Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 604/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti M. B., zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem Sokolovská 351/25, Praha 8, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -237 ze dne 3. 12. 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -215 ze dne 17. 1. 2024 a proti rozsudku Okresního soudu pro Prahu 2 č. j. -185 ze dne 31. 5. 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývá, že se stěžovatel na vedlejším účastníkovi domáhal zaplacení 845 500 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody a nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání a nepřiměřené délky řízení. Obvodní soud pro Prahu 2 v záhlaví citovaným rozsudkem rozhodl, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli 40 375 Kč s příslušenstvím (výrok I) a zákonný úrok z prodlení ročně od 10. 5. 2021 do zaplacení z částky 104 500 Kč (výrok II). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok III).

2. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze v záhlaví citovaným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

3. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl podle (" "), jelikož nesplňovalo obligatorní náležitosti dovolání podle téhož zákona, neboť především neobsahovalo údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, jakož ani samotný důvod dovolání. Z obsahu dovolání musí být patrno, o jakou otázku hmotného nebo procesního práva v rámci předpokladů přípustnosti podle jde. Stěžovatel však pouze citoval toto ustanovení a uvedl, že má za to, že předpoklady přípustnosti jsou naplněny.

4. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle d ("Listina"), jelikož v jeho věci nebylo rozhodnuto nestranným způsobem. Stěžovatel dále namítá porušení y spočívající v nepřiznání odpovídající výše náhrady škody způsobené výkonem veřejné moci. Ve své stížnosti uvádí, že nezákonnost trestního řízení spočívá v nesprávné konstrukci obžaloby a jejího podání, přestože bylo od počátku jasné, že stěžovatel dané skutky nespáchal. Dále nesouhlasí s usnesením Nejvyššího soudu a namítá, že je v rozporu s právem na spravedlivý proces.

5. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou [k podmínkám řízení viz , a odst. 3 a ].

6. Ústavní soud je podle y (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod [srov. písm. d) y]. Tyto ústavní stížnosti však mají podle subsidiární povahu jako poslední možný prostředek ochrany základních práv a svobod.

7. Ústavní soud se opakovaně zabýval ústavními stížnostmi proti rozhodnutím Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání jako vadných pro nesplnění zákonných náležitostí. Ustáleně přitom konstatuje, že Nejvyšší soud nesmí posuzovat zákonné náležitosti dovolání přepjatě formalisticky, avšak samotný zákonný požadavek vymezit, v čem dovolatelé spatřují naplnění podmínek přípustnosti dovolání, jakož i následek nesplnění tohoto požadavku v podobě odmítnutí dovolání, jsou souladné s ústavním pořádkem (viz především stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. ze dne 28. 11. 2017). Hlavním důvodem je skutečnost, že se jedná o mimořádný opravný prostředek, přičemž je v zásadě věcí zákonodárce, k nápravě jakých vad jej určí, a také, zda stanoví přísnější požadavky na jeho kvalitu. Nutno připustit, že platná právní úprava klade na účastníky řízení poměrně vysoké nároky, jde-li o řádné naplnění obsahových náležitostí dovolání, tak tomu ovšem není bezdůvodně (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 26. 6. 2014). K problematice vymezení předpokladů přípustnosti dovolání i k důsledkům jeho absence existuje bohatá a veřejně dostupná judikatura Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, kterou stěžovatel zjevně nezohlednil.

8. Při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti má zásadní význam otázka, zda Nejvyšší soud odmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení (srov. ), či nikoliv. Bylo-li totiž dovolání řádně odmítnuto proto, že neobsahovalo vymezení předpokladu jeho přípustnosti, nebyl dán Nejvyššímu soudu prostor, aby přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku vůbec uvážil. Je-li zákonným předpokladem přípustné ústavní stížnosti předchozí řádné podání dovolání (viz věta za středníkem ), je v daném kontextu třeba na dovolání stěžovatele hledět tak, jako by vůbec nebylo podáno. V takovém případě je ústavní stížnost nepřípustná, jelikož nedošlo k vyčerpání všech prostředků k ochraně práva proti rozsudku městského soudu a obvodního soudu.

9. Ústavní soud se seznámil s obsahem dovolání a shledal, že stěžovatel vskutku konkrétně nevymezil předpoklad jeho přípustnosti, nýbrž pouze citoval a vyjádřil nesouhlas s výší přiznaného zadostiučinění. Stěžovatel jinými slovy neabstrahoval otázku hmotného či procesního práva, na niž by navázal některý předpoklad přípustnosti dovolání, a neumožnil tak Nejvyššímu soudu se jeho dovoláním blíže zabývat. Z toho plyne, že ve vztahu k rozsudkům městského soudu a obvodního soudu nedošlo k vyčerpání zákonných procesních prostředků k ochraně stěžovatelova práva, pročež je ústavní stížnost v tomto rozsahu nepřípustná (srov. bod 8 výše). Stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu je pak zjevně neopodstatněná, jelikož odmítnutí dovolání nelze při řádném odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu považovat za excesivní.

10. Pro výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl zčásti podle jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti podle téhož zákona jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2025

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu