Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1051/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Vjačeslava Iljašenka, a 2) Taťány Iljašenkové, zastoupených JUDr. Petrem Radošovským, PhD., advokátem, sídlem Nemocniční 758/6, Praha 9, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -48 ze dne 13. 2. 2025, rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. -83 ze dne 18. 6. 2024, rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje č. j. 070154/2023/KUSK ze dne 29. 5. 2023 a rozhodnutí Městského úřadu Příbram č. j. MeUPB 68804/2022 ze dne 1. 7. 2022, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Praze, Krajského úřadu Středočeského kraje a Městského úřadu Příbram, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský úřad Příbram ("stavební úřad") napadeným rozhodnutím mimo jiné povolil část stavby bytového domu v D., nepovolil však část stavby v rozsahu dvou ustupujících podlaží (4. a 5.) nad podkrovím (tzv. věž), v nichž se nachází nebytové prostory (sušárna, sociální zařízení, ateliér a koupelna). Odvolání proti nepovolení části stavby zamítl Krajský úřad Středočeského kraje ("krajský úřad") napadeným rozhodnutím a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Proti rozhodnutí krajského úřadu podali stěžovatelé správní žalobu, kterou Krajský soud v Praze ("krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl. Kasační stížnost stěžovatelů proti rozsudku krajského soudu napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud ("NSS") zamítl.

2. Včasnou a přípustnou ústavní stížností se stěžovatelé jako osoby oprávněné a řádně zastoupené advokátem domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (k podmínkám řízení viz , a ). Tvrdí, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva podle a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod; dále namítají porušení , a y ("Ústava").

3. Podstatu argumentace stěžovatelů lze shrnout následovně: namítají, že NSS v rozporu s právními předpisy aproboval rozhodnutí krajského soudu a správních orgánů. Podle stěžovatelů se NSS odklonil od své judikatury, protože porušil zásadu, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, nelze-li z něj zjistit důvody, pro které bylo vydáno ( ). NSS dále upřel stěžovatelům v rozporu s podmínkami závaznosti právního názoru podle a rozsahem přezkumu podle právo uplatňovat kasační námitky a v rozporu s nezohlednil veřejný zájem. Dále NSS aproboval skutečnost, že správní orgány nerespektovaly , podle něhož šetří práva nabytá v dobré víře. Ústavně zaručená práva stěžovatelů byla porušena rovněž předchozími rozhodnutími krajského soudu a správních orgánů.

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Postup ve správním řízení a soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí správních orgánů a správních soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly porušeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené.

6. Žádné ústavněprávní deficity v odůvodnění napadených rozhodnutí Ústavní soud neshledal. Argumentace stěžovatelů představuje pokračující polemiku v rovině podústavního práva, kterou se snaží zpochybnit jednoznačný závěr správních orgánů a správních soudů, že stavbu tzv. věže nelze povolit pro její rozpor s výškovými regulativy územního plánu obce D.

7. Krajský soud srozumitelně odůvodnil, že rozhodnutí správních orgánů nejsou nepřezkoumatelná, neboť stěžejní závazný právní názor, který správní soudy učinily v předchozích zrušujících rozsudcích, spočíval - zjednodušeně vyjádřeno - v tom, že cokoli, co se nachází nad třetím nadzemním podlažím, je v rozporu s výškovými regulativy; tento závěr logicky platí nejen pro horní část věže (která se nachází v 5. NP), ale i pro spodní část věže (která se nachází v 4. NP), byť to správní orgány takto explicitně neuvedly (viz body 14 až 18 rozsudku krajského soudu).

8. Nic protiústavního Ústavní soud neshledal ani ve způsobu, jakým NSS vyhodnotil přípustnost jednotlivých kasačních námitek; NSS řádně vyložil, že v dané věci šlo již jen o otázku, zda se krajský soud a přeneseně správní orgány neodchýlily od předchozího závazného právního názoru o nemožnosti dodatečně povolit stavbu tzv. věže, a že stěžovatelé měli možnost jej zvrátit v předchozím řízení, v němž byli osobami zúčastněnými na řízení (viz body 11 až 13 rozsudku NSS). Nadto se otázkou veřejného zájmu věcně zabýval krajský soud, který mimo jiné upozornil na to, že není patrné, o jaký veřejný zájem má jít (viz body 25 až 26 rozsudku krajského soudu).

9. Konečně je neopodstatněná námitka nezohlednění dobré víry stěžovatelů z důvodu nepřiměřené délky řízení, popř. z důvodu předchozího rušení rozhodnutí správních orgánů správními soudy. V této souvislosti soudy ústavně konformně vysvětlily, že nepřiměřená délka stavebního řízení nemůže mít vliv na posouzení zákonnosti rozhodnutí správních orgánů (viz body 27 rozsudku krajského soudu a bod 16 rozsudku NSS). Jakkoliv jde o nežádoucí jev, k odstranění průtahů a odčinění jejich následků slouží jiné právní prostředky.

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu