Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 908/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, zastoupeného Mgr. Evou Hrbotickou, advokátkou, sídlem Jiráskovo náměstí 678/33, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. -531 ze dne 5. března 2025 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. -316 ze dne 13. listopadu 2024, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud Plzeň-město ("okresní soud") zamítl ve veřejném zasedání žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, uloženého rozsudkem Okresního soudu v Klatovech sp. zn. ze dne 12. prosince 2022, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ("krajského soudu") sp. zn. ze dne 3. října 2023, a v trvání 30 měsíců, uloženého rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. ze dne 29. října 2019, ve spojení s usnesením téhož soudu v téže věci ze dne 16. listopadu 2023.

2. Krajský soud napadeným usnesením v neveřejném zasedání zrušil usnesení okresního soudu a znovu rozhodl tak, že zamítl žádost stěžovatele o propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, uloženého rozsudkem Okresního soudu v Klatovech sp. zn. ze dne 12. prosince 2022, ve znění rozsudku krajského soudu sp. zn. ze dne 3. října 2023; dále 30 měsíců, uloženého rozsudkem Okresního soudu v České Lípě sp. zn. ze dne 29. října 2019, ve spojení s usnesením téhož soudu v téže věci ze dne 16. listopadu 2023; a konečně 300 dnů, uloženého trestním příkazem Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. ze dne 2. srpna 2021, ve spojení s usnesením téhož soudu v téže věci ze dne 3. září 2024.

3. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (" "), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v , , , a 2 a v d ("Listina") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva").

4. Stěžovatel požádal dne 14. května 2024 o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, jeho žádosti však obecné soudy nevyhověly; restriktivně přitom měly aplikovat a do doby vykonaného trestu nezahrnuly veškerá omezení osobní svobody. Podle stěžovatele mělo být započteno také omezení podle , o zvláštní ochraně svědka a dalších osob v souvislosti s trestním řízením a o změně , , ve znění pozdějších předpisů (" "), neboť mu byla na základě rozhodnutí ministra vnitra poskytnuta od 23. prosince 2009 do 22. února 2012 zvláštní ochrana a pomoc (tzv. "ochranná vazba"), v jejímž průběhu musel stěžovatel strpět omezení ( ). Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 88/2022 ze dne 16. června 2022), Ústavního soudu [například nález

sp. zn.

ze dne 27. listopadu 2024 (všechna rozhodnutí dostupná na https://nalus.usoud.cz) či

sp. zn.

ze dne 15. ledna 2025] i Evropského soudu pro lidská práva (rozsudek ze dne 2. června 2020 ve věci A a B proti Rumunsku, č. 48442/16 a č. 48831/16). Stěžovatel má za to, že ústavní stížnost přesahuje jeho osobní zájmy, a proto navrhuje napadená usnesení zrušit.

5. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není oprávněn do jejich rozhodování zásadně zasahovat. Toto pravidlo je prolomeno pouze tehdy, vybočí-li obecné soudy na úkor stěžovatele z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [ a písm. d) y], což se v projednávané věci nestalo.

7. Z napadených usnesení se podává, že stěžovatel nastoupil výkon trestu dne 14. března 2024, takže v době, kdy bylo o žádosti rozhodováno, nebyla splněna ani první podmínka pro podmíněné propuštění - vykonání jedné třetiny trestu [ ], což nastane teprve dne 22. června 2025. Především pro tuto okolnost obecné soudy žádosti nevyhověly a vyjádřily se i k nesplnění dalších požadavků na podmíněné propuštění. Obecné soudy se zabývaly i požadavkem na zápočet zvláštní ochrany, který však neprovedly, neboť takový postup nemá oporu v zákoně.

8. Podle lze zvláštní ochranu poskytnout jen se souhlasem ohrožené osoby, přičemž stěžovatel, jak sám v ústavní stížnosti uvedl, se této ochrany dobrovolně vzdal. I proto nelze omezení, jemuž byl stěžovatel vystaven v podobě poskytnuté zvláštní ochrany, zaměňovat za vazbu, která je podle § 334 odst. 1 trestního řádu dobou započitatelnou do výkonu trestu odnětí svobody. V postupu obecných soudů proto není možné spatřovat porušení stěžovatelem tvrzených základních práva ani restriktivní výklad ustanovení upravujících požadavky na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

9. Podle y mohou orgány veřejné moci vykonávat státní moc pouze v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon, a nelze přitom očekávat, že jej budou vykládat způsobem, který očekává účastník řízení. Stěžovateli byl ze zákonných důvodů a zákonem předvídaným způsobem uložen trest odnětí svobody ( y), s nímž zákonodárce spojuje naplnění účelu trestu ( y). Pro zkrácení trestu musí existovat zákonem předvídané podmínky, a jestliže obecné soudy, které svá rozhodnutí řádně odůvodnily, nezjistily jejich splnění, neporušily bez dalšího právo stěžovatele na přístup k soudu ( a 2 y) ani na spravedlivý proces ( Úmluvy). Uvedená práva poskytují "jen" záruku řízení před nezávislým a nestranným soudem podle předem zákonem stanovených pravidel, což bylo v tomto případě dodrženo, nikoli výsledek odpovídající očekávání účastníka řízení.

10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu