Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2641/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), soudce Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Igora Knapa, zastoupeného JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem, sídlem Wellnerova 1322/3C, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. června 2025 č. j. -326 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. října 2024 č. j. -213, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. prosince 2024 č. j. -245, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, a Ing. Oleny Stankové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a , o Ústavním soudu, stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozsudky Krajského soudu v Ostravě (dále jen " ") a Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") z důvodu jejich namítaného rozporu s a d.

2. Z obsahu spisu a napadených rozhodnutí plyne, že stěžovatel a vedlejší účastnice byli manžely. Společně mají nezletilého syna (nar. 2023). Napadená rozhodnutí byla přijata v řízení o žalobě vedlejší účastnice o stanovení výživného manželky. Paralelně s tímto řízením probíhalo také rozvodové řízení (manželství bylo rozvedeno ke dni 18. 3. 2025, tedy v době po přijetí napadeného rozsudku okresního soudu) a řízení o péči a styku s nezletilým (nezletilý byl svěřen do péče vedlejší účastnice a stěžovateli byl stanoven styk s ním, přičemž v době napadeného řízení byla vedlejší účastnice s nezletilým na mateřské dovolené).

3. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil stěžovateli povinnost hradit s účinností od 4. 6. 2024, tj. ode dne podání žaloby, na výživu vedlejší účastnice částku 15 000 Kč měsíčně (výrok I) a povinnost uhradit vedlejší účastnici dlužné výživné ve výši 75 000 Kč (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV, ve znění opravného usnesení). Soud provedl relativně rozsáhlé dokazování, neboť tvrzení účastníků o majetkových poměrech, fungování a důvodech rozpadu manželství a ukončení společného soužití se značně lišila. Z provedených důkazů mj. zjistil, že vedlejší účastnice se i se synem odstěhovala ze společné domácnosti na návrh stěžovatele (resp. poté, co je měl stěžovatel "vyhodit" z bytu) po jednom vyostřeném partnerském konfliktu v dubnu 2024. Vedlejší účastnice se v reakci na to odstěhovala do svého bytu o výměře cca 13 m2. Navzdory tvrzením stěžovatele o značném majetku a příjmech vedlejší účastnice se u soudu prokázalo pouze to, že nad rámec uvedeného 1) vlastnila malý byt v Y na Ukrajině, který ale kvůli probíhající válce bylo jen stěží možné pronajmout, 2) vlastnila parkovací stání na ulici u svého bytu, ale s ohledem na dostupnost parkování v lokalitě by jeho pronájem nebyl s to generovat příjmy převyšující nižší stovky korun měsíčně, 3) pobírala rodičovský příspěvek na syna ve výši 9 600 Kč, 4) z práce kosmetičky měla průměrné měsíční příjmy ve výši 1 300 Kč. Jde-li o údajně účelové ukončení působení vedlejší účastnice v pozici společnice a jednatelky ve firmě jejích rodičů, došlo k němu po narození syna a přibližně půl roku před rozpadem manželství, neboť vedlejší účastnice se v dané chvíli podnikatelské činnosti s ohledem na okolnosti nevěnovala. Naopak k majetkovým poměrům a příjmům stěžovatele bylo v řízení prokázáno, že kromě bytu, v němž rodina původně žila, 1) vlastní osobní automobil, 2) vlastní akcie v hodnotě cca 400 000 Kč, 3) na běžném účtu má zůstatek kolem 400 000 Kč, 4) na stavebním spoření a spořicím účtu má uloženo kolem 700 000 Kč, 5) ze zaměstnání má průměrný měsíční příjem kolem 60 000 Kč. Co se týče výdajů, hradil náklady na energie atp., náklady spojené s vlastnictvím a provozem automobilu, náklady na výživové doplňky a podle nepravomocného rozhodnutí také výživné na syna ve výši 6 800 Kč. S ohledem na tyto skutečnosti okresní soud konstatoval, že žaloba vedlejší účastnice je důvodná. Životní úroveň manželů totiž byla značně rozdílná ( a , ). Majetkové poměry každého z manželů a odůvodněné potřeby vedlejší účastnice přitom odůvodňovaly stanovení výživného ve shora uvedené výši ( ), a to od doby zahájení řízení ( ).

4. napadeným rozsudkem s ohledem na vývoj paralelně probíhajícího rozvodového řízení a související zpětvzetí části žaloby ze strany vedlejší účastnice rozhodl, že výrok I rozsudku okresního soudu se v rozsahu, v němž byla stanovena povinnost platit výživné po 19. 3. 2025 - tj. po rozvodu manželství - do budoucna, ruší a řízení se v tomto rozsahu zastavuje (výrok I); ve zbývajícím rozsahu výrok I rozsudku okresního soudu potvrdil (výrok II); rozhodl o dlužném výživném (výrok III) a o nákladech řízení (výroky IV až VI). Odvolací soud z provedených důkazů mj. zjistil, že stěžovatelův průměrný měsíční příjem ze zaměstnání činil podle posledních údajů 59 170 Kč měsíčně, kdežto průměrný výdělek vedlejší účastnice činil 4 222 Kč měsíčně. S ohledem na prokázanou rozdílnou hmotnou a kulturní úroveň manželů a rozdíly v jejich majetkových poměrech a výdělkových možnostech konstatoval, že stanovení výživného v uvedené výši bylo důvodné. Stěžovateli navíc i po zaplacení výživného a pravidelných výdajů zbývala vyšší částka, než jakou měla k dispozici vedlejší účastnice. Dále rozhodl o dlužném výživném, přičemž zohlednil, že stěžovatel zaplatil vedlejší účastnici na výživném částku 60 000 Kč.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle opakuje, že vinu za rozpad manželství nese především vedlejší účastnice, jakož i to, že její majetkové poměry a skutečné výdělky jsou násobně vyšší, než plyne z napadených rozhodnutí. Vedlejší účastnice by podle stěžovatele mohla mít poměrně vysoký pasivní příjem z pronájmu pakovacího stání a bytu na Ukrajině. Vedlejší účastnice si navíc měla při odchodu ze společné domácnosti odnést z bytu značné finanční prostředky (kolem 112 500 Kč), konkrétně svatební dary od jejích rodičů a tety. Stanovená výše výživného je podle stěžovatele nemorální. Soudy to však ve svých rozhodnutích nijak nezohlednily a nevedly k tomu žádné podrobnější dokazování, čímž porušily jeho právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek. Stěžovatel rovněž namítá, že v řízení byl proveden důkaz nahrávkami, na nichž údajně vedlejší účastnici vulgárně nadává, aniž by k jejich pořízení dal souhlas a aniž by bylo prokázáno, že jde o jeho hlas. Ač z těchto nahrávek nic nedovozoval, měl vyslovit závěr o nepřípustnosti tohoto důkazu. Jelikož tak neučinil, porušil jeho právo na spravedlivý proces.

III.

Procesní předpoklady řízení

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Stěžovatel svou ústavní stížností brojí proti rozhodnutím soudů o stanovení výživného pro vedlejší účastnici coby stěžovatelovu - v současnosti již bývalou - manželku. Je přesvědčen, že obecné soudy nesprávně určily majetkové poměry vedlejší účastnice (zejm. údajné vlastnictví luxusních šperků a kusů oblečení a bohatství jejích rodičů) a její výdělkové možnosti (zejm. možnost pasivního příjmu z pronájmu parkovacího stání a bytu v Y a svévolné ukončení činnosti jednatelky v obchodní společnosti jejích rodičů).

8. Ústavní soud v této souvislosti připomíná, že zásadně nemůže "přehodnocovat" hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, protože není další odvolací instancí. Z ústavního principu nezávislosti soudů ( y) navíc plyne zásada volného hodnocení důkazů, jež je na zákonné úrovni vyjádřena v ve spojení s , . Jenom soud rozhoduje, které důkazy provede, které skutečnosti jsou relevantní a které má za prokázané. Do dílčího hodnocení jednotlivých důkazů - ať už jde o jejich obsah, relevanci, vypovídací hodnotu či věrohodnost - není Ústavní soud zásadně oprávněn zasahovat, ani kdyby měl za to, že přiléhavější by bylo hodnocení jiné [nález ze dne 20. 6. 2017

sp. zn.

(N 106/85 SbNU 739), bod 23]. Z tohoto pravidla je připuštěna výjimka mj. v situaci, kdy skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a jeví se proto jako zcela neudržitelná [srov. např. nález ze dne 10. 7. 2014

sp. zn.

(N 140/74 SbNU 185)].

9. Stěžovatel svou ústavní stížností zpochybňuje značnou část hodnocení důkazů a skutkových závěrů obecných soudů, aniž by však v jakékoliv fázi řízení předložil více než vlastní nepodložená tvrzení o majetkových poměrech vedlejší účastnice. Z důkazů provedených před obecnými soudy naopak vyplynulo, že majetkové ani výdělkové poměry vedlejší účastnice nebyly v dané chvíli příliš příznivé, a to i s ohledem na to, že byla na mateřské dovolené s jejich nezletilým synem , pročež nemohla vykonávat své povolání ve stejném rozsahu jako předtím. Její příjmy byly tvořeny rodičovským příspěvkem ve výši 9 600 Kč a přivýdělkem z povolání kosmetičky ve výši cca 1 300 až 4 200 Kč měsíčně. Výživné ve výši 6 800 Kč, které platil stěžovatel na syna, o něhož pečovala vedlejší účastnice, je přitom z povahy věci určeno na uspokojování životních potřeb stěžovatelova syna, nikoli jeho (již bývalé) manželky. Ústavní soud se proto nemohl ztotožnit se stěžovatelovou snahou započíst tuto částku jako jeden z příjmů vedlejší účastnice. Ústavní soud navíc nepřehlédl ani to, že vedlejší účastnice po odchodu ze společné domácnosti obývala byt o výměře 13 m2, což taky nesvědčí o jejím luxusním životním stylu a vysokých příjmech. Nakonec Ústavní soud nepovažuje za svévolný ani závěr obecných soudů, že žádná z nemovitostí vlastněných vedlejší účastnicí nebyla s to generovat výraznější příjmy, jež by mohly ovlivnit stěžovatelovu vyživovací povinnost. Jejich závěr, že parkovací stání v dané lokalitě by vedlejší účastnici přineslo nanejvýš nižší stovky korun měsíčně a že její byt v Y je kvůli probíhající válce na území Ukrajiny stěží pronajmutelný, je naopak poměrně racionální a logický.

10. Jde-li o námitku nepřípustnosti důkazu zvukovým záznamem pořízeným vedlejší účastnicí bez stěžovatelova souhlasu (u něhož navíc není ani zřejmé, zda jde o jeho hlas), lze ve stručnosti podotknout, že Ústavní soud se touto otázkou zabýval opakovaně [viz např. nález ze dne 31. 7. 2018

sp. zn.

(N 129/90 SbNU 139), body 40 až 42; nález ze dne 9. 12. 2014

sp. zn.

(N 221/75 SbNU 485); nález ze dne 13. 9. 2006

sp. zn.

(N 161/42 SbNU 327)]. Použitelnost těchto důkazů v civilním řízení paušálně nevyloučil, ač se k ním staví velmi zdrženlivě. Podstatné je však to, že obecné soudy v nyní posuzované věci z tohoto zvukového záznamu nedovozovaly žádné závěry významné pro posouzení nároku vedlejší účastnice na výživné manželky, resp. k němu vůbec nepřihlížel. Pořízení tohoto zvukového záznamu a jeho založení do spisu tudíž nemělo žádný vliv na napadená rozhodnutí a jejich ústavní konformitu.

11. Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 30. října 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu