Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 755/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Bc. Martina Poláška, zastoupeného JUDr. Sylvou Totkovou Kolderovou, advokátkou, sídlem Pavlovova 586/8, Havířov, proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově č. j. -67 ze dne 30. 1. 2025 a příkazu soudního exekutora Exekutorského úřadu Ostrava, Mgr. Petra Porostlého, č. j. 230 EX 1456/24-70 ze dne 21. 10. 2024, za účasti Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově a soudního exekutora Exekutorského úřadu Ostrava, Mgr. Petra Porostlého, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Depos Horní Suchá, a. s., sídlem Solecká 1321/1, Horní Suchá, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a připojených listin, Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově ("okresní soud") pověřil k návrhu vedlejší účastnice řízení dne 9. 9. 2024 soudního exekutora Mgr. Petra Porostlého, Exekutorský úřad Ostrava ("soudní exekutor"), vedením exekuce k vymáhání pohledávky vedlejší účastnice ve výši 1 462 785 Kč s příslušenstvím, a dále k vymáhání nákladů předcházejícího řízení podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. -54 ze dne 17. 8. 2023 a vykonatelného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. -107 ze dne 10. 7. 2024, nákladů vedlejší účastnice v exekučním řízení a nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny.

2. Napadeným příkazem soudní exekutor uložil stěžovateli povinnost uhradit náklady exekuce ve výši 347 996 Kč včetně DPH a náklady vedlejší účastnice řízení ve výši 22 170 Kč.

3. K námitkám stěžovatele ve věci rozhodoval okresní soud, který napadeným usnesením příkaz soudního exekutora potvrdil.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel s těmito rozhodnutími nesouhlasí a navrhuje jejich zrušení, přičemž se dovolává porušení svých základních práv zaručených y základních práva a svobod ("Listina"), jakož i ústavních principů zakotvených v y a y.

5. Stěžovatel má za to, že okresní soud postupoval v rozporu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu (odkazuje na nález

sp. zn.

ze dne 26. 9. 2024). Vymezuje se vůči závěru soudního exekutora, jenž plnění poskytnuté pojišťovnou neposoudil jako dobrovolné plnění ve smyslu , exekuční řád ("exekuční řád"). Okresnímu soudu dále vytýká, že se nezabýval námitkami směřujícími proti oprávněnosti a zákonnosti samotného exekučního příkazu. V neposlední řadě zdůrazňuje, že se okresní soud nevypořádal ani s námitkou rozporu přiznaných nákladů exekuce s dobrými mravy.

III.

Splnění podmínek řízení

6. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen advokátkou v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

IV.

Vlastní posouzení

7. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že rozhodování o nákladech soudního řízení, včetně nákladů řízení exekučního, je doménou civilních soudů. Otázku náhrady nákladů řízení a její výše nelze z hlediska kritérií spravedlivého (řádného) procesu klást na stejnou úroveň jako na proces vedoucí k rozhodnutí ve věci samé. Vzhledem k povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení by tak musely vady nákladového rozhodnutí dosáhnout značné intenzity, aby mohlo být zasaženo do ústavně zaručených práv. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje nanejvýš zdrženlivě a napadené výroky o nákladech řízení ruší výjimečně. Není tedy oprávněn zkoumat každé jednotlivé rozhodnutí těchto soudů o nákladech řízení, neboť by to odporovalo jeho postavení jakožto orgánu ochrany ústavnosti. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávního rozměru pouze v případě extrémního vykročení ze zákonných procesních pravidel (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 6. 9. 2023, bod 8).

8. V nyní posuzovaném případě stěžovatel rozporuje stanovenou výši nákladů exekuce. Znovu opakuje argumentaci, kterou uplatnil již v námitkách k napadenému příkazu soudního exekutora. Podle Ústavního soudu však napadená rozhodnutí exekučního soudu i soudního exekutora z pohledu výše popsaného ústavněprávního standardu obstojí.

9. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce, aprobovaného okresním soudem, dostatečně vyplývá, proč soudní exekutor nepovažoval plnění poskytnuté pojišťovnou za dobrovolné plnění ve smyslu exekučního řádu. Zdůraznil, že k poukázání plnění na účet soudního exekutora došlo až v okamžiku, kdy na základě exekučního příkazu k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky na danou pohledávku dopadalo nařízené majetkové inhibitorium. Částku ve výši 2 107 197 Kč poskytnutou pojišťovnou proto soudní exekutor označil za plnění vymožené na základě exekučního příkazu v důsledku předčasného plnění pochybením dlužníka stěžovatele. Tento závěr nepovažuje Ústavní soud za extrémní či vybočující ze standardů právního výkladu, a tedy představující protiústavní interpretační libovůli. Stěžovateli byla výzva ke splnění vymáhané povinnosti doručena dne 18. 9. 2024 a 30denní lhůta k dobrovolnému splnění mu uplynula dne 18. 10. 2024. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatel byl soudním exekutorem se shora uvedenými skutečnostmi seznámen dne 9. 10. 2024, kdy stěžovatel sdělil, že pohledávku v plné výši dobrovolně uhradí v rámci běžící lhůty, což však neučinil. Soudní exekutor nepochybil, uzavřel-li, že stěžovatel dobrovolně uhradil pouze částku 350 000 Kč, k čemuž následně přihlédl při stanovení nákladů exekuce (srov. napadený příkaz, s. 2-3). Z těchto důvodů nemohla obstát ani námitka týkající se tvrzeného rozporu přiznaných nákladů exekuce s dobrými mravy. Cokoliv protiústavního neshledává Ústavní soud ani na závěru, že pojistné plnění je pohledávkou, kterou lze - tak jako v nyní posuzovaném případě - exekučně vymáhat.

10. Ústavní soud závěrem uvádí, že napadené rozhodnutí okresního soudu mohlo být jistě odůvodněno pečlivěji a podrobněji, z ústavněprávního hlediska však ve spojení s příkazem soudního exekutora ze shora vyložených důvodů obstojí.

11. Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu