Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2743/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelů A. P. Č. a nezl. D. Č., zastoupených JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1 - Nové Město, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 18. července 2025 č. j. MV-78906-3/SO-2024 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 14. dubna 2025 č. j. MV-96752-8/VS-2024, za účasti Ministerstva vnitra, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Stěžovatelka podala jménem svým a jménem nezletilého syna, druhého stěžovatele, žádost o udělení státního občanství. Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") napadeným rozhodnutím tuto žádost zamítlo z důvodu uvedeného v , o státním občanství České republiky (dále jen " "), a to na základě negativního stanoviska bezpečnostních sborů, podle kterého stěžovatelka ohrožuje bezpečnost České republiky.

2. Rozklad stěžovatelů proti tomuto rozhodnutí zamítl ministr vnitra rovněž napadeným rozhodnutím. Ministr vnitra zopakoval, že vyjde-li na základě státobezpečnostních stanovisek najevo, tak jako u stěžovatelky, že žadatel o udělení státního občanství České republiky ohrožuje bezpečnost státu, nelze žádosti vyhovět. Vůči nezletilému stěžovateli uvedl, že s ohledem na charakter společného řízení, ve kterém se podle , , vydává jedno společné rozhodnutí, sdílí právní postavení stěžovatelky. Současně zohlednil judikaturou uznávanou zásadu jednotného státního občanství v rodině.

II.

Argumentace stěžovatelů

3. Stěžovatelé považují závěry správních orgánů za nezákonné a protiústavní. Jsou přesvědčeni, že nepředstavují ohrožení místního veřejného pořádku. Dovolávají se porušení svých základních práv zaručených d (dále jen " ").

4. Zdůrazňují, že Českou republiku považují za svůj jediný a skutečný domov. Stěžovatelka zde naplňuje nejen obchodní, ale především rodinné zájmy. Stěžovatelka popisuje své obchodní aktivity související s nákupem a prodejem chemických látek, což je dáno její odbornou kvalifikací. Odmítá, že by tyto obchodní aktivity měly jakýkoliv přesah související s probíhajícím ozbrojeným konfliktem na Ukrajině.

III.

Splnění procesních předpokladů řízení

5. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni advokátem v souladu s až 31 . Jejich ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

IV.

Shrnutí řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud pro účely tohoto řízení vyžádal spisy a stanoviska bezpečnostních sborů, ze kterých ministerstvo při rozhodování vycházelo.

V.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. V souladu s písm. d) y má Ústavní soud pravomoc rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci, kterým může být jak rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, tak navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku ( zákona o státním občanství) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání rozhodnutí o neudělení státního občanství České republiky. Toto posouzení se odehrává při plném respektování požadavku na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé.

8. Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta s odkazem na § 13 odst. 2 zákona o státním občanství z důvodu, že žadatel(ka) ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle § 22 odst. 3 uvedeného zákona pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si vyžaduje ministerstvo vnitra a která podléhají utajení, se nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Tuto právní úpravu neshledal Ústavní soud protiústavní, neboť představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a mezi bezpečnostními zájmy státu na straně druhé [srov. nález ze dne 11. 10. 2016

sp. zn.

(N 186/83 SbNU 43; 393/2016 Sb.), zejména bod 61].

9. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle § 26 zákona o státním občanství vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavním předpisům, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně ani zákonem zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv a svobod [nález ze dne 2. 7. 2019

sp. zn.

(N 124/95 SbNU 8; 212/2019 Sb.)].

10. Přestože český právní řád nezakládá právo na udělení státního občanství, musí řízení o takové žádosti vyhovovat požadavkům plynoucím z y, což se týká i posouzení důvodů, pro které nelze státní občanství udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty ( ve spojení s a zákona o státním občanství). Stěžovatelé v dané souvislosti odkazují na nález ze dne 19. 10. 2021

sp. zn.

(N 181/108 SbNU 213). V tomto nálezu Ústavní soud rozhodl o porušení práv stěžovatelky podle y, neboť jako utajovaná informace byla uváděna informace, která je veřejně dostupná a stěžovatelka se mohla proti její (ne)relevanci ve vztahu k žádosti o udělení státního občanství pokusit v rozkladu argumentačně přesvědčit správní orgán. Takové pochybení správních orgánů však v posuzované věci Ústavní soud nezjistil.

11. Ústavní soud ověřil, že utajovaná stanoviska příslušného bezpečnostního sboru, která byla podkladem napadených rozhodnutí, odůvodňují zamítnutí žádosti stěžovatelky o udělení státního občanství České republiky v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními. Napadenými rozhodnutími proto nebylo porušeno její základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu než soudu podle y. Žádost stěžovatelky byla řádně projednána. Samotné neudělení státního občanství České republiky není v rozporu s ústavním pořádkem, neboť stěžovatelka nemá ústavně zaručené základní právo na jeho udělení, a takovéto právo jí neplyne ani z podústavního práva ( zákona o státním občanství). Za ústavně souladné považuje Ústavní soud též závěry týkající se nezletilého stěžovatele, jenž v nyní posuzovaném řízení odvozoval své právní postavení od postavení stěžovatelky.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelů, odmítl jejich ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu