Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 937/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele L. B., nyní ve Vazební věznici Liberec, zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, sídlem Vysoká 149/4, Liberec, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -147 ze dne 22. ledna 2025 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci č. j. -116 ze dne 5. září 2024, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost i připojený návrh se odmítají.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Liberci ("nalézací soud") uznal rozsudkem č. j. -78 ze dne 26. června 2024 stěžovatele vinným ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle a uložil mu trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců ve věznici s ostrahou. Odvolání proti rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ("odvolací soud") ve veřejném zasedání napadeným usnesením zamítl. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné, s ohledem na rychlost rozhodnutí se podnětem k přerušení výkonu trestu odnětí svobody nezabýval.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (" "), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v a v d ("Listina") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva").

3. Stěžovatel namítá, že nebylo prokázáno, že by se dopustil trestného činu, neboť nebylo prokázáno, že řídil vozidlo v době, kdy měl zákaz řízení. Podle stěžovatele byl jednou svědkyní za řidiče označen až na nátlak nalézacího soudu a na místě se pohyboval další muž. Přestože odvolací soud vyslechl svědkyni znovu, opět nesprávně uzavřel, že vozidlo řídil stěžovatel. Řídit stěžovatele však neviděla druhá svědkyně, policisté a nebyl ani proveden důkaz kamerovými záznamy. I Nejvyšší soud ve svém usnesení přisvědčuje stěžovateli, že jej žádný ze svědků neviděl řídit. Stěžovatel namítá, že nebyl v řízení řádně ztotožněn [viz usnesení

sp. zn.

ze dne 25. února 2003 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz)], a proto považuje vyslovení viny bez jejího objektivního prokázání za závažnou hrozbu pro společnost [viz nález

sp. zn.

ze dne 6. června 2006 (N 116/41 SbNU 453)]. Jeho vina nebyla zjištěna mimo jakoukoli rozumnou pochybnost, byla porušena zásada in dubio pro reo a napadená rozhodnutí vykazují extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením [viz nálezy

sp. zn.

ze dne 12. ledna 2009 (N 7/52 SbNU 73) a

sp. zn.

ze dne 22. března (N 66/40 SbNU 655)].

4. Stěžovatel navrhl napadená usnesení zrušit a odložit vykonatelnost rozsudku i napadeného usnesení.

5. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími, protokoly z hlavního líčení a z veřejného zasedání a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud není další instancí v soustavě trestních soudů a není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti ( y), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů je záležitostí obecných soudů. Jejich úloha spočívá v tom, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Ústavní soud zasáhne toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé a vykazují-li znaky svévole či libovůle.

7. Z rozhodnutí obecných soudů se podává, že stěžovatel nebyl přistižen přímo při řízení vozidla ani ve vozidle, ale na parkovišti, kde byl svědkyněmi označen za jedinou osobu vystoupivší z policií sledovaného vozidla. Odvolací soud nezjistil pochybení nalézacího soudu, přesto dokazování doplnil opětovným výslechem jedné svědkyně, zasahujících policistů a uzavřel, že jediná osoba odpovídající popisu řidiče byl stěžovatel ztotožněný na místě policisty. Stěžovateli byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody s ohledem na opakované porušování zákazu řízení, kterého se nyní dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu jiného trestu odnětí svobody.

8. Odvolací soud poukázal i na rozsudek nalézacího soudu č. j. -82 ze dne 22. května 2024 ve spojení s unesením odvolacího soudu č. j. -102 ze dne 10. července 2024, kterým byl stěžovateli, rovněž pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 trestního zákona, uložen trest odnětí svobody v trvání desíti měsíců ve věznici s ostrahou. V projednávané věci byl stěžovateli uložen mírnější trest, nebyl mu však uložen trest zákazu řízení, neboť dříve uložený zákaz nadále trvá (bez přerušení by skončil až v roce 2026). Nejvyšší soud se zabýval tvrzeným porušením presumpce neviny a zásady in dubio pro reo, extrémním rozporem mezi provedenými důkazy a jejich vyhodnocením i námitkou opomenutých důkazů, uvedená pochybení však v postupu nalézacího a odvolacího soudu nezjistil.

9. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti opakovaně nesouhlasí s právními závěry obecných soudů v přesvědčení, že v řízení vyvstaly pochybnosti, pro které by měl být obžaloby zproštěn. Z napadených rozhodnutí je patrné, že obecné soudy se v dostatečném rozsahu zabývaly ztotožněním stěžovatele s vystupujícím řidičem i dalšími okolnostmi, za nichž byl na místě zadržen a stíhán. Neprovedení nadbytečných důkazů obecné soudy vysvětlily ústavně konformním způsobem a závěr o vině stěžovatele byl zjištěn bez důvodných pochybností. V řízení nebyly důkazy deformovány ani opomenuty (nález

sp. zn.

); přehodnocování důkazů provedených řádně obecnými soudy Ústavnímu soudu nepřísluší.

10. Právo na soudní ochranu ( y) i právo na spravedlivý proces ( Úmluvy) zaručuje každému, že o jeho věci bude rozhodovat nezávislý a nestranný soud podle předem stanovených pravidel. Uvedené právo však neposkytuje záruku, že výsledné rozhodnutí bude odpovídat očekávání účastníka řízení a bude bezvýhradně akceptována jeho verze a právní hodnocení. Zásada in dubio pro reo, plynoucí z presumpce neviny ( y), nezaručuje, že každá subjektivně vnímaná pochybnost či alternativní verze skutkového děje povede k její aplikaci; uplatní se jen tehdy, když objektivní pozorovatel nemůže ani jednu z možných verzí odmítnout, což není případ projednávané věci.

11. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že obecné soudy porušily jeho základní práva, jeho argumentace je opakováním námitek, které byly v řízení vypořádány. Z napadených rozhodnutí je patrné, že obecné soudy se věcí řádně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu a uložily stěžovateli příslušný trest.

12. Ústavní soud nevyhověl návrhu stěžovatele na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí do rozhodnutí ve věci samé a věc rozhodl přednostně, mimo pořadí.

13. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu