Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2552/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudce Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky SWISS FUNDS, a.s., sídlem Školská 689/20, Praha 1, zastoupené Mgr. Kristýnou Ditmarovou, advokátkou, sídlem Palackého 592/19, Olomouc, proti výroku III. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 5. 2025, č. j. -144, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Ireny Brányikové, jako vedlejší účastnice řízení, ve spojení s návrhem na přednostní projednání, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a argumentace v ústavní stížnosti

1. Ústavní stížností podle písm. d) y se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni s tvrzením, že jím bylo odepřeno právo stěžovatelky na řádný proces podle d ("Listina"), a právo na právní pomoc podle y.

2. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 28. 11. 2024, č. j. -87, bylo rozhodnuto o žalobě stěžovatelky, ve které se domáhala doplacení části neuhrazeného spotřebitelského úvěru ve výši 12 696 Kč s příslušenstvím tak, že vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit stěžovatelce částku 7 858 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve zbývající části týkající se částky 4 142 Kč, úroku ve výši 3 600 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 13. 7. 2024 do 5. 9. 2024, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 142 Kč od 6. 9. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 558 Kč a smluvní pokuty ve výši 696 Kč, žalobu zamítl (výrok II), stěžovatelce dále uložil povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč (výrok III) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).

3. V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Plzni rozsudek okresního soudu ve výroku I potvrdil (výrok I), změnil však zamítaný výrok okresního soudu tak, že je vedlejší účastnice povinna zaplatit stěžovatelce částku 4 142 Kč i žalované příslušenství (výrok II), a rozhodl o nákladech soudu obou stupňů tak, že je vedlejší účastnice povinna zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů ve výši 13 107 Kč (výrok III). Zdůraznil, že šlo o spotřebitelský spor, žalovaná měla od počátku zřejmé bydliště v X, stěžovatelka sídlí v Praze, a žalovaná slabší strana by nyní jinak musela nést nepřiměřené náklady spojené s dojížděním právní zástupkyně z Olomouce. Krajský soud odkázal na judikaturu Ústavního soudu a označil některé z uplatněných úkonů (cestovné a zmeškaný čas) za neúčelné.

4. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti napadá pouze nákladový výrok III. rozsudku krajského soudu (tedy rozhodnutí o nákladech řízení před soudy obou stupňů). Její argumentaci lze stručně shrnout tak, že krajský soud nedůvodně stěžovatelce nepřiznal náhradu nákladů spojených s cestovným, které právní zástupkyni se sídlem v Olomouci vznikly z důvodu dojíždění na soudní jednání konané u Krajského soudu v Plzni. Nesouhlasí s argumentací krajského soudu a považuje spotřebitelskou agendu za specifickou, odůvodňující zvolení si specializovaného advokáta.

II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny přípustné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

III. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( a y), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle písm. d) y je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

7. K rozhodování ve věcech nákladů řízení se Ústavní soud staví zdrženlivě a podrobuje je toliko omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Ačkoliv i rozhodnutí o nákladech řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníků řízení a jako takové je nedílnou součástí soudního řízení jako celku [viz např. nález ze dne 2. 5. 2002

sp. zn.

(N 57/26 SbNU 113)], samotný spor o nákladech řízení většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit jejich základní práva a svobody.

8. Ústavní soud dal ve své judikatuře opakovaně najevo, že při posuzování problematiky nákladů řízení (ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy spíše podružné) přistupuje ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení pouze výjimečně, například zjistí-li, že došlo k porušení práva na soudní ochranu nebo že bylo porušeno jiné základní právo [viz např. nálezy ze dne 30. 4. 2008

sp. zn.

(N 81/49 SbNU 177) a ze dne 21. 3. 2006

sp. zn.

(N 65/40 SbNU 647)]. Zásah Ústavního soudu je proto namístě pouze tehdy, je-li rozhodovací proces stižen tzv. kvalifikovanými vadami [viz k tomu nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)].

9. V posuzované věci jde navíc o kauzu bagatelní. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 5. 3. 2025 (č. 97/2025 Sb.) jsou ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení zpravidla také zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou. O to mimořádnější okolnosti musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti.

10. Významné okolnosti, které by vedly k meritornímu přezkumu (a přesahu vlastních zájmů stěžovatelky), však Ústavní soud v tomto případě neshledal. Neshledal ani jiné (ústavně významné) porušení jejích procesních práv. Krajský soud dostatečně odůvodnil, proč souhrn nákladů předložených stěžovatelkou považoval za zjevně neúčelný a extrémní, a to jak relativně v porovnání k celkové výši nákladů vzniklých přibráním advokáta, tak i absolutně. Uvedl, že nepřiměřené náklady byly způsobeny především vzdáleností sídla advokátky (Olomouc) od sídla příslušného okresního a krajského soudu (Plzeň), současně neexistovala pochybnost o místní příslušnosti a šlo o relativně jednoduchý typ kauzy. Odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn.

a nález ze dne 2. 10. 2013

sp. zn.

, kde se Ústavní soud s namítaným právem na právní pomoc rovněž vypořádal. Závěry krajského soudu považuje Ústavní soud za racionální a dostatečně odůvodněné. V rámci omezeného přezkumu neshledal důvod do něj jakkoliv zasahovat.

11. Protože Ústavní soud neshledal důvodnou ani ostatní argumentaci stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu . O návrhu na přednostní projednání Ústavní soud samostatně nerozhodoval, rozhodl však neprodleně, a fakticky tím návrhu vyhověl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu