Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3042/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti JUDr. Pavly Martínkové, advokátky, se sídlem 1. máje 144, Vimperk, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. srpna 2024, č. j. -14854, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. června 2024, č. j. -14827, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a M. S., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a a násl. , se stěžovatelka domáhá, aby byly zrušeny v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny , , a 3, , a odst. 2, a odst. 3, a odst. 3, a a d, , , , , a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva"), Dodatkového protokolu k Úmluvě, , , , , , , , , , , a y, a Evropské sociální charty, a 3 Všeobecné deklarace lidských práv, a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

2. Ústavní stížností napadeným usnesením potvrdil vrchní soud usnesení krajského soudu, kterým byla stěžovatelce přiznána odměna a náhrada hotových výdajů zvoleného obhájce v trestním řízení ve výši 293 421,10 Kč, resp. zamítnuta co do další požadované částky 822 883,40 Kč včetně DPH.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, jak krajský soud určil její odměnu a náhradu hotových výdajů, ani s tím, jak se s jejími argumenty vypořádal vrchní soud v napadeném usnesení. Zpochybňuje závěry soudů týkající se počtu přiznaných úkonů právní služby, jejich délky, účelnosti či možnosti zvýšení odměny za úkon až na trojnásobek.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti opětovně argumentuje ve prospěch jí vypočtené odměny a hotových výdajů. Uvádí, že u řady úkonů měla být odměna zvýšena na trojnásobek (složitost věci, porady s klientem ve večerních hodinách či o víkendu), tvrdí účelnost všech vykázaných úkonů, specifikuje délku jejich trvání a další okolnosti, tvrdí nároky na stravné tam, kde nebylo přiznáno, rozporuje závěry soudů o tom, že některé vykázané úkony (např. 432 400 Kč za studium spisu z CD nosiče v bydlišti obviněného) nelze uznat.

5. Navrhuje provést "dokazování ve věci ke všem výše citovaným položkám", tj. k jednotlivým zpochybněným úkonům právní služby.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je sama advokátkou a splňuje tak požadavek na zastoupení účastníků v řízení před Ústavním soudem (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. ). Ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( ).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y). Není součástí soustavy soudů ( y), není povolán k přezkumu aplikace podústavního práva, a nezasahuje proto do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem. Jeho zásah je namístě až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody.

8. K otázce nákladů řízení, resp. odměn za právní zastoupení se Ústavní soud navíc dlouhodobě staví velmi rezervovaně (srov. též stanovisko ze dne 5. 3. 2025, , bod 34). Přestože se spor o náhradu nákladů řízení může dotknout majetkové sféry účastníka řízení, nedosahuje zpravidla intenzity porušení základních práv nebo svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před soudy podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě, podrobuje ji omezenému ústavněprávnímu přezkumu a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, zejména zjistí-li extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo bylo-li zasaženo i jiné základní právo (srov. např. nález ze dne 12. 5. 2004,

sp. zn.

).

9. Soudy své závěry zdůvodnily podrobně a dostatečně a na jejich závěry lze odkázat. Obě rozhodnutí jsou přezkoumatelná, z žádného pohledu je nelze považovat za excesivní, či svévolná, umožňující v důsledku případnou ingerenci Ústavního soudu. Podstata ústavní stížnosti spočívá ve věcné polemice s tím, jak soudy aplikovaly podústavní právo (zde dokonce podzákonný předpis - advokátní tarif).

10. Přestože vrchní soud shledal pochybení krajského soudu, došlo k němu ve prospěch stěžovatelky. Vzhledem k § 150 odst. 1 trestního řádu však nemohl vrchní soud shledané nesprávnosti k tíži stěžovatelky korigovat.

11. Ústavní rozměr věci stěžovatelka dokládá odkazem na nálezy Ústavního soudu, ty se však ve vztahu k odměnám obhájců v trestním řízení týkaly otázky, zda lze nahlížení do spisu během přípravného řízení považovat za samostatný úkon právní služby. To v dané věci nebylo sporné. Stěžovatelce byl úkon spočívající v nahlížení do spisu uznán. Z uvedených nálezů nelze dovodit důvodnost nároků, které vznáší stěžovatelka.

12. Ústavní soud tak uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí, nemůže přisvědčit stěžovatelce, že by napadená rozhodnutí porušila její ústavně zaručená práva.

13. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. dubna 2025

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu