Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2615/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Tomanové, směřující proti výroku II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2024 č. j. -102 (v ústavní stížnosti nesprávně stěžovatelkou uvedeno proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. -102 ze dne 23. 2. 2024 výrok II.), takto:

Ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

1. Dne 19. 9. 2024 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost stěžovatelky proti v záhlaví specifikovanému rozhodnutí.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Podle fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.

3. Z ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka si je vědoma, že podmínkou řízení o ústavní stížnosti je zastoupení advokátem. Proto také požádala Českou advokátní komoru (dále jen "ČAK") o určení advokáta pro řízení před Ústavním soudem, ta však dne 7. 6. 2024 pod č. j. 10.01-000205/24-0003 rozhodla, že se stěžovatelce advokát k poskytnutí právní služby neurčuje. Z tohoto důvodu stěžovatelka podala, jak v ústavní stížnosti tvrdí, žalobu k Nejvyššímu správnímu soudu.

4. Ústavní soud dopisem ze dne 7. 2. 2025 požádal stěžovatelku o sdělení stavu daného řízení. Stěžovatelka v dopise ze dne 3. 3. 2025 uvedla, že na její žalobu reagoval Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 11. 2024 č. j. -8, prý mylně v něm označil napadené rozhodnutí ČAK jako rozhodnutí "ze dne 17. 7. 2024 č. j. 10.01-000291/24-0002". Tímto usnesením, vydaným zjevně v jiné věci, uvedený soud žalobu odmítl z důvodu, že o stejné žalobě je již vedeno řízení pod sp. zn. . Ústavní soud požádal o sdělení Městský soud v Praze, zda u něj probíhá řízení o žalobě proti prvně uvedenému rozhodnutí ČAK, jakož i Nejvyšší správní soud, zda byla k němu v této věci podána žaloba, odpověď však byla negativní.

5. Smyslem výzvy a stanovení lhůty podle je poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. V řízení o ústavní stížnosti však není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v řadě případů předchozích. Lze-li totiž vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, jeví se setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

6. V nyní posuzovaném případě není pochyb o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti se stěžovatelce již dostalo v řadě řízení (viz např. usnesení ze dne 16. 3. 2022

sp. zn.

, ze dne 13. 6. 2023

sp. zn.

či ze dne 18. 10. 2023 sp. zn. ). Byť stěžovatelka podala několik ústavních stížností trpících stejnou vadou a byla o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění této vady v minulosti opakovaně poučena, znovu podala návrh, aniž by byla zastoupena advokátem.

7. Jelikož žádost stěžovatelky o určení advokáta k podání ústavní stížnosti nebyla u ČAK úspěšná a žádné řízení o žalobě proti rozhodnutí ČAK neběží, nezbývá než uzavřít, že její návrh je opět vadný. Pro neefektivnost dalšího poučování a stanovování dodatečných lhůt k odstranění vad návrhu soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, a to na základě přiměřeného použití .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2025

Jan Svatoň v. r.

soudce zpravodaj