Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2275/24

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ch., t. č. Věznice Valdice, zastoupeného JUDr. Ivanou Čadkovou, advokátkou, sídlem Modřínová 2, Plzeň, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. července 2024 sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle písm. d) y a , o Ústavním soudu, stěžovatel navrhuje zrušit v záhlaví uvedené rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v a d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích doplnění a příloh se podává, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 11. 6. 2024 č. j. -78 bylo rozhodnuto, že podle § 353 odst. 2 trestního řádu a se stěžovateli ukončuje výkon ochranného léčení sexuologického, ambulantní formou, které mu bylo uloženo rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 12. 2006 sp. zn. , který nabyl právní moci téhož dne. Ochranné léčení bylo uloženo ústavní formou a dne 26. 1. 2017 změněno na ochranné léčení formou ambulantní. Ukončení ochranného léčení bylo odůvodněno tím, že jeho účelu nelze dosáhnout, když stěžovatel vykonává dlouholetý nepodmíněný trest odnětí svobody.

3. Napadeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení obvodního soudu jako nedůvodná.

4. Stěžovatel nerozporuje ukončení ochranného léčení, cítil však potřebu podat ústavní stížnost z důvodu dřívějších pochybení v jeho trestních věcech, přičemž se domnívá, že se k nim napadené rozhodnutí mělo vyjádřit. Po mnoho let byly k posouzení jeho osoby užívány znalecké posudky, které byly tendenční a jejich závěry nesprávné. Soudy se také dopouštěly průtahů. Ochranné léčení mělo být dle stěžovatele ukončeno již dříve.

5. Ústavní soud předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené .

6. Úkolem Ústavního soudu je ochrana fyzických a právnických osob před zásahy orgánů veřejné moci, jež mají ústavněprávní dimenzi, tedy zásahy z hlediska ochrany práv jednotlivců zcela zásadního významu ( , písm. d) y, ). Naproti tomu není úlohou Ústavního soudu zabývat se takovými rozhodnutími či jinými zásahy orgánů veřejné moci, která nejsou s to porušit ústavně zaručená práva stěžovatele. Jestliže navrhovatelem požadovaný výrok by měl nejvýše akademickou povahu, je zásah Ústavního soudu již a priori vyloučen (obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2014

sp. zn.

).

7. V dané věci napadené rozhodnutí a jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí stěžovateli nic neukládají, naopak stěžovateli byl výkon ochranného léčení ukončen. Hypotetické zrušení těchto rozhodnutí by dokonce vedlo absurdně k tomu, že stěžovatel by měl opětovně vykonávat ochranné léčení. Ústavní stížnost tedy nebyla podána na ochranu před nějakým zásadním trvajícím zásahem do práv stěžovatele, nýbrž se snaží iniciovat rozhodování Ústavního soudu pohybující se toliko v akademické rovině. K tomu však institut ústavní stížnosti neslouží.

8. Pokud se stěžovatel domnívá, že byl poškozen nějakým postupem orgánů veřejné moci předcházejícím rozhodování o ukončení ochranného léčení, lze dodat, že Ústavní soud není oprávněn posuzovat respektování ústavně zaručených práv stěžovatele nad rámec přezkumu napadených rozhodnutí, neboť při posuzování ústavních stížností je vázán návrhem stěžovatele v souladu se zásadou ultra petitum partium iudex condemnare non potest, a proto se může věnovat jen takovým námitkám, které mají vztah k navrhovanému petitu.

9. Vzhledem k tomu soudce zpravodaj ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením odmítl podle jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2025

Milan Hulmák v. r.

soudce zpravodaj