Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2372/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Muramax RP Holding s. r. o., sídlem Na Pobřeží 84, Kolín, zastoupené Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou, sídlem 5. května 1050/66, Praha 4 - Nusle, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2024 č. j. -134 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2023 č. j. -104, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva financí, sídlem Letenská 525/15, Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatelka se domáhala zaplacení částky 150 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a to podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád). V žalobě tvrdila, že v důsledku nepřiměřené délky daňových řízení navazujících na daňové kontroly byla poškozena její pověst v hospodářské soutěži, a že jí tedy vznikla nemajetková újma.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 její žalobu zamítl a Městský soud v Praze napadeným rozsudkem jeho rozhodnutí potvrdil. Městský soud dospěl k závěru, že daňová řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá.

3. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky. Uvedl, že část dovolání trpí vadami. I když stěžovatelka tvrdila, že rozsudek městského soudu závisí na vyřešení právní otázky, která je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně, žádnou takovou konkrétní právní otázku neuvedla a neoznačila ani žádná lišící se rozhodnutí Nejvyššího soudu.

4. Ve zbytku Nejvyšší soud shledal, že nejsou naplněny předpoklady přípustnosti dovolání podle . Uvedl, že městský soud nebyl povinen před rozhodnutím věci stěžovatelku poučovat, že musí doplnit svá žalobní tvrzení či důkazní návrhy ve smyslu a 3 . Rozhodnutí městského soudu totiž není založeno na tom, že stěžovatelka neunesla břemeno tvrzení či břemeno důkazní. Městský soud naopak na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že daňová řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá. K nesprávnému úřednímu postupu, od kterého stěžovatelka odvozovala svůj nárok, tedy nedošlo. V situaci, kdy je skutkový stav zjištěn, není podle judikatury Nejvyššího soudu poučení dle a 3 namístě.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na spravedlivý proces d.

6. Nejvyšší soud odmítl její dovolání údajně proto, že řádně nevymezila přípustnost dovolání. Je přesvědčena, že z textu dovolání lze bez obtíží dovodit, jakou právní otázku městský soud posoudil odchylně od judikatury Nejvyššího soudu, a daná judikatura je i dostatečně označena, konkrétně jde o stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. . Stěžovatelka uvádí, že ve věci nešlo "o nesprávné právní posouzení věci prvostupňovým orgánem správce daně, jak tvrdí [městský] soud, ale [...] o nesprávný úřední postup ve smyslu průtahů v řízení/nepřiměřené délky řízení" podle již odkazovaného stanoviska. Kvůli nesprávnému posouzení věci pak stěžovatelka nebyla řádně poučena ve smyslu a 3 .

7. Dále stěžovatelka odkazuje na rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 29. 7. 2024, č. j. -384. I když tento rozsudek civilní soudy v posuzované věci nemohly mít k dispozici, stěžovatelka upozorňuje, že daňové řízení je v něm hodnoceno odlišně. Konkrétně se v něm uvádí, že daňové řízení nebylo vedeno nestranně a že "použití výrazu ‚nestandardní' při hodnocení průběhu [...] daňové kontroly se jeví jako zcela nemístný eufemismus".

III.

Posouzení ústavní stížnosti

8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [ , písm. d) y]. To v posuzované věci neshledal.

9. Námitky stěžovatelky se míjí s důvody, o které obecné soudy opřely svá rozhodnutí. Nejvyšší soud se většinou námitek stěžovatelky (kvazi)meritorně zabýval a její dovolání zčásti odmítl jako nepřípustné podle , nikoliv pro vady, jak se domnívá stěžovatelka. Dovolání bylo shledáno vadným pouze v části, ve které stěžovatelka tvrdila rozpornost judikatury Nejvyššího soudu (tj. že je určitá otázka rozhodována Nejvyšším soudem rozdílně). Ústavní soud v tom neshledává žádné pochybení ústavněprávní intenzity, stěžovatelka ani v ústavní stížnosti neuvedla žádnou otázku, ohledně níž by existovala rozporná judikatura Nejvyššího soudu.

10. Závěr Nejvyššího soudu, že stěžovatelku nebylo třeba poučovat podle a 3 , z ústavních mezí nijak nevybočuje. Obecné soudy se zabývaly tím, zda se finanční správa dopustila nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce daňových řízení. Na základě prokázaného skutkového stavu dospěly k závěru, že řízení nebyla nepřiměřeně dlouhá. Jelikož skutkový stav byl dostatečně objasněn, nebyl důvod stěžovatelku poučovat o povinnosti doplnit svá tvrzení či důkazní návrhy podle odkazovaných ustanovení, žádné takové doplnění totiž nebylo k rozhodnutí sporu potřebné (srov. nález

sp. zn.

ze dne 8. 1. 2025, bod 34 a násl. a tam citovaná judikatura).

11. Na rozsudek Okresního soudu v Kolíně vydaný v trestní věci nemohla napadená rozhodnutí reagovat, neboť, jak stěžovatelka připouští, soudy v civilním řízení jej nemohly mít k dispozici. Stěžovatelkou citované pasáže navíc ukazují toliko to, že podle trestního soudu daňové řízení nebylo vedeno nestranně a jeho průběh byl nestandardní, to ale nedokládá, že by řízení bylo nepřiměřeně dlouhé.

IV.

Závěr

12. Ústavní soud neshledal namítané porušení základních práv stěžovatelky. Proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. července 2025

Jiří Přibáň v. r.

předseda senátu