Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 129/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele M. N. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, zastoupeného Mgr. Tomášem Reicheltem, advokátem, sídlem Jáchymovská 27/114, Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2024, č. j. -990, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 5. 2024, č. j. -889, a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 3. 1. 2024, č. j. -679, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Plzni a Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Okresní soud v Karlových Varech ("okresní soud") napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu vydírání podle , 2 písm. b) , (" ") a přečinu porušování domovní svobody podle , 2, 3 , kterého se dopustil způsobem popsaným ve skutkové větě tohoto rozsudku, za což stěžovatele podle za použití téhož zákona odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s ostrahou.

2. K odvolání stěžovatele (a druhého obviněného) ve věci rozhodoval Krajský soud v Plzni ("krajský soud"), který rovněž napadeným rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. b), e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), rozsudek okresního soudu zrušil a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že stěžovatele znovu uznal vinným ze spáchání zločinu vydírání podle , 2 písm. b) a přečinu porušování domovní svobody podle , 2, 3 na upraveném skutkovém základě, za což stěžovatele podle ve spojení s téhož zákona odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s ostrahou.

3. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl rovněž napadeným usnesením podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel s rozhodnutími obecných soudů nesouhlasí, navrhuje jejich zrušení, přičemž se dovolává porušení svých základních práv zaručených a d ("Listina") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva").

5. Stěžovatel předkládá obdobné námitky, které uplatnil již v průběhu předchozího řízení, zejména v jím podaném dovolání. Opětovně uvádí, že v jeho věci nebyla zachována totožnost skutku, s čímž spojuje zásah do práva na obhajobu, jakož i zásah do zásady předvídatelnosti soudního rozhodování. Dovolává se rovněž porušení zásady dvojinstančnosti trestního řízení. Stěžovatel má za to, že soudy řízení zatížily ústavním deficitem v podobě tzv. opomenutých důkazů, resp. vytýká jim, že připustily důkaz svědeckou výpovědí učiněnou v průběhu vazebního zasedání, kdy stěžovatel i druhý obvinění byli - dle stěžovatelova názoru - pod vlivem drog. Stěžovatel namítá, že soudy nesprávně posoudily věc po právní stránce, neboť nezohlednily okolnosti vylučující spolupachatelství a znak kvalifikované skutkové podstaty spáchání činu s dvěma osobami, jakož i skutečnost, že k jednání došlo v krajní nouzi.

III. Splnění podmínek řízení

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, s výjimkou návrhu na zrušení rozsudku okresního soudu, který byl již zrušen shora označeným rozsudkem krajského soudu. Z logiky věci plyne, že Ústavní soud nemůže zrušit již zrušené rozhodnutí.

IV. Vlastní posouzení

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y); není obecným soudem dalšího stupně či další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů provedené obecnými soudy svým vlastním hodnocením. Je úkolem obecných soudů, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci konkrétního právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu připadá v úvahu pouze při zjištění nejzávažnějších pochybení porušujících ústavně zaručená základní práva a svobody, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole. Taková situace v posuzované věci nenastala.

8. Jak již bylo uvedeno, stěžovatel v ústavní stížnosti předkládá shodné námitky, jaké uplatnil již v průběhu předchozího řízení; obecné soudy se jimi podrobně zabývaly a vypořádaly se s nimi ústavně konformním způsobem. Na odůvodnění napadených rozhodnutí proto lze bez dalšího odkázat, ať již ve vztahu k zásadě dvojinstančnosti řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu, body 20-21), zachování totožnosti skutku (tamtéž, body 22-24), či použitelnosti důkazů, tj. výpovědí obviněných pod vlivem drog (tamtéž, bod 26).

9. Ústavní soud k argumentaci stěžovatele doplňuje, že právo na přístup k soudu ( y) a na spravedlivý proces ( Úmluvy) zaručuje každému, že jeho věc bude spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, který bude postupovat podle předem stanovených pravidel. Uvedená práva však nezaručují, že rozhodnutí obecných soudů bude odpovídat očekávání účastníka řízení a že budou bezvýhradně přijaty všechny jeho návrhy. Je úkolem obecných soudů určit, které důkazy jsou nezbytné pro vyslovení příslušného závěru, a současně odůvodnit, proč jsou případné další navržené důkazy nadbytečné. Soudy v případě stěžovatele srozumitelně vysvětlily, proč další navržené důkazy považovaly za nadbytečné, takže v jejich postupu nelze spatřovat pochybení v podobě opomenutí důkazů ani jej považovat za porušení písm. d) Úmluvy (srov. usnesení Nejvyššího soudu, bod 28). V posuzované věci nebyl zjištěn rozpor (natož extrémní) mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry, rovněž nenastal důvod pro aplikaci pravidla in dubio pro reo vyplývajícího z presumpce neviny ( y). Námitky zpochybňující skutkové i právní závěry, opětovně předkládané i v ústavní stížnosti, byly beze zbytku vypořádány již v průběhu předchozího řízení (srov. tamtéž, body 30-31).

10. Obecné soudy se věcí řádně a důkladně zabývaly, na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkových podstat stíhaných trestných činů, jejich postup byl v souladu s procesními předpisy a rozhodnutí jsou řádně a srozumitelně odůvodněna. Stěžovatel pouze polemizuje s právními závěry obecných soudů, opakuje již vypořádané námitky a neuvádí nic, z čeho by bylo možné dovodit porušení jeho základních práv a svobod.

V. Závěr

11. Vzhledem ke shora uvedeným důvodům Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Ve vztahu k rozhodnutí okresního soudu Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu