Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 260/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele R. H., právně zastoupeného Mgr. Bc. Petrem Skopalem, advokátem, sídlem Jednořadá 1051/53, Praha 6 - Bubenč, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2024 č. j. -792, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. dubna 2024 č. j. -739, a rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 21. prosince 2023 č. j. -684, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Semilech, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Semilech, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatele

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv chráněných a 2, d, a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a y základních práv Evropské unie, čl. IX francouzské Deklarace práv člověka a občana, čl. II odst. I Všeobecné deklarace lidských práv a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel byl v záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresního soudu v Semilech (dále jen "okresní soud") uznán vinným ze spáchání pokusu zločinu znásilnění dle , odst. 2 písm. a), . Za to a za sbíhající se přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle , pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 22. 11. 2022 č. j. -554, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 7. 2023 č. j. -605, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců. Dále byl stěžovateli podle uložen trest propadnutí věci, a to: mobilního telefonu zn. Apple iPhone Xs Max, IMEI1: XXX, IMEI2: XXX s vloženou SIM kartou Vodafone: XXX; notebooku zn. DELL XXX, S/N: XXX; notebooku zn. Asus, model K53E, S/N: XXX. Podle byla poškozená odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové napadeným usnesením podle § 256 trestního řádu zamítl. Následně se stěžovatel obrátil s dovoláním na Nejvyšší soud, který napadeným usnesením podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jeho dovolání odmítl, přičemž uvedl, že stěžovatel opakoval obhajobu, kterou uplatňoval před soudy nižších stupňů, s jeho námitkami se však již soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly a podané dovolání je tak nutné označit jako zjevně neopodstatněné.

4. Proti rozsudku okresního soudu, usnesení krajského soudu a Nejvyššího soudu podal stěžovatel ústavní stížnost. V té tvrdí, že obecné soudy se náležitě nevypořádaly s jeho obhajobou a svůj výsledný právní názor řádně nezdůvodnily. Skutkový stav týkající se projednávaného skutku stěžovatele nebyl dostatečně objasněn v souladu s § 2 odst. 5 trestního řádu, závěry o vině stěžovatele vyvolávají důvodné pochybnosti, zda se skutečně daného skutku dopustil. Obecné soudy podle něj vycházely primárně z výpovědi poškozené, kterou stěžovatel považuje za nevěrohodnou pro rozpory v jejích výpovědích. Kromě toho je v posuzované věci dán také extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů. Došlo také ke zjevným procesním pochybením v řízení a stěžovatel rovněž namítá, že byla v projednávané věci použita nesprávná právní kvalifikace.

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

III.

Vlastní posouzení věci Ústavním soudem

6. Z , a y plyne, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [ , písm. d) y], nikoliv "běžné" zákonnosti.

7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V podané ústavní stížnosti vznáší stěžovatel obdobné námitky, které uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, a se kterými se obecné soudy včetně Nejvyššího soudu náležitě a dostatečně přesvědčivě vypořádaly. Tím stěžovatel staví Ústavní soud nepřípustně do role další přezkumné instance. Úkolem Ústavního soudu ale v žádném případě není opětovně přezkoumávat důvodnost obhajoby stěžovatele ani přehodnocovat důkazy provedené obecnými soudy v hlavním líčení či veřejném zasedání, a to s ohledem na zásadu ústnosti a bezprostřednosti. Výjimku tvoří případy zjevné svévole v podobě tzv. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2024

sp. zn.

), kteroužto vadu stěžovatel obecným soudům také vytýká. Jeho argumentace je nicméně spíše polemikou s hodnocením důkazů a se závěry, ke kterým obecné soudy na základě provedených důkazů dospěly. K příslušné námitce stěžovatele Ústavní soud nicméně konstatuje, že exces ve smyslu extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry v dané věci neshledal. Závěry obecných soudů jsou jednotlivě i ve svém souhrnu logické a odvoditelné z provedených důkazů. Vina stěžovatele byla prokázána výpovědí poškozené, avšak nejen tou. Z napadeného usnesení krajského soudu vyplývá, že tento v předmětné trestní věci rozhodoval podruhé, přičemž při prvním posouzení vyhodnotil závěr okresního soudu o vině obžalovaného jako předčasný a konstatoval, že za situace, kdy je vina obžalovaného dovozována prakticky výlučně z přímých a zprostředkovaných tvrzení poškozené a kdy existuje řada okolností, které snižují její věrohodnost, je nutné využít všech dostupných důkazů umožňujících zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Okresní soud proto doplnil provedené dokazování a závěry o vině stěžovatele následně založil nejen na výpovědi poškozené, ale také na výpovědi tehdejšího snoubence poškozené a tehdejší psychiatričky poškozené a dalších důkazech (např. znalecký posudek), které výpověď poškozené důkazně podpořily. Soudy se navíc věnovaly věrohodnosti výpovědi poškozené, krajský soud konstatoval, že je k její výpovědi nutno přistupovat ostražitě, což okresní soud důsledně respektoval (Nejvyšší soud pak námitku věrohodnosti poškozené řeší v bodě 39. napadeného usnesení). Ústavní soud na tomto místě odkazuje na jejich podrobné a ústavně konformní závěry.

8. K námitkám stěžovatele, že skutkový stav nebyl dostatečně objasněn a závěry o jeho vině vyvolávají důvodné pochybnosti, Ústavní soud opětovně připomíná, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, ale jde o zvláštní řízení, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí pouze v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem [ písm. d) y]. Pouze obecný soud hodnotí provedené důkazy podle svého uvážení v souladu s trestním řádem, přičemž zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů ( a y). Respektuje-li obecný soud při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem a uvede-li, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není Ústavní soud v pozici, aby toto hodnocení posuzoval. V projednávaném případě obecné soudy dostály všem uvedeným požadavkům.

9. Jde-li o námitku stran naplnění znaků skutkové podstaty projednávaného trestného činu, je nutné poukázat na její vypořádání krajským soudem (bod 11. napadeného usnesení) a obiter dictum obsažené v napadeném usnesení Nejvyššího soudu (bod 46.). Co se týče argumentace stěžovatele zjevným procesním pochybením v řízení, tato námitka není ve stížnosti blíže specifikována, Ústavní soud proto pouze konstatuje, že žádná procesní pochybení v postupu obecných soudů neshledal.

10. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu