Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3330/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Mariána Kamenického, zastoupeného JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou, sídlem Na Pankráci 1618/30, Praha 4, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -81 ze dne 10. 9. 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovateli byl v původním řízení před soudem prvního stupně vedeným pod sp. zn. doručen platební rozkaz, proti kterému podal odpor. Následně se na základě kvalifikované výzvy podle v dané lhůtě vyjádřil k věci samé. Toto vyjádření nicméně nebylo založeno do spisu, a proto byl obvodním soudem vydán rozsudek pro uznání. K odvolání stěžovatele odvolací soud změnil rozhodnutí tak, že se rozsudek pro uznání nevydává z důvodu nesplnění podmínek pro vydání tohoto typu rozhodnutí.

2. Stěžovatel se následně žalobou u obecných soudů domáhal po vedlejší účastnici zaplacení 28 414,40 Kč jako náhrady škody vzniklé v důsledku pochybení soudu v řízení vedeném pod sp. zn. . Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu stěžovatele pro absenci odpovědnostního titulu ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Městský soud v Praze k odvolání stěžovatele potvrdil napadeným rozhodnutím rozsudek obvodního soudu a ani tento soud náhradu škody stěžovateli nepřiznal.

3. Proti uvedenému rozhodnutí městského soudu podává stěžovatel ústavní stížnost, v níž namítá, že postupem soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované d a vlastnické právo zaručené y. Stěžovatel namítá, že vynaložené náklady na odvolací řízení by, v případě založení jeho vyjádření do spisu a následného nevydání rozsudku pro uznání, nemusel vůbec hradit. Tím mělo dojít ke snížení jeho majetku. Podle stěžovatele byly podmínky pro náhradu škody splněny. Pokud městský soud v řízení o náhradě škody za uvedené pochybení náhradu nepřiznal, schvaluje předešlé nesprávné postupy soudu a "své rozhodnutí zatížil protiústavností". V ústavní stížnosti sice připouští, že požadovaná částka (28 414,40 Kč) je bagatelní, nicméně Ústavní soud by měl věc přesto přezkoumat. K tomu uvádí, že je starobním důchodcem s podprůměrným důchodem a určitou část důchodu vynakládá na léčbu.

4. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl nicméně k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. V nyní posuzované věci, jak ostatně stěžovatel v ústavní stížnosti sám připouští, je požadovaná částka svou výší bagatelní (28 414,40 Kč). Ústavněprávní přezkum u bagatelních věcí připouští Ústavní soud pouze ve výjimečných (excesivních) případech evidentní svévole orgánů veřejné moci vůči stěžovateli, např. u natolik zásadních pochybení, že v jejich důsledku nastala kolize se samotnou esencí určitého ústavně zaručeného základního práva, zpravidla práva na soudní ochranu (srov. např. usnesení

sp. zn.

z 3. 7. 2024, bod 6). Ústavní soud tak učinil vždy vzhledem k intenzitě faktických (kvantitativních) dopadů na osobu stěžovatele, příp. s ohledem na kvalitativní stránku věci, tedy pokud se věc z hlediska ústavnosti jeví natolik významná, že určitým způsobem "přesahuje" kauzu samotnou (srov. např. nález

sp. zn.

z 10. 4. 2014, bod 33, nebo usnesení

sp. zn.

z 1. 8. 2011).

6. Jde-li o kvantitativní stránku, stěžovatel v ústavní stížnosti sice tvrdí, že podmínky této výjimky splňuje, nicméně Ústavní soud se s tímto závěrem nemůže ztotožnit. Jak vyplývá z ústavní stížnosti, stěžovatel si je sice vědom postoje Ústavního soudu k problematice tzv. bagatelních věcí, nicméně již zdejšímu soudu nepředkládá propracovanější argumentaci, proč by měl i přes tento fakt s ohledem na osobní, sociální či majetkové poměry (kvantitativní stránka) k přezkumu přistoupit. Aniž by se Ústavní soud snažil zlehčovat situaci stěžovatele, stěžovatel pouze stručně uvádí, že je starobní důchodce s podprůměrným důchodem (18 107 Kč měsíčně) a vydává část svých příjmů na léčbu. Blíže již ovšem své majetkové poměry nerozvádí a ničeho dalšího (ohledně svých výdajů, jiných příjmů a své celkové majetkové a sociální situaci) netvrdí a neprokazuje. Stěžovatelem uvedené skutečnosti ovšem podle Ústavního soudu k překonání bagatelnosti nestačí.

7. Je totiž nezbytné připomenout, že není úkolem Ústavního soudu, aby v bagatelních věcech sjednocoval rozhodovací praxi obecných soudů, když tato role náleží Nejvyššímu soudu. Přestože tedy úprava řízení před Ústavním soudem pojem bagatelnosti výslovně nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v civilním řízení ve smyslu bagatelnosti vymezil. Brání-li totiž podání dovolání u sporů o částku nepřevyšující 50 000 Kč [srov. ], jistě nebylo záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance a sjednotitele rozhodovací praxe obecných soudů nahrazoval Ústavní soud.

8. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. května 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu