Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1402/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti UNIQA pojišťovna, a. s., sídlem Evropská 810/136, Praha 6 - Vokovice, zastoupené JUDr. Petrem Kazdou, advokátem, sídlem Palackého třída 223/5, Nymburk, proti části I. výroku o náhradě nákladů řízení a II. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2024 č. j. -257, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Společenství pro dům Rezidence Jeseniova 50, Praha 3, sídlem Jeseniova 2863/50, Praha 3 - Žižkov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen " ") s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na soudní ochranu zaručené v d (dále jen " ") ve spojení s právem na právní pomoc podle y a s právem na rovné postavení účastníků řízení podle y.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") domáhal zaplacení částky 5 670 079,94 Kč s příslušenstvím, jako pojistného plnění, a dále částky 94 348 Kč jako náhrady za vynaložené náklady. Obvodní soud zjistil, že vedlejší účastník vykonává správu specifikovaného domu a pozemku, přičemž žalovaný nárok má vyplývat z pojistné smlouvy, neboť dne 14. 4. 2014 došlo k pojistné události - spravovaný dům postihlo krupobití, které poškodilo okna, a škodnou událost vedlejší účastník nahlásil stěžovatelce začátkem roku 2016. Dopisem ze dne 21. 4. 2016 stěžovatelka vedlejšímu účastníkovi sdělila, že spis o škodné události odkládá bez výplaty pojistného plnění, protože provedeným šetřením nebylo prokázáno, že ke vzniku škody došlo krupobitím. Po provedeném dokazování obvodní soud rozsudkem (třetím v pořadí) ze dne 1. 12. 2022 č. j. -191 žalobu vedlejšího účastníka zamítl (I. výrok), vedlejšímu účastníku řízení uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení stěžovatelce ve výši 454 766,40 Kč (II. výrok) a České republice - obvodnímu soudu ve výši 9 843,80 Kč (III. výrok). Nárok na pojistné plnění a na související nároky obvodní soud zamítl s odůvodněním, že důvod k plnění nebyl podložen smluvním ujednáním v pojistné smlouvě a nelze rozšiřovat rozsah pojistného plnění nad rámec toho, co bylo v pojistné smlouvě ujednáno. Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť úspěšná stěžovatelka má nárok na náhradu nákladů, které v řízení vynaložila.

3. Proti rozsudku obvodního soudu podal vedlejší účastník odvolání, které podle Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") nebylo důvodné, a proto rozsudkem uvedeným v záhlaví potvrdil rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech státu potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení stěžovatelky ho změnil tak, že výše náhrady činí 4 500 Kč, jinak ho i v tomto výroku potvrdil (I. výrok) a uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč (II. výrok). Rozhodnutí o věci samé odůvodnil zjištěním, že vedlejší účastník neprokázal své tvrzení o tom, kdy k pojistné události mělo dojít; neunesl tedy důkazní břemeno, a proto se žalobou neuspěl. Výrok o náhradě nákladů pro řízení před soudy obou stupňů odůvodnil tak, že byť byla stěžovatelka ve věci plně úspěšná, nepovažoval její zastoupení advokátem v řízení za náklad potřebný k účelnému bránění práva. Podle městského soudu je stěžovatelka, jako pojišťovna, dostatečně personálně i materiálně vybavena k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí o pojistném plnění, svá práva a zájmy vyplývající z pojistných smluv, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů, nešlo-li by o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, ev. jazykové znalosti. Pokud se stěžovatelka nechala v běžném soukromoprávním sporu zastupovat advokátem, když obsahem sporu byla její běžná agenda, nelze takový náklad považovat za účelně vynaložený. Při určení výše náhrady použil , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka, po stručném shrnutí předchozího řízení, brojí proti závěru městského soudu o neúčelném vynaložení nákladů na právní zastoupení (viz výše) a odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2022

sp. zn.

(pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). Uvedený závěr městského soudu považuje za nesprávný z několika důvodů: Není veřejnou institucí, nehospodaří s veřejnými prostředky a neplní veřejný účel, je ryze soukromoprávním komerčním subjektem, je akciovou společností, jejímž jediným cílem a účelem je dosahování zisku svým akcionářům. Je bez významu, že disponuje zaměstnanci s právnickým vzděláním, neboť tito zaměstnanci jsou pověřeni jinou právní agendou, a ve sporech, v nichž figuruje na straně žalované, se nechává zastupovat advokáty specializovanými na danou problematiku (např. medicinské právo, dopravní právo, pojistné právo, nemajetková újma), kteří mají současně praktické zkušenosti s procesním právem. Ústavně zaručené právo na právní pomoc zahrnuje právo účastníka zvolit si, zda se nechá či nenechá zastoupit a případně též kým, a to bez ohledu na to, zda by toho byl jinak schopen sám. Nelze spravedlivě požadovat, aby účastník nesl náklady spojené s obranou proti vymáhanému nároku ke své tíži bez možnosti jejich náhrady.

5. Posléze stěžovatelka předkládá výklad pojmu "účelný" v použitém a konstatuje, že nelze účastníka sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám. Stěžovatelka nesouhlasí ani se závěrem městského soudu, že šlo o "běžnou agendu", protože šlo o spor značně komplikovaný. Účelnost právního zastoupení potvrzuje i úspěšný výsledek soudního sporu, když žaloba byla po 6 letech pravomocně zamítnuta.

6. Vznik nákladů právního zastoupení podle stěžovatelky zavinil vedlejší účastník, který zažaloval sporný nárok s vědomím, že jeho pokazování bude velmi obtížné, a proti třem zamítavým rozsudkům se postupně třikrát odvolal. Část odpovědnosti za délku a nákladnost řízení nese i , který v průběhu řízení zamítavý rozsudek obvodního soudu dvakrát zrušil a věc mu vrátil, aby následně zamítavé rozhodnutí napotřetí potvrdil.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy soudů, ( a y), a proto není povolán k instančnímu přezkumu rozhodnutí obecných soudů. Jeho pravomoc podle písm. d) y je založena výlučně k přezkumu, zda v řízení nebo rozhodnutím v něm vydaným nebyla dotčena ústavně chráněná základní práva nebo svobody a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené. Dále Ústavní soud připomíná, že není jeho úkolem sjednocovat judikaturu o náhradě nákladů řízení. To je úkol obecných soudů, které jsou povolány k tomu, aby srozumitelně vysvětlily, proč ten či onen výklad odpovídá textu, systematice a smyslu a účelu zákona či jiného právního předpisu. Při přezkumu rozhodnutí obecných soudů se Ústavní soud zaměřuje jen na to, zda obecné soudy interpretují a aplikují právo ústavně souladným způsobem [nález ze dne 17. 4. 2019

sp. zn.

(N 65/93 SbNU 301), bod 19.].

9. V posuzované věci je třeba ještě zohlednit skutečnost, že podle y platí, že vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou - minimálně v rozsahu tzv. nosných důvodů - závazná pro všechny orgány i osoby, přičemž závazná je i ta část odůvodnění nálezu, která je spjata s jeho výrokem, neboť právě (a jen) v rámci tohoto odůvodnění musí být daný výrok vykládán. Ústavní soud rovněž opakovaně uvedl, že právní názor obsažený v odůvodnění jeho rozhodnutí - má-li obecnou povahu - je závazný při řešení typově shodných případů. Ústavní soud dovodil vázanost obecných soudů právním názorem Ústavního soudu také z obecného principu rovnosti v právech podle věty prvé y, neboť rovnost v právech zakládá právo též na předvídatelné rozhodování v obdobných případech, čímž vylučuje libovůli při aplikaci práva. Za porušení principu rovnosti v právech je v této souvislosti nutno považovat zejména ty případy, kdy obecný soud neposkytne účastníkům ochranu jejich základních práv a svobod, ačkoliv ve skutkově obdobných případech v minulosti byla Ústavním soudem přiznána.

10. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu k ústavně souladnému výkladu tzv. potřebnosti a účelnosti nákladů vynaložených v soudním řízení platí, že u některých subjektů, jejichž činnost je, zjednodušeně řečeno, materiálně a personálně zajištěna z veřejných prostředků, nelze považovat náklady jimi vynaložené v soudním řízení na odborné právní zastoupení za vynaložené účelně, nejde-li o právní problematiku, která přímo nesouvisí s činností daného subjektu či o právní problematiku velice specializovanou [srov. nálezy ze dne 9. 10. 2008

sp. zn.

(N 167/51 SbNU 65), ze dne 17. 8. 2009

sp. zn.

(N 186/54 SbNU 303), ze dne 9. 12. 2010

sp. zn.

(N 246/59 SbNU 507), a další]. Stěžovatelka logicky namítá, že do okruhu těchto subjektů nepatří.

11. Ve stěžovatelkou odkazovaném nálezu

sp. zn.

Ústavní soud vyslovil, že obsahem práva na právní pomoc podle y je oprávnění účastníka řízení rozhodnout se, zda se v řízení nechá zastoupit právním zástupcem. Omezí-li obecný soud náklady na odborné právní zastoupení spolku, který s ohledem na účelové zaměření své činnosti disponuje odborným právním zázemím a jehož činnost není materiálně ani personálně navázána na výkon veřejné moci či veřejné prostředky, postupuje, spočívá-li jeho úvaha toliko na právní odbornosti a účelovém zaměření činnosti spolku, v rozporu s jeho právem na soudní ochranu podle y ve spojení s právem na právní pomoc podle y. Uvedené soudu však nebrání při posouzení tzv. účelnosti a potřebnosti nákladů na odborné právní zastoupení zohlednit i jiné okolnosti, které mohou vést k omezení práva na náhradu nákladů soudního řízení, například lze-li v chování účastníka řízení spatřovat zneužití práva či jde-li o nadbytečné nebo s věcí nesouvisející náklady. Z tohoto nálezu tak lze dovodit, že u nositelů práv na právní pomoc, kterým bezpochyby je i stěžovatelka, není jejich odbornost (bez vazeb jejich činnosti na veřejné prostředky a výkon veřejné moci) dostatečným argumentem pro závěr o neúčelnosti jimi vynaložených nákladů na odborné právní zastoupení. Právní zastoupení je totiž ponecháno zásadně na vůli účastníka řízení, a to bez ohledu na to, zda by toho byl jinak schopen. Nicméně, v posuzované věci ve světle závěrů odkazovaného nálezu vyhodnotil (ne)účelnost a (ne)potřebnost zastoupení advokátem, a to konstatováním, že obsahem sporu byla její běžná agenda, nešlo-li o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, ev. jazykové znalosti.

12. Po přezkoumání rozhodnutí městského soudu obsahujícího napadené výroky dospěl Ústavní soud k závěru, že základní práva či svobody, jichž se stěžovatelka dovolává, porušeny nebyly. svůj závěr srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil a v jeho postupu nelze spatřovat ani prvky libovůle. Z těchto důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu