Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 691/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Hany Písaříkové, zastoupené Mgr. Jakubem Dostálem, advokátem, sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2024 č. j. -2118, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a 1. Ing. Jiřího Písaříka, 2. JUDr. Jaroslava Brože, MJur., sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, insolvenčního správce dlužníka Tomáše Bárty a 3. obchodní společnosti BOHEMIA ENERGY entity s.r.o., sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle d (dále jen " ").

2. První vedlejší účastník (žalobce) se domáhal určení, že stěžovatelka (druhá žalovaná) je vlastníkem podílu ve výši 10 % odpovídajícímu vkladu do základního kapitálu ve výši 40 000 Kč ve třetí vedlejší účastnici (třetí žalované).

3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 3. 3. 2020 č. j. -589 určil, že stěžovatelka je vlastníkem podílu ve výši 10 % ve třetí vedlejší účastnici (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až V).

4. Proti rozsudku městského soudu podal odvolání druhý vedlejší účastník (první žalovaný). V průběhu odvolacího řízení vzal první vedlejší účastník žalobu zpět. Se zpětvzetím žaloby souhlasily stěžovatelka a třetí vedlejší účastnice (třetí žalovaná). Druhý vedlejší účastník se zpětvzetím žaloby nesouhlasil, neboť je považoval za "obstrukční úkon".

5. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 7. 10. 2021 č. j. -1417 rozhodl, že zpětvzetí žaloby je neúčinné (výrok I), a zamítl návrh na přerušení řízení (výrok II). Proti rozhodnutí o neúčinnosti zpětvzetí žaloby podali dovolání stěžovatelka a první a třetí vedlejší účastník.

6. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání odmítl podle a 2 , , jelikož nebylo přípustné, neboť rozhodnutí vrchního soudu o neúčinnosti zpětvzetí žaloby a o zamítnutí návrhu na přerušení odvolacího řízení nebylo rozhodnutím odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí. První vedlejší účastník v dovolání odkazoval na důvodovou zprávu k , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, v níž se uvádí, že "Způsobilým předmětem dovolání tedy je rozhodnutí odvolacího soudu, kterým (...) bylo rozhodnuto, že zpětvzetí žaloby není účinné". K tomu Nejvyšší soud uvedl, že má-li být odvolací řízení skončeno rozhodnutím o neúčinnosti zpětvzetí žaloby, může jít pouze o případ, kdy odvolací soud rozhodoval o odvolání proti rozhodnutí, kterým soud prvního stupně pro zpětvzetí žaloby řízení zastavil. V posuzované věci však o tento případ nešlo.

7. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že vrchní soud po rozhodnutí o neúčinnosti zpětvzetí žaloby pokračoval v řízení ve věci samé a rozsudkem ze dne 19. 5. 2022 č. j. -1784 změnil rozsudek městského soudu tak, že žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II až IV).

II.

Argumentace stěžovatelky

8. Stěžovatelka nesouhlasí s názorem Nejvyššího soudu o nepřípustnosti dovolání. Vytýká mu, že vycházel pouze z jazykového výkladu, ale nepřihlédl k úmyslu zákonodárce (historickému výkladu), teleologickému výkladu, ani k logickému výkladu. Z důvodové zprávy k (popsané výše v usnesení Nejvyššího soudu) nevyplývá, že by nebylo možno podat dovolání proti rozhodnutí o neúčinnosti zpětvzetí žaloby. Podle stěžovatelky by závěr přijatý Nejvyšším soudem znamenal snížení míry obrany účastníka řízení v případě, kdy ke zpětvzetí žaloby dojde až v odvolacím řízení.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena advokátem v souladu s až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

10. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [ y (dále jen " ")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. O takový případ v nyní posuzované věci nejde.

11. Stěžovatelka napadá usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo její dovolání odmítnuto pro nepřípustnost, neboť nesměřovalo proti konečnému rozhodnutí odvolacího soudu. K tomu Ústavní soud v prvé řadě podotýká, že posouzení přípustnosti dovolání náleží do výlučné pravomoci Nejvyššího soudu. Ústavní soud pouze dbá o dodržení ústavním pořádkem vyžadovaných náležitostí odůvodnění soudního rozhodnutí, jakož i ostatních záruk práva na soudní ochranu podle y [srov. nález ze dne 30. 10. 2019

sp. zn.

(N 182/96 SbNU 300)]. V posuzované věci Ústavní soud žádné porušení záruk řádného procesu neshledal.

12. Ústavní soud neshledává neústavní závěr Nejvyššího soudu, že proti usnesení odvolacího (vrchního) soudu o neúčinnosti zpětvzetí žaloby, resp. obecně proti rozhodnutí, kterým není řízení ukončeno, není přípustné dovolání. Tento závěr je rovněž v souladu s dřívější judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 20. 9. 2022 sp. zn. ). Závěr Nejvyššího soudu o nepřípustnosti dovolání z důvodu neukončenosti řízení ve věci samé by platil obdobně i pro řízení o ústavní stížnosti. Jelikož však stěžovatelka podala dovolání, zabýval se Ústavní soud její ústavní stížností napadající usnesení Nejvyššího soudu, jímž dovolání odmítl jako nepřípustné. Neopodstatněnost ústavní stížnosti, jakož i důvody nepřípustnosti dovolání, jen podtrhuje fakt, že v mezidobí řízení ve věci samé dospělo momentálně do stadia, kdy je proti rozsudku vrchního soudu podáno stěžovatelkou, prvním a třetím vedlejším účastníkem dovolání, o němž nebylo dosud Nejvyšším soudem rozhodnuto, nicméně právní moc dovoláním napadeného rozsudku vrchního soudu byla odložena (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2023 č. j. -2060).

13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu