezletilého J. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel svou ústavní stížností napadá rozhodnutí obecných soudů týkající se úpravy péče o jeho nezletilé dítě (vedlejšího účastníka). Rozhodnutí jsou podle něj založena na libovůli, nedostatečném odůvodnění a nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, jsou překvapivá, nepředvídatelná a v rozporu s nejlepším zájmem dítěte.

2. Stěžovatel se domáhal návrhem k Okresnímu soudu ve Znojmě (dále jen "okresní soud") svěření dítěte do své péče a schválení právního jednání za nezletilého spočívajícího v podání žádosti o předložení vyúčtování právních služeb v dřívějším sporu. Okresní soud jeho návrhy zamítl. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") též jeho odvolání nevyhověl a rozsudek okresního soudu potvrdil.

3. Stěžovatel napadá ústavní stížností rozsudek krajského soudu i rozsudek okresního soudu s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo dítěte na ochranu jeho nejlepšího zájmu podle y a podle Úmluvy o právech dítěte, právo stěžovatele na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a právo na ochranu majetku podle y a Úmluvy o právech dítěte.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a že do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze tehdy, pokud jimi byla porušena ústavně zaručená práva účastníků. Obzvláště rezervovaně pak Ústavní soud přistupuje k soudním rozhodnutím ve věcech rodinných [viz např. usnesení ze dne 10. listopadu 2020

sp. zn.

(U 18/103 SbNU 411), bod 11, nebo usnesení ze dne 9. června 2025

sp. zn.

, body 15-17].

6. Obecné soudy založily svá rozhodnutí o zamítnutí návrhu stěžovatele o svěření dítěte do jeho péče na tom, že od předchozího rozhodnutí o péči nedošlo k podstatné změně poměrů. Z napadených rozhodnutí je zřejmé, že naposledy o péči o nezletilého rozhodoval krajský soud v květnu 2024. Obecné soudy v napadených rozhodnutích přesvědčivě vysvětlily, že k žádné změně (natož pak podstatné) od té doby nedošlo. Stěžovatel tento závěr soudů v ústavní stížnosti napadá, protože je podle něj v rozporu s reálnou situací, zejména jelikož o dítě pečuje fakticky více než matka. Tím ale stěžovatel staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví a dožaduje se po něm přezkoumání skutkového stavu (aniž by poukazoval na nějaký konkrétní a extrémní rozpor s provedenými důkazy). Za této situace proto Ústavní soud nemá důvod do závěrů obecných soudů zasahovat.

7. Ani námitky stěžovatele vůči zamítnutí jeho návrhu o schválení právního jednání za nezletilého nedosahují ústavněprávní roviny. Obecné soudy poskytly dostatečné zdůvodnění, proč je návrh nedůvodný (viz zejména bod 17 rozsudku okresního soudu). Stěžovatel navíc argumenty obecných soudů v ústavní stížnosti zcela pomíjí a zůstává pouze u obecně vyjádřeného nesouhlasu se závěrem obecných soudů.

8. Jelikož Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. října 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu