Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2924/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Vladimíra B. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Bc. Patrikem Matyáškem, Ph.D., advokátem, se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. září 2024, č. j. -74, a usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. srpna 2024, č. j. -66, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně a Okresního státního zastupitelství v Jihlavě, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv vyplývajících z a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a spisů Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") sp. zn. a sp. zn. vyplývá, že v dané trestní věci byl stěžovatel rozsudkem okresního soudu ze dne 30. 5. 2023, č. j. -209, uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle a . Toho se podle soudu dopustil, stručně řečeno, tak, že v rámci dlouhodobě konfliktních vztahů se svou bývalou manželkou ji při jednom setkání v průběhu konfliktu před jejím domem napadl. Za toto jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.

3. Napadeným usnesením okresní soud zamítl stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení. Ten stěžovatel opřel o několik důkazních návrhů. V první řadě šlo o výslech stěžovatelova syna. Již v původním řízení byl však syn slyšen policií, přičemž uvedl, že před domem pouze předal poškozené knihu a hned se vrátil do bytu, a neví tedy, zda došlo k nějakému konfliktu. Jeho výslech navrhoval stěžovatel v rámci odvolacího řízení, avšak Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") mu nevyhověl. Nejde tedy o nový důkaz. Též znalecké zkoumání duševního stavu poškozené z roku 2015 soudy měly k dispozici v původním řízení. Za nový důkaz lze považovat rozsudek, podle kterého byla poškozená nově odsouzena za zanedbání péče o své syny. Jde však o důkaz zcela irelevantní, resp. nezpůsobilý vést k jinému rozhodnutí o vině nebo trestu.

4. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou krajský soud napadeným usnesením zamítl. Vzhledem k vyjádření stěžovatelova syna v původním řízení je zřejmé, že jeho výslech nebyl pro rozhodnutí ve věci samé podstatný. Zároveň si soudy byly vědomy stěžovatelova návrhu na jeho výslech. U ostatních důkazů krajský soud odkázal na závěry okresního soudu.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá, že soudy v dané věci nezohlednily, že svědek (jeho nezletilý syn) hodlá svou výpověď z původního řízení zásadně změnit. Jde tedy o nový důkaz. Ostatní svědci jsou podle stěžovatele nevěrohodní. Výslech syna by mohl vést k jinému rozhodnutí o vině a trestu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle .

8. Předmětem napadených rozhodnutí byl stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení. Podle § 278 odst. 1 trestního řádu se obnova řízení "povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu". Ustáleně je citované ustanovení interpretováno tak, že pro obnovu řízení musí být zároveň splněny dvě podmínky. Tou první je zjištění nových (dříve neznámých) skutečností nebo důkazů a druhou podmínkou je potenciál těchto zjištěných skutečností nebo důkazů podstatně ovlivnit původní rozhodnutí. Po seznámení se s ústavní stížností a spisy okresního soudu musel Ústavní soud přisvědčit napadeným rozhodnutím, že stěžovatelem předložené skutečnosti a důkazy tyto podmínky nesplnily.

9. Ze všech předložených důkazů omezil stěžovatel svou argumentaci v ústavní stížnosti na výpověď svého syna, proto se i Ústavní soud zaměřil na způsob, jakým soudy tento důkazní návrh vyhodnotily. V první řadě je třeba soudům přisvědčit, že stěžovatel totožný důkazní návrh uplatnil již v původním řízení, a to v podstatě se stejným odůvodněním (viz návrh stěžovatele na č. l. 230, kde stěžovatel uvádí, že syn má dosvědčit, jak probíhal začátek incidentu a vyjádřit se k "déletrvajícím aktuálním aktivitám matky"). V řízení o povolení obnovy řízení stěžovatel v podstatě pouze konkretizoval, co má být předmětem synovy výpovědi. K tomu považuje Ústavní soud za nutné uvést následující.

10. V první řadě podstata stěžovatelova návrhu jsou jeho vlastní tvrzení a interpretace toho, co by mohl jeho syn vypovědět (navzdory opakovaným výpovědím jinde). Tím se daná věc odlišuje od důkazní situace popsané v nálezu ze dne 13. 10. 2015,

sp. zn.

, v němž obžalovaný zaslal soudu vlastnoručně podepsané (s advokátním ověřením) prohlášení poškozené o tom, že si znásilnění vymyslela. Taková situace v dané věci nenastala, neboť stěžovatelovo tvrzení o obsahu budoucí výpovědi jeho syna nemá v podstatě žádný důkazní podklad. Jediným náznakem takového důkazu je protokol o výpovědi syna u civilního soudu, kde je uvedeno "já jsem byl u toho, když se matka s přítelem domlouvali, a možná že to říkala i mně, že by bylo dobře otce vyprovokovat, aby jí praštil, aby měla důkaz o tom, že je násilník. To se opravdu stalo, já jsem na začátku toho konfliktu byl, ale odešel jsem, nechtěl jsem to vidět." Z toho je podle Ústavního soudu zřejmé, že stěžovatelův syn v této výpovědi potvrdil původní výpověď, že incident neviděl, a tudíž je jeho svědectví irelevantní z hlediska předmětu trestního řízení. Domnívá-li se stěžovatel, že pro jeho trestní odpovědnost za napadení poškozené je relevantní její přání jej "vyprovokovat", není takový právní názor podložený. Soudy vzaly již v původním řízení za prokázané oboustranně vyhrocené vztahy a nepřijatelné chování mezi stěžovatelem a poškozenou (viz např. bod 6 odsuzujícího rozsudku). Ani opakovaně prokázané protiprávní jednání poškozené není tedy novou skutečností, nota bene jakkoliv ovlivňující stěžovatelovu trestní odpovědnost za jeho jednání. Lze tedy uzavřít, že dospěly-li obecné soudy k tomu, že stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení, jak byl prezentován, neuvádí žádné skutečnosti, které by byly způsobilé změnit rozhodnutí ve věci samé, nejde o závěr ústavně chybný.

11. Protože Ústavní soud ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatele, dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. dubna 2025

Daniela Zemanová v. r.

předsedkyně senátu