Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2829/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Ing. Evy Kabešové, zastoupené Mgr. Pavlem Šnajdrem, advokátem se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -292 ze dne 2. 10. 2023 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -418 ze dne 9. 7. 2024 za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na náhradu škody a nemajetkové újmy, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou exekučního řízení a nesprávným úředním postupem v jeho průběhu. Proti uvedenému rozsudku podala stěžovatelka odvolání, ale Městský soud v Praze jej potvrdil. Proti rozsudku městského soudu stěžovatelka nepodala dovolání. Tvrdí totiž, že na ústním jednání nebyla řádně poučena, ačkoli uznává, že písemné vyhotovení rozsudku již poučení obsahuje. Stěžovatelka však podala proti rozsudku městského soudu žalobu pro zmatečnost, o které dosud nebylo rozhodnuto.

2. Stěžovatelka podala proti rozsudkům obvodního soudu a městského soudu ústavní stížnost pro porušení , , a d. Podle stěžovatelky se soudy řádně nevypořádaly s její argumentací a předloženými důkazy. Jednání v prvním stupni proběhlo v její nepřítomnosti, ačkoli požádala o odročení. Stěžovatelka dále namítá, že ve věci rozhodl podjatý soudce. Brojí také proti exekučnímu řízení, které mělo být zdrojem průtahů. Stěžovatelka současně namítá, že se soud přípisem odmítl zabývat jejími žádostmi o ustanovení advokáta, ačkoli jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a označuje tento postup za trvající nezákonný zásah do svých ústavně zaručených práv.

3. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a ve zbytku zjevně neopodstatněná.

4. Stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práv poskytuje (srov. ). Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje zásadu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti. Ta se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze brojit proti zásahu orgánu veřejné moci teprve, není-li k jeho nápravě příslušný žádný jiný orgán. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto do jejich činnosti zpravidla zasahuje jen tehdy, když náprava tvrzené protiústavnosti v rámci obecného soudnictví již není možná. Stěžovatelka přitom netvrdí přesah vlastních zájmů ve smyslu .

5. Proti rozsudku Městského soudu v Praze bylo přípustné dovolání. Tvrzení stěžovatelky, že o možnosti podat dovolání nebyla při ústním jednání řádně poučena, není relevantní, jelikož jak sama uvádí, písemné vyhotovení rozsudku poučení obsahuje. Proti témuž rozsudku byla také přípustná žaloba pro zmatečnost, kde mohla stěžovatelka namítat, že ve věci rozhodl vyloučený soudce a že jednání v prvním stupni proběhlo v její nepřítomnosti [ a odst. 3 ]. Žalobu pro zmatečnost sice stěžovatelka podala, dosud o ní však nebylo rozhodnuto.

6. Podle platí, že proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce, není dovolání přípustné. V řízení před soudem prvního stupně byl stěžovatelce na její žádost opakovaně ustanoven zástupce z řad advokátů, přičemž opakovaně došlo k jeho zproštění z důvodu narušení důvěry. Usnesením č. j. -144 ze dne 2. 11. 2022 obvodní soud rozhodl, že jí nebude ustanoven další zástupce, jelikož narušení důvěry zavinila stěžovatelka. Městský soud rozhodnutí potvrdil usnesením č. j. -167 ze dne 27. 1. 2023. Poté, co stěžovatelka opětovně žádala o ustanovení zástupce, bylo řízení zastaveno pro překážku věci rozsouzené, jelikož žádost neobsahovala nové, dříve neuplatněné skutečnosti. Po podání žádosti o ustanovení zástupce v rámci odvolacího řízení soud prvního stupně stěžovatelce přípisem ze dne 12. 2. 2024 sdělil, že její podání za použití posoudil jako nepřípustný úkon podle , a nebude k němu proto vůbec přihlížet; žádost totiž neobsahuje nové skutečnosti. Městský soud v napadeném rozsudku uvedl, že k dalšímu návrhu již nepřihlížel.

7. Stěžovatelka se dovolává závěrů nálezu

sp. zn.

ze dne 1. 9. 2020, že nevyhovění žádosti účastníka o ustanovení zástupce je třeba vždy řádně odůvodnit. Její námitka je však zjevně neopodstatněná. Závěry obecných soudů s ohledem na obsah spisu nezavdávají pochybnosti o ústavnosti jejich postupu. Ústavní soud se proto podrobněji nemusel zabývat otázkou, zda nepřihlížení k návrhu podle může představovat samostatný zásah, nebo zda se stává vadou konečného rozhodnutí. Z nosných závěrů nálezu

sp. zn.

neplyne, že vůči žádostem stěžovatelky nelze uplatnit , neboť stěžovatelka ani netvrdí, že by ve své žádosti o ustanovení zástupce uplatňovala nové skutečnosti. Městský soud přitom svůj procesní postup řádně odůvodnil v bodě 14 napadeného rozsudku (srov. nález

sp. zn.

ze dne 20. 1.2010).

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zčásti nepřípustný podle a zčásti zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2025

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu