Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2644/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti KOMAXO, s.r.o., sídlem Jateční 854, Kolín, zastoupené Mgr. Filipem Řehákem, advokátem, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. července 2025 č. j. -36, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. června 2024 č. j. -136 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. dubna 2024 č. j. -79, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Základem tohoto případu je otázka, zda se stěžovatelce podařilo v daňovém řízení prokázat odběr konkrétní dodávky biomasy ve formě pelet. Správní soudy konstatovaly, že nikoliv. Podle v návětí uvedených rozhodnutí stěžovatelka poté, co správce daně prokázal své důvodné pochybnosti, neunesla důkazní břemeno stran závěru, že se zdanitelné plnění v rozhodném zdaňovacím období mezi žalobkyní a její dodavatelkou opravdu uskutečnilo tak, jak deklarovala v daňových dokladech. Stěžovatelka podle správních soudů neprokázala své tvrzení, že ačkoli byla kupní smlouva mezi žalobkyní a její dodavatelkou uzavřena pouze do konce roku 2015, dodavatelka dokončila objednávky učiněné ještě v roce 2015 v daném zdaňovacím období.

2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých ústavně zaručených práv podle a d, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení práv stručně řečeno spatřuje v tom, že správní soudy rezignovaly na správné zjištění skutkového stavu. Svá rozhodnutí údajně zatížily vadami opomenutých důkazů a svévolného hodnocení důkazů, což vedlo k extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Dále stěžovatelka označila napadená rozhodnutí za přepjatě formalistická a porušující její právo vlastnit majetek, neboť vedla k tomu, že stěžovatelka musí platit daň v rozporu se zákonem.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a k zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů přistupuje pouze v případě porušení základních práv jednotlivce ( , a y). Ústavní soud není další soudní instancí a porušení jiné než ústavní normy nezakládá pravomoc k jeho kasačnímu zásahu.

5. V souladu s tím Ústavní soud v rámci stručného odůvodnění ( ) uvádí, že již v minulosti shledal rozvržení důkazního břemene mezi daňovým subjektem a správcem daně ústavně konformním, neboť je výrazem veřejného zájmu na správném stanovení a výběru daní [již nález ze dne 1. června 2005

sp. zn.

(N 113/37 SbNU 463), z poslední doby např. usnesení ze dne 21. května 2025

sp. zn.

, bod 9, a usnesení ze dne 19. března 2025

sp. zn.

].

6. Co se týče námitky opomenutých důkazů, Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí vyložil, že soudy jsou zásadně oprávněny rozhodnout, které z navržených důkazů provedou. Jen důkaz soudem svévolně neprovedený je tedy opomenutým důkazem [nález ze dne 8. prosince 2009

sp. zn.

(N 254/55 SbNU 455)]. Nemusí provádět takové důkazy, které jsou navrhovány k ověření či vyvrácení skutečností, jež nemají relevantní souvislost s předmětem řízení, dále důkazy, které nejsou způsobilé ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, a konečně důkazy nadbytečné, jež se vztahují ke skutečnosti, která již byla v řízení bez pochybností ověřena či vyvrácena [např. nálezy ze dne 29. června 2004

sp. zn.

(N 57/33 SbNU 339) a ze dne 30. června 2004

sp. zn.

(N 91/33 SbNU 337)]. V tomto ohledu napadená rozhodnutí správních soudů obstojí. Krajský soud v Praze se důkazními návrhy stěžovatelky podrobně zabýval (zejm. body 61-65 napadeného rozsudku) a s četnými odkazy na ustálenou judikatorní praxi dovodil, že procesní pasivitu a deficity spočívající v neunesení důkazního břemene v daňovém řízení nelze dohánět v řízení před soudem. Ústavní soud neshledává takový závěr za vybočující z ústavních mantinelů.

7. Co se týče hodnocení důkazů, Ústavní soud zasahuje do činnosti obecných soudů toliko v případech, kdy lze usuzovat na extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a vyvozenými skutkovými či právními závěry soudů (např. nález ze dne 4. září 2024

sp. zn.

, bod 19). Jde o situace, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v rozhodování (usnesení ze dne 24. září 2019

sp. zn.

, bod 9). Takové vady však v nyní posuzované věci Ústavní soud neshledal. Správní soudy podrobně a srozumitelně vyložily, proč provedené důkazy nesvědčí o dodání zboží tak, jak tvrdila stěžovatelka, a proč stěžovatelka neunesla důkazní břemeno (zejména body 52-76 7 napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. dubna 2024 č. j. -79).

8. Lze tedy shrnout, že správní soudy nepostupovaly přepjatě formalisticky. Zohlednily okolnosti souzené věci a dospěly ke skutkovým závěrům, z nichž učinily přezkoumatelné právní závěry.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatelky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu