Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2918/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Clary Cardy, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou, sídlem Koliště 259/55, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2024 č. j. -340, rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 22. listopadu 2023 č. j. -297 a rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3. února 2023 č. j. -234, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě a Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou jako účastníků řízení a Zdeňka Žáka a Drahomíry Žákové, jako vedlejších účastníků řízení takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Obecné soudy rozhodly o zřízení nezbytné cesty na pozemku stěžovatelky. Stěžovatelka se nyní obrací na Ústavní soud, jelikož podle ní bylo nepřiměřeno omezeno její vlastnické právo.

2. Vedlejší účastníci se v řízení před obecnými soudy domáhali zřízení nezbytné cesty přes pozemek stěžovatelky. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (dále jen "okresní soud") žalobě vyhověl a povolil služebnost stezky a cesty v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu a uložil vedlejším účastníkům povinnost zaplatit stěžovatelce náhradu za její zřízení. Jeho rozsudek v zásadě potvrdil Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě (dále jen "krajský soud"), pouze s dílčí korekcí ohledně znění výroku a navýšení náhrady za zřízení služebnosti. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost.

3. Stěžovatelka ústavní stížností napadá rozhodnutí okresního, krajského a Nejvyššího soudu a tvrdí, že těmito rozhodnutími bylo porušeno její právo na ochranu vlastnického práva ve smyslu d (dále jen " ") a právo na soudní ochranu ve smyslu y, případně též y a a 90 y.

4. Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ústavnosti. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [viz nález ze dne 25. září 2007

sp. zn.

(N 148/46 SbNU 471)].

6. Ačkoli stěžovatelka odkazuje na svá základní práva a rozvíjí ústavněprávní argumenty, podstata její polemiky se závěry napadených soudních rozhodnutí je založena na hodnocení podústavního práva a skutkového stavu případu, nemá tedy prakticky žádný ústavní rozměr. Obecné soudy po řádně provedeném dokazování dospěly k závěru, že v nynější věci jsou splněny předpoklady pro zřízení nezbytné cesty ve smyslu ; současně vyložily, že nejsou dány důvody pro její nepovolení (viz zejména bod 12 rozsudku okresního soudu a body 16 a 17 rozsudku krajského soudu). Tomuto závěru nemá Ústavní soud z hlediska ústavněprávního přezkumu co vytknout.

7. Obecné soudy se rovněž pečlivě zabývaly otázkou rozsahu zřizované služebnosti, zejména zda je přiměřené, aby byla zřízena nejen služebnost stezky, ale i služebnost cesty (viz zejména bod 13 rozsudku okresního soudu a bod 19 rozsudku krajského soudu). V tomto ohledu lze též odkázat na závěry nedávného nálezu Ústavního soudu ze dne 20. listopadu 2024

sp. zn.

, zejména body 27 až 30, který v mnohém odpovídá na výtky stěžovatelky. Ústavní soud v nálezu mimo jiné připomenul, že při rozhodování o nezbytné cestě a při snaze o nalezení spravedlivé rovnováhy nemohou obecné soudy přehlížet ekonomickou a právní realitu. To se projeví například i v tom, že v případě vzdáleného parkoviště je požadavek na dostupnost pozemku vozidlem přiměřený, naopak omezení přístupu jen na právo pěší cesty (stezky) má být výjimkou. Napadená rozhodnutí obecných soudů jsou s těmito závěry Ústavního soudu zcela v souladu (byť byl daný nález vydán později než napadená rozhodnutí). Celkově lze jejich odůvodnění označit za přesvědčivá a vypořádávající veškeré otázky, které stěžovatelka pouze reprodukuje v ústavní stížnosti.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle , neboť nezjistil porušení základních práv stěžovatelky.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu