Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 709/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele V. S., t. č. Věznice Jiřice, zastoupeného Mgr. Monikou Jiráskovou, advokátkou, sídlem Dlouhá 727/39, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Krajského soudu v Brně 25. října 2023 č. j. -11515 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 27. dubna 2023 č. j. -11139, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci - pobočky v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva ústavně zaručená v a d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") napadeným usnesením rozhodl, že podle , , ve znění pozdějších předpisů, se zabírají peněžní prostředky na konkretizovaných účtech vedených pro stěžovatele a specifikované nemovité věci v jeho vlastnictví.

3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") ústavní stížností rovněž napadeným usnesením stížnost stěžovatele podle § 148 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, jako nedůvodnou zamítl.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá, že usnesení krajského soudu je svévolné, odporuje hmotnému právu, nerespektuje jeho oprávněné zájmy a bagatelizuje výtky, které uplatnil. V této souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2021

sp. zn. IV. ÚS 2957/20

(N 60/105 SbNU 169) vymezujícího požadavky na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí a tvrdí, že v jeho věci respektovány nebyly.

5. Zabrání věci jako náhradní hodnoty podle stěžovatele předpokládá, aby rozhodující orgán prokázal, že osoba, jejíž věc je zabírána jako náhradní hodnota podle , svým jednáním zmařila postup podle . Konstatování krajského soudu, že je uplatnitelný i při pouhé možnosti zmaření, stěžovatel považuje za neústavní, neboť rozšiřuje potencionální počet postižitelných pachatelů, než měl zákonodárce v úmyslu, a to i na ty, co se nikterak nepodíleli na dispozici se získaným výnosem z trestné činnosti. Stěžovatel odkazuje na nález ze dne 24. 5. 2016

sp. zn.

(N 92/81 SbNU 505), bod 15., podle kterého je pro postup na základě nezbytné, aby tato osoba svým jednáním zmařila postup podle .

6. Stěžovatel se při své trestné činnosti zahrnující skutek z období od druhé poloviny roku 2008 do 1. 5. 2009 (takto je skutek časově vymezen v trestním řízení vedeném pod sp. zn. ) žádným způsobem nepodílel na takovém jednání, které by zmařilo zabrání původních věcí, jež byly výnosem z trestné činnosti. V průběhu trestního řízení nebylo prokázáno, že stěžovatel byl v uvedeném období příjemcem bezprostředního či zprostředkovaného výnosu z trestné činnosti. Konstatování městského soudu, podle kterého byly účty představující předmět rozhodnutí o zajištění finančních prostředků založeny v období páchání trestné činnosti, považuje stěžovatel za důkazně nepodložené a vztah mezi zabíranými věcmi a trestným činem dovozující pouze z časového hlediska.

7. Obecné soudy v rozporu s nálezem ze dne 13. 6. 2016

sp. zn.

(N 109/81 SbNU 719), bod 24., nespecifikovaly věc, která mohla být postupem podle zabrána. Krajský soud pouze lakonicky uvedl, že toto vymezení není nutné.

8. Obecné soudy se rovněž nezabývaly námitkou, že v době původního zajištění zabraných věcí existovalo společné jmění manželů mezi stěžovatelem a jeho bývalou manželkou I. S., která tak měla mít postavení zúčastněné osoby v trestním řízení týkajícím se zabrání navrhovaných věcí. Krajský soud pouze uvedl, že bývalá manželka stěží může mít postavení zúčastněné osoby. Oproti tomu stěžovatel dovozuje, že bylo povinností soudů se k námitce vyjádřit a jednat s I. S. jako se zúčastněnou osobou a respektovat její ústavně zaručená práva, neboť k vypořádání společného jmění došlo uplatněním zákonné nevyvratitelné domněnky.

9. Obecné soudy, vytýká dále stěžovatel, nepřistoupily k ocenění nemovitých věcí formou odborného vyjádření nebo znaleckého posudku, v důsledku čehož jejich cenu nemohly kvalifikovaně srovnat s tvrzeným výnosem z trestné činnosti, jehož zabrání údajně zmařil. Odmítly se zabývat též námitkou nerovného zacházení, kterou označily za nerozhodnou pro předmětné řízení.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

10. Ještě dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, posuzuje splnění procesních předpokladů řízení.

11. Námitky o opomenutí I. S. (coby zúčastněné osoby) se vztahují k právům osoby odlišné od stěžovatele, proto je v této části ústavní návrhem podaným někým zjevně neoprávněným. Dlužno dodat, že stěžovatel neargumentuje relevantně ve prospěch závěru, že toto údajné pochybení obecných soudů představuje vůči němu jiný zásah orgánu veřejné moci [srov. nález ze dne 10. 1. 1996

sp. zn.

(N 3/5 SbNU 17; 31/1996 Sb.)].

12. Ústavní soud dále shledal, že ústavní stížnost co do ostatních částí byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel neměl vůči rozhodnutí krajského soudu k dispozici žádný zákonný procesní prostředek k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

13. Ústavní soud úvodem připomíná, že podle y je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti. Není tak součástí soustavy obecných soudů a do jejich rozhodovací činnosti může zasáhnout jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody.

14. Podle v rozhodném znění platí: "Jestliže ten, komu by mohla být zabrána věc podle nebo 2, ji před rozhodnutím o zabrání zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její zabrání zmaří, anebo jestliže zmaří trest propadnutí věci jednáním porušujícím zákaz podle , popřípadě zmaří zabrání věci jednáním porušujícím zákaz podle , může mu soud uložit zabrání náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci." Podle , poslední věta, může soud hodnotu věci, jejíž zabrání mohl soud uložit, stanovit na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku. Tato právní úprava navazuje na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1805 ze dne 14. 11. 2018 o vzájemném uznávání příkazů k zajištění a příkazů ke konfiskaci, směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/42/EU ze dne 3. 4. 2014 o zajišťování a konfiskaci nástrojů a výnosů z trestné činnosti v Evropské unii, na Úmluvu o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu a rámcové rozhodnutí Rady 2001/500/SVV ze dne 26. 6. 2001, o praní peněz, identifikaci, vysledování, zmrazení a zajištění a propadnutí nástrojů a výnosů z trestné činnosti, z nichž vyplývá požadavek zajistit a následně konfiskovat ekvivalent výnosu z trestné činnosti v případě, že z nejrůznějších důvodů nelze zajistit bezprostřední ani zprostředkovaný výnos z trestné činnosti (např. z důvodu zničení, zužitkování). V souladu s mezinárodními závazky České republiky je povinností státu odčerpat výnos z trestné činnosti nebo mu odpovídající náhradní hodnotu.

15. Zabrání náhradní hodnoty je ochranným opatřením, jehož smyslem je zejména předcházet zničení, poškozování nebo znehodnocování věcí, motivovanému snahou zmařit zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty (srov. Šámal, P. a kol.: . Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1564).

16. Ochranné opatření zabrání věci lze uložit, aniž by byl podstatný vztah osoby, které zabíraná věc náleží, k trestné činnosti, jehož výnosem tato věc má být. Rozhodný je pouze vztah mezi zabíranou věcí a trestným činem [srov. nálezy ze dne 24. 5. 2016

sp. zn.

(N 92/81 SbNU 505), bod 15., či ze dne 22. 5. 2018

sp. zn.

(N 97/89 SbNU 457), bod 18.]. V každém jednotlivém případě by měla být nicméně zřejmá souvislost mezi trestním řízením a zabranou věcí. Vždy je však nutné hodnotu věci, která by mohla být zabrána postupem podle , přesně specifikovat. Až následně je možné přistoupit k aplikaci [srov. nález ze dne 13. 6. 2016

sp. zn.

(N 109/81 SbNU 719), bod 24., či komentářovou literaturu (srov. Šámal, P. a kol.: cit. dílo, s. 1564): "Náhradní hodnota se vyjadřuje především v penězích, a proto se jí rozumí především peněžní ekvivalent věci, a proto ji soud zpravidla stanoví peněžní částkou odpovídající hodnotě věci, která by jinak přicházela v úvahu jako předmět propadnutí nebo zabrání. Dikce zákona však nevylučuje, aby soud určil jako propadlou náhradní hodnotu jinou věc, a to v odpovídající hodnotě původního předmětu propadnutí." Nelze tedy bez dalšího zabrat kupříkladu jakékoli finanční prostředky nalezené v pokladně či na účtu třetí osoby (srov. nález

sp. zn.

nebo např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. l. 2015 ve věci Rummi v. Estonsko, stížnost č. 63362/09, § 108). Obecné soudy jsou vždy povinny doložit, z jakého důvodu přistupují k zabrání náhradní hodnoty podle § 102 a specifikovat v souladu se zásadou materiální pravdy věc, která byla získána trestným činem nebo jako odměna za něj a doložit případně výši takového finančního zisku.

17. V posuzované věci městský soud a krajský soud prohlásily konkretizované nemovité věci a peněžní prostředky za náhradní hodnotu, kterou je možné zabrat. Podle stěžovatele splnění podmínek pro aplikaci zabrání náhradní hodnoty podle z odůvodnění jejich usnesení nevyplývá. Ústavní soud však pochybení dosahující ústavněprávní roviny, které by odůvodnilo jeho zásah, neshledal.

18. Rozsudkem městského soudu ze dne 13. 11. 2020 č. j. -10353 byli stěžovatel a spoluobžalovaní uznáni vinnými zločinem podílnictví podle , odst. 4 písm. b) , ve znění účinném do 31. 1. 2019, spáchaným formou spolupachatelství. Trestná činnost, pro kterou byli uznáni vinnými, byla páchána od druhé poloviny roku 2008 do 1. 5. 2009, v konečném důsledku šlo o vyvedení peněžních prostředků ve výši 4 296 000 Euro z obchodní společnosti X (dále jen "X"), podle aktuálního kurzu České národní banky šlo o částku 111 118 135 Kč. Rozsudkem krajského soudu ze dne 11. 5. 2021 sp. zn. byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle , odst. 5 písm. a) .

19. Z uvedeného rozsudku městského soudu je patrné, že šlo o rozsáhlou a sofistikovanou trestnou činnost, přičemž ústavně konformní aplikaci není nutné podmiňovat stěžovatelem vyžadovanou detailní specifikací jednotlivých peněžních transakcí, ze kterých mu vznikl výnos na úkor poškozených. V podrobnostech přitom lze odkázat na tento rozsudek, v jehož skutkové větě i odůvodnění je vymezený "systém" převodů peněžních prostředků z bankovních účtů X, s využitím přístupových údajů, které získal stěžovatel. Stěžovatel byl dosazen na post jednoho z ředitelů X, což mu umožnilo získat znalosti o množství peněz kumulovaných ve společnosti a přehled o bankovních účtech, kde byly tyto prostředky uloženy. V červnu 2008 prosadil uzavření "Smlouvy o poskytování služeb" mezi X, a obchodní společností Y, která měla pouze budit zdání legitimního právního titulu pro převody peněz, avšak ve skutečnosti nedošlo k žádnému reálnému plnění od této společnosti. Dne 5. 12. 2008 převzal od L. P. veškeré přístupové kódy k bankovním účtům X, které si ponechal navzdory pokynu od jednatelů. Díky tomu mohl i po vzetí L. P. a M. Ž. do vazby (od 29. 1. 2009 do 1. 5. 2009) nadále odesílat finanční prostředky z účtů uvedené společnosti. V prosinci 2008 zajistil převoz M. Ž. a L. P. mimo území České republiky, aby je skryl před trestním stíháním. Účastnil se na převodu celkem 4 296 000 Euro z účtů X, přes složitou mezinárodní síť bankovních účtů, čímž docházelo k zastírání původu těchto prostředků. Podle závěrů městského soudu tedy stěžovatel - ve stručnosti vymezeno - dosahoval výnosů především zajištěním a kontrolou nelegálních finančních toků získaných z trestné činnosti a využitím své pozice k manipulaci s bankovními účty.

20. Obecným soudům nelze opodstatněně vytýkat, že v ústavní stížností napadených rozhodnutích necitovaly detailně rozsudek městského soudu č. j. -10353 (srov. mutatis mutandis rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 12. 1997 ve věci Helle v. Finsko, stížnost č. 20772/92). Soudy ústavněprávně udržitelným způsobem objasnily, na základě jakých úvah dospěly k závěru, že "původní" výnosy z trestné činnosti nelze zabrat postupem podle (poté, co proběhly četné mezinárodní převody peněžních prostředků, není již reálné je dohledat a zabrat podle tohoto ustanovení), a tedy je namístě postup podle téhož právního předpisu. Jinými slovy, v ústavněprávní rovině není neakceptovatelné na stěžovatelovo výše rekapitulované jednání nahlížet coby na zmaření postupu podle , a to s důsledky předvídanými .

21. Nyní posuzovaná věc se odůvodněním uložení ochranného opatření zabrání náhradní hodnoty podle odlišuje od skutkových a právních východisek nálezu ze dne 11. 7. 2024

sp. zn.

, souvisejícího s týmž trestním řízením, které se nicméně týkalo zúčastněné osoby, zatímco v nyní posuzované věci jde o odsouzeného, přičemž bylo možné vycházet rovněž z odůvodnění rozsudku městského soudu č. j. -10353.

22. Argumentace obecných soudů tak z výše vymezených důvodů nekoliduje s nosnými důvody stěžovatelem odkazovaných nálezů

sp. zn.

,

sp. zn.

a

sp. zn.

.

23. Obecné soudy nevybočily z ústavních mezí ani tím, že nepřistoupily k ocenění nemovitých věcí formou odborného vyjádření nebo znaleckého posudku, neboť i na základě obecně známých skutečností je zjevné, že cena zabíraných nemovitých věcí (v součtu s dalšími zabíranými náhradními hodnotami) nepřevyšuje výnosy získané z trestné činnosti. Z komentářové literatury k , poslední větě, vyplývá, že nebude-li možno zjistit hodnotu věci nebo jiné majetkové hodnoty, jejíž zabrání bylo zmařeno, jinak, soud ji stanoví na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku podle § 105 trestního řádu (srov. Draštík, A., Fremr, R., Durdík, T., Růžička, M., Sotolář, A. a kol.: : Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer. Dostupné z www.aspi.cz.). Stěžovatel v ústavní stížnosti ani netvrdí, že by újma způsobená uloženým ochranným opatřením byla vyšší než výnos z trestné činnosti.

24. Námitku nerovného zacházení uplatňuje stěžovatel (s výše vypořádanými výjimkami) jen v obecné rovině, v důsledku čehož městský soud ani krajský soud nepochybily tím, že ji označily za irelevantní.

25. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti (ohledně námitek týkajících se opomenutí I. S. coby zúčastněné osoby) jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle , a zčásti (co do ostatních námitek), protože nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv, jako návrh zjevně neopodstatněný podle téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu