Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2271/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti M. D., zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem Plynárenská 671, Kolín proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. -427 ze dne 2. 7. 2024 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. -403 ze dne 18. 4. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6 jako účastníků řízení a A. D., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatel se před obecnými soudy domáhal zrušení předběžného opatření Obvodního soudu pro Prahu 6, který mu uložil povinnost platit vedlejší účastnici částku 15 000 Kč měsíčně. Činí tak už podruhé - již v roce 2022 jeho žádost obecné soudy zamítly a jeho stížnost Ústavní soud odmítl usnesením

sp. zn.

jako zjevně neopodstatněnou.

2. Obecné soudy stěžovateli nevyhověly ani tentokrát. Stěžovatel také nyní podal ústavní stížnost, v níž namítá, že soudy porušily jeho základní právo vlastnit majetek podle d a právo na soudní ochranu podle d.

3. Ústavní soud však opět dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. Ústavní soud se již mnohokrát vyjádřil ke způsobilosti rozhodnutí o předběžném opatření zasáhnout do základních práv jednotlivců. Uvedl, že podstatou jeho přezkumu může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení či zrušení předběžného opatření; to je věcí obecných soudů. To platí tím spíše v oblasti rodinného práva, kde zákonodárce vyloučil možnost podání dovolání a jistě neměl na mysli, aby roli nejvyššího rodinného soudu zastával Ústavní soud. Účel předběžného opatření spočívá v zatímní úpravě práv a povinností, což nezaručuje ani nevylučuje, že ochrana práv stěžovatele bude konečným rozhodnutím ve věci poskytnuta. Prozatímní úprava vztahů nepředurčuje konečný výsledek ve věci samé. Proto Ústavní soud rozhodnutí o předběžných opatřeních podrobuje ústavněprávnímu přezkumu jen v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole (srov. např. nález

sp. zn.

a usnesení

sp. zn.

, body 6 až 8;

sp. zn.

, body 20 až 22, a tam citovaná rozhodnutí). Odkázat lze ostatně také na usnesení

sp. zn.

, jímž Ústavní soud odmítl předchozí stěžovatelovu ústavní stížnost a kde v bodech 7 a 8 tato obecná východiska stěžovateli vysvětlil.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti netvrdí, že by předběžné opatření nemělo zákonný podklad, nebylo vydáno příslušným orgánem či že je projevem svévole. Pouze opětovně polemizuje se závěry obecných soudů a tvrdí, že nezohlednění jeho námitek porušuje jeho základní práva. Jeho zásadní námitku, tj. nezohlednění jednání vedlejší účastnice v rozporu s dobrými mravy, Ústavní soud může s ohledem na výše uvedené posuzovat jen z toho pohledu, zda ji obecné soudy neposoudily svévolně. Tomu však nic nenasvědčuje - ostatně obecné soudy se touto námitkou zabývaly už v předchozím řízení, přezkoumaném usnesením Ústavního soudu

sp. zn.

.

6. Ústavní soud neshledal ústavněprávní relevanci ani v námitce týkající se porušení kontradiktornosti řízení. S ohledem na odůvodnění rozhodnutí obecných soudů je totiž zjevné, že na důkazu, k němuž se stěžovatel podle svého tvrzení neměl příležitost vyjádřit, napadená rozhodnutí obecných soudů nezávisela.

7. Není úkolem Ústavního soudu posuzovat, kdo může za to, že se soudní řízení ve věci stanovení výživného manželky táhne už mnoho let. Městský soud nicméně v napadeném rozhodnutí například poukazuje na stěžovatelovu obstrukční procesní aktivitu. Ústavní soud každopádně apeluje na všechny účastníky, aby vyvinuli maximální úsilí směřující k tomu, že jejich poměry meritorně upraví prvostupňový soud.

8. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené ústavní stížnost podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2025

Tomáš Langášek, v. r.

předseda senátu