Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 443/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele M. G., t. č. ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, právně zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha, proti sdělení a výzvě k nástupu trestu Městského soudu v Praze, obou ze dne 19. prosince 2024 sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) y (dále jen " ") a a násl. zákona , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného sdělení a výzvy k nástupu trestu s tvrzením, že postupem Městského soudu v Praze (dále jen " ") došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), práva na nedotknutelnost osoby podle y, právo na ochranu zdraví podle y a právo na život podle y.

2. Z obsahu ústavní stížnosti a příloh Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl v roce 2024 odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců. Dne 27. 11. 2024 podal stěžovatel žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody podle § 322 zákona č. 141/1961 Sb., trestního řádu, k v Praze, a to z důvodu jeho závažného zdravotního stavu, který doložil lékařskými zprávami. Napadeným sdělením informoval stěžovatele, že k vyhovění jeho žádosti neshledal důvody a vyzval ho v souladu s § 322 odst. 2 trestního řádu, aby lékařskou dokumentaci předložil věznici při nástupu do výkonu trestu. dospěl k závěru, že lékařská dokumentace, kterou stěžovatel předložil, nedokládá stěžovatelův stav neslučitelný s výkonem trestu odnětí svobody. Podle městského soudu, který si k posouzení vyžádal rovněž vyjádření Vězeňské služby ČR, je adekvátní zdravotnickou péči schopná zajistit Vězeňská služba ČR a stěžovatelovo zdraví ani život tak výkonem trestu nejsou ohroženy. Byť je stěžovatelův stav závažný, jeho ohrožení je v podstatě stejné ve výkonu trestu jako mimo něj, proto neshledal důvody k odkladu výkonu trestu odnětí svobody. V návaznosti na tento postup vydal stížností napadenou výzvu k nastoupení k trestu.

3. Proti tomuto postupu městského soudu podal stěžovatel ústavní stížnost, jíž se domáhá zrušení obou výše označených písemností městského soudu s tvrzením, že jimi bylo zasaženo do jeho základních práv. Namítá, že se soud nedostatečně zabýval jeho zdravotním stavem, když nevyžádal další lékařskou dokumentaci a nenechal zpracovat znalecký posudek k odbornému posouzení lékařských zpráv a jeho zdravotního stavu. Namísto toho hodnotil předložené lékařské zprávy sám pouze s vyjádřením Vězeňské služby ČR a došel k nesprávnému závěru o nenaplnění podmínek odkladu výkonu trestu. Posouzením těchto odborných otázek soudem namísto znalce došlo k porušení práv stěžovatele. Sdělení městského soudu je také nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje dostatečné odůvodnění toho, jak soud k uvedeným závěrům dospěl.

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byly napadené sdělení a výzva vydány, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 a ústavní stížnost je přípustná, neboť zákon stěžovateli nepřiznává další procesní prostředky k ochraně svých práv ( téhož zákona a contrario).

5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný podle .

6. Ústavní soud je podle článku 83 y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle článku 87 odst. 1 písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ]. Není součástí soustavy soudů (článek 91 odst. 1 y), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když dojde k porušení podústavní normy, ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995

sp. zn.

(N 5/3 SbNU 17)].

7. Stěžovatel svojí stížností brojí v zásadě pouze proti skutkovému hodnocení jeho žádosti . Ústavnímu soudu nepřísluší, aby vstupoval do polemiky nad skutkovým hodnocením, tím spíše, pokud jde o režim vykonávacího řízení a hodnocení odborné otázky. Může pouze ověřit, zda soud odůvodnil svůj postup dostatečným způsobem a nedopustil se svévole. Tak tomu v této věci bylo, postup městského soudu je odůvodněn řádně v souladu s běžnou praxí rozhodování o žádostech o odklad výkonu trestu. Byť je odůvodnění stručné, je to odůvodněno zejména požadavkem na rychlé vyřízení žádosti a rovněž v souladu s § 322 odst. 2 trestního řádu (soud "vyzve odsouzeného" nikoli rozhodne). vycházel ze stěžovatelem poskytnutých podkladů, které vyhodnotil jako dostatečné a po vyžádání sdělení Vězeňské služby ČR o možném dopadu výkonu trestu na jeho zdraví žádosti nevyhověl. Stěžovatel sám v žádosti připouštěl, že souhlas s vyžádáním další lékařské dokumentace poskytuje soudu pro případ potřeby - není tedy namístě trvat na jejím vyžádání, pokud ji soud k rozhodnutí nepotřeboval. tedy dostál svým závazkům stran řádného zákonného postupu, nejednal svévolně a nedopustil se porušení základních práv stěžovatele.

8. Stěžovatel má rovněž i po nevyhovění své žádosti další možnosti, jak v případě zhoršení zdravotního stavu usilovat o další přezkum. Jednou z nich je posouzení jeho zdravotního stavu samotnou věznicí v okamžiku nástupu k výkonu, jak ostatně vyplývá z výzvy v napadeném sdělení městského soudu. Další možností je žádat o přerušení výkonu trestu podle § 325 trestního řádu, neboť stěžovatel se ve výkonu trestu již nachází. Stěžovatel se tak nenachází bez možnosti právní ochrany svého zdraví stran dopadů výkonu trestu, navíc je péče o jeho zdraví zajišťována Vězeňskou službou ČR.

9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že postupem Městského soudu v Praze nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele. Postupoval proto podle a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu