Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1486/24

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti Pavla Medka, zastoupeného JUDr. Janem Kubálkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Opatovická 159/17, Praha 1, proti usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. března 2024, č. j. -98, a ze dne 20. března 2024, č. j. -45, a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydanému JUDr. Milanem Broncem, soudním exekutorem Exekutorského úřadu České Budějovice, dne 26. února 2024, č. j. 008 EX 407/17-65, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích a JUDr. Milana Bronce, soudního exekutora Exekutorského úřadu České Budějovice jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Exekuční titul uložil stěžovateli povinnost platit oprávněné výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně a uhradit nedoplatek na výživném ve výši 24 000 Kč.

2. Exekutor později vydal příkaz, kterým stěžovateli uložil povinnost uhradit náklady exekuce ve výši 23 837 Kč.

3. Stěžovatel podal proti tomuto příkazu námitky. V nich poukázal zejména na to, že jej insolvenční soud osvobodil od placení dosud neuspokojených pohledávek, mezi něž patří i pohledávka na náhradu nákladů exekuce ( ).

4. Okresní soud stěžovatelovy námitky napadenými rozhodnutími zamítl (výroky I) a žádnému účastníkovi nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o námitkách (výroky II). Pohledávek věřitelů na výživném ze zákona se totiž osvobození nedotýká ( ve znění ).

5. Stěžovatel podal proti příkazu soudního exekutora a rozhodnutím okresního soudu ústavní stížnost.

II. Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují jeho právo na ochranu vlastnictví a na soudní a jinou právní ochranu. Tento závěr opírá o následující argumenty:

a) Napadená rozhodnutí chybně aplikovala ve znění novějšího , ačkoli pro stěžovatelovo insolvenční řízení bylo rozhodné předchozí znění podle Toto pochybení je podstatné proto, že správné znění nevyjímá z osvobození pohledávky na výživném ze zákona - na rozdíl od použitého znění, v němž jsou tyto pohledávky z osvobození vyloučeny (srov. v obou zněních). Náklady exekuce přitom nespadají ani do jiných výjimek z osvobození.

b) Osvobození od placení pohledávek dopadá i na pohledávky soudního exekutora na úhradu nákladů exekuce, pokud nebyly přihlášeny do insolvenčního řízení, ačkoli přihlášeny být měly (viz nález

sp. zn.

).

c) Stěžovatel nemá žádné neuhrazené závazky vůči oprávněné a jeho vyživovací povinnost vůči ní zanikla. Napadená rozhodnutí odporují smyslu a porušila stěžovatelovu dobrou víru, že po přiznání osvobození nebude neoprávněně zatížen dluhy.

III. Průběh řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření oprávněné, soudnímu exekutorovi a okresnímu soudu. V žádosti o vyjádření uvedl, že podle jeho předběžného názoru mají napadená rozhodnutí stejnou vadu, kterou se Ústavní soud zabýval v nálezu

sp. zn.

- tedy že vychází z právního předpisu, který v rozhodné době nebyl účinný. Ústavní soud proto účastníky požádal, aby se ve svých případných vyjádřeních zaměřili na možný rozpor napadených rozhodnutí s tímto nálezem.

8. Oprávněná se k ústavní stížnosti nevyjádřila. Protože ji Ústavní soud v žádosti o vyjádření poučil, že pokud se k ústavní stížnosti nevyjádří, bude se mít za to, že se postavení vedlejších účastníků vzdala, Ústavní soud s ní již dále nejednal.

9. Soudní exekutor se k ústavní stížnosti nevyjádřil.

10. Okresní soud ve svém vyjádření uznal, že stěžovatelovy námitky zamítl chybně, neboť vycházel z nesprávného časového znění . Ve vyjádření uvedl, že pokud toto pochybení nevyřeší Ústavní soud, napraví jej samotný okresní soud - a to rozhodnutím o stěžovatelově návrhu na zastavení exekuce.

11. Ústavní soud zaslal toto vyjádření stěžovateli, informoval ho o možnosti k němu podat repliku a zároveň jej požádal o sdělení, zda hodlá možnosti podat návrh na zastavení exekuce využít.

12. Stěžovatel v replice poukázal na to, že sám okresní soud pochybení uznal. K dotazu Ústavního soudu uvedl, že návrh na zastavení exekuce již dříve podal a že o něm dosud nebylo rozhodnuto. Stěžovatel dodal, že nezávisle na tom, jak okresní soud o tomto návrhu rozhodne, by měla být napadená rozhodnutí zrušena, protože jsou protiústavní.

13. Ústavní soud zaslal repliku okresnímu soudu a požádal jej o sdělení, kdy lze očekávat, že bude o stěžovatelově návrhu na zastavení exekuce rozhodnuto.

14. Okresní soud následně Ústavnímu soudu sdělil, že návrhu na zastavení exekucí vyhověl, což doložil protokoly o jednání a rozhodnutími o zastavení exekucí.

IV. Posouzení přípustnosti ústavní stížnosti

15. Ústavní soud dává stěžovateli za pravdu v tom, že se napadená rozhodnutí opírají o chybné časové znění . Rozhodnutí okresního soudu vychází ze závěru, že pohledávek na výživném ze zákona - a s nimi spojených nákladů exekuce - se osvobození nedotýká ( ve znění ). Toto ustanovení se však v daném případě nemohlo uplatnit, což ve svém vyjádření uznal i okresní soud.

16. Popsaná výjimka z osvobození byla do zavedena až Správně měl okresní soud vycházet z ve znění dřívějšího , které toto pravidlo neobsahovalo. Napadená rozhodnutí i rozhodnutí o osvobození od placení pohledávek totiž sice byla vydána již za účinnosti novějšího zákona, ale stěžovatelovo insolvenční řízení se řídilo jeho předchozím zněním [viz čl. II a bod 5 usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. -41, kterým byl stěžovatel od placení pohledávek osvobozen].

17. Ústavní soud navzdory této vadě napadená rozhodnutí nezrušil. Podle jeho ustálené judikatury je totiž ústavní stížnost přípustná zpravidla pouze proti aktuálnímu, bezprostřednímu, přímému a negativnímu zásahu do stěžovatelova ústavně zaručeného práva či svobody. Zásah do základních práv či svobod je přitom aktuální tehdy, pokud "se tento zásah - a tedy i případné následné vyhovující rozhodnutí Ústavního soudu - může projevovat v právní sféře stěžovatele". Aby tedy bylo možné ústavní stížnosti vyhovět, musí přetrvávat tvrzené negativní účinky napadených rozhodnutí či jiného zásahu (viz rozhodnutí citovaná např. v usneseních

sp. zn.

, bod 5, či

, bod 9).

18. Tyto účinky však v daném případě již nepřetrvávají. Okresní soud totiž důsledky výše popsaného pochybení po podání ústavní stížnosti napravil - a to konkrétně usneseními č. j. -144 a č. j. -89, které vydal dne 4. 11. 2024. Obě usnesení jsou přitom již pravomocná a podle spisu proti nim oprávněná ani stěžovatel nic nenamítali a nepodali žádné opravné prostředky.

19. Okresní soud těmito rozhodnutími zcela zastavil exekuce, ohledně jejichž nákladů v této věci jde (viz výroky I usnesení), a uložil exekutorovi povinnost vrátit stěžovateli náklady exekuce ve výši 2 370 Kč (viz výroky V usnesení). Právě tuto částku stěžovatel podle svých tvrzení na chybně přiznaných nákladech exekuce uhradil. Okresní soud zároveň uvedl, že spolu se soudním exekutorem při vydání napadených rozhodnutí pochybili, neboť se při jejich vydání opírali o nesprávné znění (viz odůvodnění k výrokům I usnesení).

20. Za těchto okolností není zásah Ústavního soudu opodstatněný. Okresní soud sporné exekuce pravomocně zastavil, otevřeně popsal nesprávnost napadených rozhodnutí a přiznal stěžovateli nárok na vrácení celé částky, kterou kvůli nim na nákladech exekuce zaplatil. Ačkoli tedy soudní exekutor a okresní soud při vydání napadených rozhodnutí pochybili, důsledky těchto pochybení ve stěžovatelově sféře pominuly a byly napraveny. Stěžovatelova ústavní stížnost přitom svým významem podstatně nepřesahuje jeho vlastní zájmy, aby se jí Ústavní soud za těchto okolností mohl zabývat věcně [viz ].

V. Závěr

21. Soudkyně zpravodajka z těchto důvodů odmítla ústavní stížnost jako nepřípustnou [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. dubna 2025

Daniela Zemanová v. r.

soudkyně zpravodajka