Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3317/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) o ústavní stížnosti stěžovatele A. R., zastoupeného Mgr. Lukášem Wimětalem, advokátem se sídlem Údolní 8, Brno, proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. -372 ze dne 31. 1. 2024, a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. -523 ze dne 28. 8. 2024, za účasti Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a J. H., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a d (dále jen " ").

2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, stěžovatel byl v řízení, z nějž vzešla napadená rozhodnutí, poškozeným. Napadeným usnesením Městský soud v Brně rozhodl podle § 154 odst. 1 trestního řádu za použití § 155 odst. 4 trestního řádu o tom, že odsouzený je povinen nahradit poškozenému stěžovateli náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy v trestním řízení, vzniklých vypracováním odborného vyjádření MUDr. Olgou Škodovou a přibráním zmocněnce Mgr. Lukáše Wimětala, v celkové výši 42 000 Kč. Proti tomuto usnesení podali stěžovatel (poškozený) i vedlejší účastník (odsouzený) stížnost.

3. Krajský soud v Brně napadeným usnesením rozhodl tak, že usnesení městského soudu podle § 149 odst. 1 trestního řádu zrušil v celém rozsahu. Nově rozhodl tak, že podle § 154 odst. 1 trestního řádu a § 155 odst. 4 trestního řádu uložil vedlejšímu účastníkovi nahradit stěžovateli (poškozenému) náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce, v celkové výši 21 570 Kč, přičemž ve zbytku požadovaných nákladů (do celkové částky 50 610 Kč, tedy v částce 29 040 Kč) návrh poškozeného zamítl.

4. Stěžovatel uvádí, že jeho zmocněnec účtoval na zastoupení stěžovatele částku 50 610 Kč. Při výpočtu výše nákladů řízení vycházel z tarifní hodnoty podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy z přisouzené částky 169 079,07 Kč. Administrativním pochybením nebylo zmocněncem poškozeného přiloženo rozhodnutí o registraci plátce DPH. Městský soud v Brně v návaznosti na stěžovatelem podané vyčíslení nákladů vydal napadené usnesení, kterým stěžovateli přiznal náhradu nákladů k účelnému uplatnění nároku ve výši pouze 42 000 Kč s konstatováním, že soud vycházel z toho, že zmocněnec plátcem této daně není. Krajský soud pak napadené rozhodnutí odůvodnil použitím advokátního tarifu s tím, že se odměna újmy vypočte z paušální tarifní hodnoty 50 000 Kč. Stěžovatel má za to, že tímto postupem bylo porušeno jeho právo na ochranu majetku a právo na spravedlivý proces. V řízení byl rozsah zranění způsobený trestným činem přesně popsán v lékařské zprávě a ve znaleckém posudku, z níž vycházelo odborné vyjádření stanovující výši bolestného v souladu s metodikou Nejvyššího soudu. Již tedy před samotným hlavním líčením byla vyčíslena výše nemajetkové újmy, která, po korektuře odvolacím soudem, byla pravomocně přiznána v plném rozsahu. Předmětem adhezního řízení tak nemohl být spor o rozsahu nemajetkové újmy, ani o její výši, která byla konkrétně určena poškozeným (stěžovatelem).

5. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda tato ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené . Usnesení městského soudu, jehož zrušení stěžovatel navrhuje, bylo zrušeno napadeným usnesením krajského soudu. V této části představuje ústavní stížnost návrh, o kterém Ústavní soud není příslušný rozhodnout [ ], neboť není povolán k tomu rušit rozhodnutí, která již byla zrušena.

6. Část ústavní stížnosti, kterou se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu, pak představuje návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení . Posuzovaná část ústavní stížnosti směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o odměně zmocněnce poškozeného. Rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavnímu soudu do tohoto rozhodování zásadně nepřísluší zasahovat. Ústavní soud tak přistupuje k rozhodování o nákladech řízení nanejvýš zdrženlivě, neboť spory o náhradu nákladů řízení zpravidla nedosahují ústavněprávní intenzity. Ke zrušení rozhodnutí o nákladech řízení se tak Ústavní soud uchyluje pouze výjimečně, například zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti, případně že bylo zasaženo i jiné základní právo (z poslední doby např. usnesení

sp. zn.

ze dne 4. 9. 2024, bod 14, a v něm odkazovaná judikatura). Tento svůj postoj Ústavní soud navíc potvrdil i ve stanovisku pléna sp. zn. ze dne 5. 3. 2025 (97/2025 Sb.), podle něhož jsou ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou (bod 34 stanoviska). Z ústavněprávního hlediska obstojí takový postup obecných soudů, který není svévolný a respektuje principy plynoucí z ústavního pořádku a ustálené judikatury Ústavního soudu.

7. V řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení, zejména pak v adhezním řízení, je proto Ústavní soud maximálně zdrženlivý. I přes široký prostor pro úvahu, který zákon v tomto směru soudům poskytuje a který v sobě skrývá nebezpečí nejednotnosti posuzování otázky nákladů řízení v judikatuře obecných soudů, zde nicméně zůstává zachován požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí, které odpovídá jak zákonu, tak i učiněným skutkovým zjištěním (srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 29. 3. 2012 či nález

sp. zn.

ze dne 3. 11. 2020). V tomto směru však rozhodnutí krajského soudu při přezkumu obstojí, neboť krajský soud v posuzované věci aplikaci § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu řádně a dostatečně vysvětlil. V odst. 9 napadeného usnesení popsal, které úkony právní služby zmocněnce považoval za účelně vynaložené, v odst. 10 shrnul, jak stanovil výši odměny zmocněnce za jeden úkon právní služby a v odst. 11 vypočítal celkovou výši odměny a náhrad hotových výdajů zmocněnce stěžovatele. Ústavní soud v postupu krajského soudu žádné znaky neústavního pochybení neshledal, přičemž ani ve věci neshledal takové (mimořádné) okolnosti, které by ji činily co do ústavní roviny dostatečně významnou. Nadto jde v případě stěžovatelem požadované a soudem nepřiznané náhrady o částku bagatelní, přičemž stěžovatel v ústavní stížnosti nijak nevysvětlil, proč by pro něj mělo být její přiznání významné (blíže k okolnostem, které umožňují přezkum ústavní stížnosti, třebaže je předmětem sporu částka v bagatelní výši, viz např. usnesení

sp. zn.

z 13. 11. 2024, bod 9).

8. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti ( y). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že v případě ústavní stížnosti proti usnesení krajského soudu jde o návrh zjevně neopodstatněný, proto část ústavní stížnosti stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle . Část ústavní stížnosti proti usnesení městského soudu odmítl podle jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu