Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
130939.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 266/25
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Soni Mackové, zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem, sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. října 2024 č. j. Ncp 506/2024 -23, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti CASPER CONSULTING, a. s., sídlem náměstí Borise Němcova 510/3, Praha 6 - Bubeneč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republik y (dále jen "Ústava ") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ") a čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v řízení o žalobě pro zmatečnost Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením rozhodl, že k projednání a rozhodnutí dané věci jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy (I. výrok) a že po právní moci usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Krajskému soudu v Hradci Králové (II. výrok; dále jen "krajský soud"). V odůvodnění vrchní soud mimo jiné uvedl, že stěžovatelka, bývalá manželka povinného v exekučním řízení, podala podle § 229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř. "), žalobu pro zmatečnost proti usnesení krajského soudu ze dne 31. 1. 2024 č. j. 25 Co 305/2023 -562 s tvrzením, že jí byla odňata možnost jednat před soudem. Vedlejší účastnice, jako oprávněná, se k příslušnému poučení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud"), jako soudu předkládajícímu, vyjádřila, že souhlasí se stanoviskem obvodního soudu, že v dané věci není věcně příslušný. Naopak stěžovatelka k dané otázce uvedla, že řízení nelze podle jejího názoru vést u krajského soudu, neboť ten prokazatelně postupuje nezákonně a nikoliv nezávisle. V této souvislosti stěžovatelka navrhovala, aby věc byla jako věcně příslušnému soudu z důvodu vhodnosti postoupena Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Vrchní soud po stručné rekapitulaci věci mimo jiné odkázal na § 235a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a na § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř. o. s. ř. a uvedl, že žalobu pro zmatečnost podanou z důvodů uvedených právě v § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř. o. s. ř. projedná a rozhodne soud, jehož rozhodnutí bylo napadeno; to neplatí ve věcech, v nichž je k řízení v prvním stupni příslušný krajský soud (na tomto místě vrchní soud odkázal na § 9 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Protože stěžovatelka podala žalobu pro zmatečnost podle § 229 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a napadá usnesení krajského soudu, jsou k projednání a rozhodnutí v prvním stupni příslušné krajské soudy, v této věci konkrétně Krajský soud v Hradci Králové.
II.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka nejprve vysvětluje, proč podle jejího názoru krajský soud věc neposuzuje nestranně a nezávisle, proto je naplněn důvod pro delegaci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Stěžovatelčina žaloba bude u městského soudu projednána nestranným a nezávislým soudem, hospodárně a bez zbytečných průtahů. Postoupení věci krajskému soudu považuje stěžovatelka za nesprávné a porušující její právo na spravedlivý proces. Stěžovatelka také upozorňuje na to, že vedlejší účastnice má sídlo v Praze a stěžovatelka rovněž bydlí v dostupné vzdálenosti do Prahy.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené usnesení. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústav y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústav y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je totiž založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně zaručená práva nebo svobody jeho účastníka, zda bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za řádně vedené. Ústavní soud v minulosti také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 , čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústav y). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listin y, nemůže na sebe atrahovat přezkumný dohled nad jejich činností.
6. Podle zjištění Ústavního soudu bylo usnesení vrchního soudu vydáno v souladu s § 235a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , je stručně, avšak dostatečně odůvodněno. Vrchní soud rozhodoval v souladu se základními právy podle hlavy páté Listin y, jeho rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by postupem vrchního soudu došlo k porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatelky.
7. Domnívá-li se stěžovatelka, že jsou dány důvody pro vyloučení soudců, kteří budou rozhodovat její věc u krajského soudu, má k dispozici vhodné právní prostředky, jimiž může takovou skutečnost řízení namítat. Je-li dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudců (sama stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že krajský soud její věc nebude rozhodovat nestranně a nezávisle), nelze takovou situaci řešit návrhem delegace z důvodu vhodnosti. Ostatně i v ústavní stížnosti stěžovatelka na jednu stranu uvádí své obecné pochybnosti o nestrannosti a nezávislosti soudců krajského soudu, aby na druhou stranu dospěla opět k obecnému závěru, že u městského soudu bude věc projednána rychleji a hospodárněji. Takto však s institutem delegace vhodné, jakožto mimořádným procesním institutem, který nesmí být nadužíván, neboť se jím zasahuje do práva na zákonného soudce, nelze zacházet. I z toho důvodu Ústavní soud konstatuje, že vrchní soud napadeným usnesením rozhodl ústavně souladným způsobem.
8. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud shledal, že napadeným usnesením nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl její ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu .
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. března 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu