Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3347/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Ing. Bc. Marcely Šalounové, zastoupené Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem, sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -338 ze dne 12. 9. 2024, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a Mysliveckého spolku Lštění, sídlem Lštění 20, Blížejov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se u Krajského soudu v Plzni domáhala vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Mysliveckého spolku Lštění (vedlejší účastník), kterým byla vyloučena ze spolku, a přiznání přiměřeného zadostiučinění podle ve formě omluvy a peněžité satisfakce. Stěžovatelce bylo usnesením členské schůze kladeno za vinu celkem sedm porušení povinností členky spolku, z toho šest bylo spolkem kvalifikováno jako hrubé porušení povinnosti.

2. Krajský soud usnesením č. j. -238 ze dne 27. 6. 2022 vyslovil neplatnost usnesení vedlejšího účastníka (výrok I.), zamítl návrh na uložení povinnosti spolku poskytnout navrhovatelce písemnou omluvu (výrok II.), zastavil řízení v části týkající se peněžité satisfakce (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.). Vrchní soud v Praze k odvolání stěžovatelky i vedlejšího účastníka potvrdil výroky I. a II. usnesení krajského soudu, změnil výrok IV. o náhradě nákladů řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Dovolání podané stěžovatelkou i vedlejším účastníkem Nejvyšší soud odmítl.

3. Soudy své závěry odůvodnily tím, že podle znění stanov spolku (vedlejšího účastníka) lze jeho člence za tentýž skutek uložit pouze jedno z "disciplinárních" opatření a nelze ji za takový skutek po uložení opatření vyloučit. Navrhovatelce byla přitom za část skutků, pro něž byla napadeným usnesením vyloučena, uložena "disciplinární" opatření (výtka, omezení povolenky k lovu), dva skutky nebyly prokázány a poslední skutek odvolací soud posoudil tak, že nešlo o hrubé porušení stanov. Podle proto vyslovil neplatnost napadeného usnesení. Přiměřené zadostiučinění podle však soudy stěžovatelce nepřiznaly, protože nehmotná újma způsobená člence byla zhojena vyslovením neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že soud sice provedl určité dokazování ve vztahu ke všem tvrzeným porušením stanov, ale zcela rezignoval na učinění skutkových závěrů: zda se stěžovatelka skutečně dopustila tvrzených porušení č. 1, 2, 3 a 5. Ačkoli uvedená porušení nebyla relevantní pro její vyloučení ze spolku, měl k nim soud přijmout skutkové závěry. Mají totiž význam pro posouzení nároku na poskytnutí omluvy. Krajský soud stěžovatelce nepřiznal právo na přiměřené zadostiučinění podle . Kdyby však řádně učinil skutkové závěry, došel by k závěru, že se stěžovatelka tvrzených porušení stanov nedopustila. Stěžovatelka dovozuje, že její nespravedlivé obvinění by znamenalo zvýšení závažnosti zásahu do jejích práv, a tedy i odlišné právní posouzení jejího práva na poskytnutí písemné omluvy. Napadá proto závěry krajského, vrchního a Nejvyššího soudu a označuje je za nesprávné. Uvedená pochybení zakládají nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí. Stěžovatelka setrvává na tom, že došlo k závažnému porušení jejího základního členského práva. Napadené usnesení Nejvyššího soudu má legitimizovat nespravedlivé a nepodložené obvinění stěžovatelky, a neplní tak prevenční účel vůči vedlejšímu účastníkovi. Ten ostatně interpretuje rozhodnutí soudů tak, že stěžovatelka jednala opakovaně závažně protiprávně a jejímu vyloučení zabránil pouze složitý obsah stanov.

5. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost i napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. V řízení o ústavní stížnosti do jejich pravomocných rozhodnutí zasahuje pouze tehdy, byla-li jimi porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelky. Jinými vadami se nezabývá.

7. V nyní posuzované věci Ústavní soud ve světle stížnostní argumentace žádný exces či jiné ústavně relevantní nedostatky neshledal. Jak s odkazem na ustálenou judikaturu konstatoval Nejvyšší soud, nehmotná újma, která byla člence spolku způsobena a jež má být sanována přiměřeným zadostiučiněním, může být (a často také bude) zhojena vyslovením neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku. Právo na přiměřené zadostiučinění podle člence spolku vzniká pouze tehdy, nelze-li s ohledem na konkrétní okolnosti uzavřít, že nemajetková újma byla sanována již samotným vyslovením neplatnosti napadeného rozhodnutí, popř. byl-li návrh na vyslovení neplatnosti zamítnut z důvodu podle .

8. Obecné soudy dospěly k závěru, že s ohledem na okolnosti projednávané věci a provedené dokazování je vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí vedlejšího účastníka postačující; způsobená nemajetková újma tím byla sanována. Postup obecných soudů je přezkoumatelný a dostatečně odůvodněný; nevyvolává ústavněprávní pochybnosti. Úvahy o tom, jak by soudy rozhodly při obsáhlejším dokazování, jsou toliko spekulativní. Lze podotknout, že vyslovení neplatnosti napadeného rozhodnutí bez přiznání přiměřeného zadostiučinění není nijak neobvyklé a vychází z logiky až 261 ; část doktríny se dokonce domnívá, že prostor pro přiměřené zadostiučinění nastává teprve tehdy, není-li možné přistoupit k vyslovení neplatnosti příslušného rozhodnutí orgánu spolku [srov. Lavický, Petr a kol. I. Obecná část ( -654), 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, , s. 977-982].

9. Z uvedených důvodů Ústavní soud návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu