Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3052/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudkyň Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatelů a) K. V., a b) M. B., zastoupených Mgr. Jaroslavem Zemanem, advokátem, sídlem Lazaretní 925/9, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -182 z 27. 8. 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -169 z 24. 1. 2024 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 č. j. -145 z 18. 5. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Allianz pojišťovny, a.s., sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, a J. B., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V obci Gruna u Moravské Třebové došlo k dopravní nehodě, při které řidič nedal přednost v jízdě nákladnímu automobilu. V přímé souvislosti se střetem obou vozidel utrpěla vedlejší účastnice J. B. (dále jen "matka stěžovatelů") jako spolujezdkyně řidiče, který nedal přednost, velmi vážná zranění, a to zranění hlavy, klíční kosti, krční páteře, žeber, sleziny a jater. Jelikož vozidlo bylo v době nehody pojištěno pro případ způsobení újmy jeho provozem u Allianz pojišťovny, a.s. (dále jen "pojišťovna"), požadovali stěžovatelé po pojišťovně náhradu vzniklé újmy. Stěžovatelé a jejich matka požadovali zaplacení 1 498 609 Kč s příslušenstvím.

2. Obvodní soud pro Prahu 8 napadeným rozsudkem rozhodl tak, že pojišťovna je povinna zaplatit matce stěžovatelů 222 110 Kč s příslušenstvím (výrok I); naopak co do částky 96 339 Kč s příslušenstvím nárok matky stěžovatelů zamítl (výrok II). Současně zamítl i nárok stěžovatelů, kdy každý požadoval zaplacení 590 080 Kč (výroky III a IV) a rozhodl o nákladech řízení (výrok V až VIII).

3. Stěžovatelé podali proti výrokům III, IV, VI a VII odvolání. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem citované výroky obvodního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení pojišťovny (výrok II). Městský soud ve shodě s obvodním soudem označil poškození matky stěžovatelů jako závažné, nikoli zvlášť závažné. Stěžovatelům proto náhradu nemajetkové újmy podle nepřiznal. Citované ustanovení totiž předpokládá usmrcení nebo zvlášť závažné ublížení na zdraví.

4. Dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud odmítl podle jako nepřípustné. Nejvyšší soud neshledal stěžovateli předestřené důvody, proč by se měl odchýlit od přijatého výkladu , relevantními. Současně i zhodnotil, že po skutkové stránce nemá, co by městskému soudu vytknul, pokud tento soud uzavřel, že u matky stěžovatelů nedošlo k zvlášť závažnému ublížení na zdraví ve smyslu .

5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byla porušena jejich ústavně garantovaná práva a svobody, a sice právo na soukromý a rodinný život ( d), právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí ( y) a právo na soudní ochranu ( y). Stěžovatelé považují výklad za příliš přísný, vedoucí k tomu, že se pohlíží pouze na zranění primární oběti, třebaže jde o nárok obětí sekundárních. Sekundární oběti přitom trpí strachem a nejistotou o zdraví a život svých blízkých. Podle jejich názoru je potřeba ke každému případu přistupovat jednotlivě. Současný trend v judikatuře vrcholných soudů v této otázce podle nich vede k nemožnosti odškodňovat sekundární oběti a vede k nespravedlivému rozhodování.

6. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl nicméně k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Není součástí soustavy soudů ( y), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. nález

sp. zn.

z 25. 1. 1995); v řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (tzv. podústavního) práva.

8. Stěžovatelé v ústavní stížnosti předně nesouhlasí se způsobem výkladu . Tvrdí, že výklad "zvlášť závažného ublížení na zdraví" uplatňovaný současnou soudní praxí vede k nespravedlnostem a opomíjení pozice sekundárních obětí. Jak nicméně poukázal již v napadeném usnesení Nejvyšší soud, Ústavní soud se otázce výkladu , a zejména pak "zvlášť závažnému ublížení na zdraví", již v minulosti věnoval a výklad tohoto pojmu ve vztahu k závažnosti následků primární oběti aproboval. V usnesení

sp. zn.

z 16. 2. 2021 se věnoval otázce ústavnosti postupu Nejvyššího soudu, který navazuje výklad na závažnost následků primární oběti a vymezil, že "[d]ůvodem je především ta skutečnost, že vyjádření útrap sekundární oběti je jen těžko uchopitelné a pomyslným odrazovým můstkem může být právě zdravotní stav primární oběti. Nelze zpochybnit, že sekundární oběti si během úrazů osob blízkých procházejí značným emocionálním vypětím, nicméně, toto lze jen stěží objektivizovat (navíc si lze relativně snadno představit situaci, kdy i u méně závažného poranění budou osoby blízké subjektivně vnímat poranění velmi intenzivně). Z toho důvodu je nesnadné nalezení hranice, při které budou obecné soudy osobám blízkým přiznávat nároky plynoucí z ustanovení , a kdy nikoliv. Hledání této hranice je pak ponecháno především na judikatuře obecných soudů." Obecnými soudy následovaný výklad se proto Ústavnímu soudu nejeví za dané situace problematický a rozporný s a y. Z ústavněprávního hlediska je dále podstatnou ta skutečnost, zda obecné soudy tuto hranici, zda došlo k zvlášť závažnému ublížení na zdraví, či nikoli, v konkrétním případu stanovily a své rozhodnutí řádně odůvodnily.

9. Ústavní soud v tomto směru dále konstatuje, že odůvodnění napadených rozhodnutí v této otázce obstojí pohledem povinnosti soudní rozhodnutí řádně odůvodnit (k tomu např. nález

sp. zn.

z 14. 2. 2023 a v něm odkazovanou judikaturu), vyplývající z práva na soudní ochranu ( y). Obecné soudy dostatečným způsobem odůvodnily (viz zejména body 33 až 35 napadeného rozsudku obvodního soudu), proč zranění matky stěžovatelů nesplňuje podmínky stanovené , jak je vymezuje rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. z 27. 6. 2019). Ústavní soud si je vědom, že situace matky stěžovatelů byla velmi tíživá a pro stěžovatele nepochybně velmi bolestná, nicméně jak zdejší soud uvedl výše, je především na obecných soudech, aby posoudily, zda má být nárok podle přiznán, či nikoliv. Z tohoto pohledu Ústavní soud nemá, co by obecným soudům vytknul.

10. Ústavní soud na základě výše uvedeného ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu