Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1033/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele J. T., t. č. ve Věznici Plzeň, zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. února 2025 č. j. -28 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. září 2024 č. j. -49, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Plzni, jako účastníků řízení, a Vězeňské služby České republiky, Věznice Horní Slavkov, sídlem Hasičská 785, Horní Slavkov, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno základní právo zaručené d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel byl ve výkonu trestu podroben odběru vzorku moči, v němž byla zjištěna přítomnost zakázané návykové látky. Vedlejší účastnice na základě toho dospěla k závěru, že stěžovatel porušil zákaz vyrábět, přechovávat nebo konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky stanovený , o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutím ze dne 4. 4. 2023 vedlejší účastnice shledala stěžovatele vinným ze spáchání kázeňského přestupku a uložila mu kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddílu na 20 dnů nepodmíněně. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou první zástupce ředitele vedlejší účastnice zamítl. Stěžovatel byl poučen o hrozbě infiltrace návykových látek do prostoru, v němž vykonává trest. Stěžovatel se i přesto podle svého tvrzení napil tekutiny v hrnku, kterou si sám nepřipravoval. Proto se dopustil kázeňského přestupku minimálně ve formě nevědomé nedbalosti.

3. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") zamítnul napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele proti rozhodnutí prvního zástupce ředitele vedlejší účastnice a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud přisvědčil vedlejší účastnici, že stěžovatel mohl a měl vědět, že jím konzumovaný čaj může obsahovat zakázanou látku, čímž se dopustil kázeňského přestupku z nevědomé nedbalosti. K námitkám ohledně uloženého kázeňského trestu krajský soud uvedl, že se proti němu nebránil v kázeňském řízení. Nejen proto, ale rovněž z důvodu nezbytnosti flexibilního rozhodování a udržení pořádku a bezpečnosti ve věznici i stručnější odůvodnění trestu obstojí.

4. Nejvyšší správní soud následně kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). I podle Nejvyššího správního soudu správní orgány dostatečně vysvětlily, že stěžovatel jednal v nevědomé nedbalosti, což v případě porušení zákazu konzumovat návykové látky postačuje. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s právními závěry krajského soudu rovněž co do odůvodnění uloženého trestu i jeho výše.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá, že obecné soudy nesprávně posoudily jeho zavinění. Stěžovatel se bezmyšlenkovitě napil tekutiny ze svého hrnku, což přirovnává k určitému svalovému automatismu, nad kterým neměl kontrolu. Proto za něj nemůže být odpovědný.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, superrevizní instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je toliko přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Žádné takové vady přitom Ústavní soud v dané věci nezjistil.

8. Stěžovatelova argumentace postrádá ústavněprávní rozměr. Stěžovatel měl povinnost tvrdit námitky o neústavnosti napadených rozhodnutí a podložit je konkrétními argumenty [ , a ve spojení s ]. Nic takového neučinil. V řízení bylo prokázáno, že stěžovatel se napil z hrnku, který byl na místě, na němž jej nezanechal, a napil se z něj čaje, který si sám nepřipravil a při jeho přípravě nebyl. Pokud tak jednal, jednal s ohledem na další okolnosti a poučení, která se mu dostalo, přinejmenším nevědomě nedbale. Za těchto okolností, kdy jsou odsouzení varováni a nabádáni k obezřetnosti a upozorňováni na rizika konzumace potravin, jejichž obsah nemohou znát, nemá pití z hrnku být bezmyšlenkovitým automatismem a nelze je k němu přirovnávat. Ostatně s touto argumentací stěžovatele se dostatečně vypořádaly již obecné soudy (např. bod 41 rozsudku krajského soudu)

9. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. dubna 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu