Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 265/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti LITTLE BIG s.r.o., sídlem Zbrojnická 115/4, Plzeň, zastoupené JUDr. Petrem Bauerem, advokátem, sídlem Purkyňova 593/10, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2024 č. j. -191, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. května 2024 č. j. -167 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. prosince 2023 č. j. -133, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 8. ledna 2024 č. j. -140, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti DAJBYCH, s.r.o., sídlem Weberova 1234/la, Praha 5 - Košíře, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno základní právo zaručené d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem, ve znění doplňujícího usnesení, zamítl žalobu stěžovatelky na zaplacení částky 211 016 Kč s úrokem z prodlení (výrok I) a výroky II a III rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu šlo o nárok stěžovatelky na náhradu škody, kterou jí měla způsobit vedlejší účastnice porušením povinnosti ze servisní smlouvy, v níž se zavázala provádět pro stěžovatelku pravidelnou údržbu a servisní práce jejího osobního automobilu. Podle okresního soudu vedlejší účastnice povinnost vyplývající ze servisní smlouvy nebo přímo ze zákona neporušila, a proto stěžovatelce nevznikl nárok na náhradu škody. Podle znaleckého posudku Ing. Pecha předloženého stěžovatelkou došlo k poškození vozidla překročením nájezdu na první olejovou náplň motoru; to způsobilo snížení kvality oleje a poškození pohonného mechanismu. Povinnost zajišťovat pravidelný servis vozidla včetně výměny oleje jednoznačně stíhala právě stěžovatelku jako uživatelku vozidla, o čemž byla informována v návodu k obsluze, který převzala spolu s vozidlem.

3. K odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem tak, že rozhodnutí okresního soudu potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Uvedl, že stěžovatelce se nepodařilo prokázat porušení povinností vedlejší účastnicí a příčinnou souvislost mezi takovým eventuálním porušením povinnosti a vznikem škody. Z provedených důkazů vyplynulo, že vedlejší účastnice žádnou smluvní ani zákonnou povinnost neporušila. Hlavní a zásadní příčinou vzniku škody na jejím vozidle bylo jednání jí samotné.

4. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud posoudil dovolání stěžovatelky jako nepřípustné, neboť neformulovala žádnou právní otázku, která by přípustnost jejího dovolání mohla založit. V řízení bylo provedeno dostatečné dokazování, ze kterého vyplynulo, co bylo příčinou vzniku poruchy na vozidle (a eventuální škody) a že tato porucha byla způsobena tím, že sama stěžovatelka nedbala dodržování potřebného servisního intervalu k výměně oleje. Za dané situace proto podle Nejvyššího soudu nemohl obstát ani odkaz stěžovatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2023 sp. zn. , neboť v tomto případě se soud zabýval otázkou spoluúčasti poškozeného na vzniku tam popsané újmy. V nyní posuzované věci ovšem k žádnému pochybení u vedlejší účastnice nedošlo, a proto nelze uvažovat o její spoluúčasti na vzniku škody. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud doplnil, že příčinnou souvislostí jako otázkou skutkovou se v dovolacím řízení Nejvyšší soud zabývat nemůže. Byla to přitom sama stěžovatelka, kdo v daném případě zpochybňoval posouzení příčinné souvislosti vznášením námitek proti skutkovému stavu, jak jej zjistily soudy nižších stupňů.

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Stěžovatelka s hodnocením provedeným obecnými soudy nesouhlasí. K servisu se dostavila nejen pro výměnu pneumatik, ale také pro odstranění všech závad, které signalizoval palubní počítač vozidla. Upozorňuje mimo jiné na to, že ve vozidle mělo být porouchané i čidlo monitorující hladinu motorového oleje; vedlejší účastnice tedy stěžovatelce dodala vozidlo mimo jiné s nefunkčním čidlem hladiny motorového oleje. Přesto obecné soudy dospěly k závěru, že vedlejší účastnice žádnou svou povinnost neporušila (opět odkazuje na výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Obecné soudy za této situace vůbec neodůvodnily, proč pro odpovědnost vedlejší účastnice za škodu nebyla důležitá existence vadného čidla hladiny motorového oleje, a proto věc nesprávně právně posoudily. Dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2023 sp. zn. , podle něhož může být přípustnost dovolání založena i tehdy, pokud jsou skutková zjištění soudů natolik vadná, že ve svém důsledku představují porušení základních práv. K takové situaci přitom došlo i v případě stěžovatelky. K tomu blanketně odkazuje na několik nálezů Ústavního soudu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů ( a 91 y). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále vyložil, za jakých podmínek má nesprávná interpretace či aplikace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je výklad právních norem, který se jeví v daných souvislostech jako svévolný [srov. např. nález ze dne 23. 1. 2008

sp. zn.

(N 19/48 SbNU 205)]. K takové situaci, ani k žádnému srovnatelnému pochybení, však v nyní posuzovaném případě nedošlo.

8. Z rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu jednoznačně vyplývá, že závada na pohonném ústrojí vozidla stěžovatelky vznikla - zjednodušeně řečeno - tak, že nebyl dodržen servisní interval pro výměnu oleje předepsaný výrobcem, přičemž tento interval byl stěžovatelce znám, resp. měl jí být znám (opak stěžovatelka netvrdí ani v ústavní stížnosti). Obecné soudy se proto nemusely zabývat tím, zda byl u vozidla stěžovatelky nefunkční senzor hladiny motorového oleje. Příčinou závady motoru vozidla stěžovatelky nebyla nedostatečná hladina oleje jako taková, ale jeho snížená kvalita způsobená právě tím, že byl používán nad míru stanovenou výrobcem.

9. Nejvyšší soud se s těmito závěry ztotožnil a vysvětlil, že na věc stěžovatelky nelze aplikovat rozsudek sp. zn. , neboť vedlejší účastnice se na vzniku škody nepodílela, jelikož žádnou svou povinnost neporušila. Na věc stěžovatelky nejsou použitelné ani závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , neboť v nyní posuzovaném případě nedošlo k tomu, že by krajský soud jako soud odvolací hodnotil odlišně některé okresním soudem provedené důkazy, aniž by je sám znovu provedl.

10. Ke zrušení napadených rozhodnutí nemohou vést ani blanketní odkazy stěžovatelky na nálezovou judikaturu Ústavního soudu týkající se povinnosti soudů řádně odůvodnit svá rozhodnutí a extrémního rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy. Ústavní soud nic takového v dané věci nezjistil.

11. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu