Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 930/25

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele P. J., zastoupeného Mgr. Magdalénou Poncza, advokátkou, sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 2025 č. j. -1684 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 2025 č. j. -1689, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v , , , a d.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 7. 2024 č. j. -1612 uznán vinným přečinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle , odst. 2 , , za což byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 30 000 Kč, dále k trestu propadnutí náhradní hodnoty, a to zajištěných finančních prostředků v cizích měnách v hodnotě zjištěného minimálního bezprostředního výnosu z trestné činnosti ve výši 425 594 Kč, a k trestu propadnutí věci, a to zajištěných preparovaných exemplářů chráněných živočichů podrobně specifikovaných ve výroku rozsudku.

3. Proti rozsudku okresního soudu podali stěžovatel a příslušný státní zástupce odvolání. Věc byla proto postoupena Krajskému soud v Ostravě (dále jen "krajský soud"), přičemž společně s podanými odvoláními mu byla předložena rovněž žádost stěžovatele o navrácení lhůty k podání odvolání označená jako "Žádost o prominutí zmeškání lhůty".

4. Krajský soud v pořadí prvním v záhlaví specifikovaným usnesením rozhodl, že podle § 61 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a contrario se stěžovateli navrácení lhůty k podání odvolání proti uvedenému rozsudku okresního soudu nepovoluje.

5. Následně krajský soud v pořadí druhým v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání stěžovatele podle § 253 odst. 1 trestního řádu jako opožděně podané.

II.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti zmiňuje důvody, pro které nestihl podat odvolání v zákonné lhůtě. Je přesvědčen, že okolnosti, jež mu znemožnily odvolání podat ve lhůtě, jsou natolik závažné, že odůvodňují přiznání prominutí zmeškání lhůty. Uvádí, že proti napadeným rozhodnutím podal také dovolání k Nejvyššímu soudu. Závěrem žádá o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh .

8. Ústavní stížnost podle písm. d) y tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou garantovány ústavním pořádkem. Z ustanovení , 3, 4 a lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva (či svobody) poskytuje. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Proto je také ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva (či svobody) poskytuje ( ). To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ), tedy i pro dovolání.

9. Z obsahu ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel podal proti oběma napadeným rozhodnutím dovolání k Nejvyššímu soudu, o němž dosud nebylo rozhodnuto, což Ústavní soud krátkou cestou ověřil u okresního soudu, který dovolání teprve předkládá Nejvyššímu soudu. Z uvedeného vyplývá, že v předmětné věci bude před Nejvyšším soudem probíhat další řízení, a teprve po skončení tohoto řízení, nebude-li stěžovatel spokojen s jeho výsledkem, bude mít možnost podat novou ústavní stížnost (při zachování lhůty k jejímu podání), která by zohledňovala i průběh a výsledky dalšího řízení, jež bude před Nejvyšším soudem probíhat, a to i kdyby Nejvyšší soud rozhodl, že podané dovolání, byť i zčásti, není přípustné.

10. Tím, že stěžovatel nevyčkal na rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaných dovoláních, nedodržel požadavek subsidiarity ústavní stížnosti, neboť nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

11. Ústavnímu soudu tak nezbylo než uzavřít, že podaná ústavní stížnost stěžovatele je nepřípustná ve smyslu , a proto ji, aniž by se zabýval meritem věci, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle odmítl.

12. O návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti samotné rozhodl v krátké době od jejího podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2025

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj