Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 403/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Europrom s. r. o., sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Jakubem Horkým, advokátem, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2024 č. j. -88, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a obchodních společností CLAIMS GROUP s. r. o., sídlem Tovačovského 318/18, Kroměříž, a Dražební společnosti MORAVA s. r. o., sídlem Dlouhá 4433, Zlín, jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatelka se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Kroměříži (dále jen "okresní soud") dne 23. 1. 2023 (doplněnou podáním ze dne 22. 2. 2023) domáhala vůči vedlejším účastnicím určení, že "prodej zástavy, a to pozemků parc. č. 313/3 a 313/4 v k. ú. Lochkov, je nepřípustný". Stěžovatelka byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, přičemž její žádost o osvobození od povinnosti platit soudní poplatek byla zamítnuta. Následně bylo usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně (dále jen "krajský soud") ze dne 11. 10. 2023 č. j. -57 potvrzeno usnesení okresního soudu ze dne 7. 8. 2023 č. j. -50, kterým bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok I.). Současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

3. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka dovolání. Nejvyšší soud vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za dovolání s upozorněním, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Proti této výzvě stěžovatelka namítla, že je nezákonná s tím, že se na ni vztahuje zákonné osvobození od poplatkové povinnosti s poukazem na , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Nejvyšší soud se s tímto jejím názorem neztotožnil a podle zákona o soudních poplatcích řízení o dovolání zastavil (výrok I.). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II.).

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud se nevypořádal s její dovolací argumentací, že vzhledem k tomu, že byl na její majetek prohlášen konkurs, nemůže s tímto majetkem disponovat a tedy ani hradit soudní poplatky. Má za to, že poplatková povinnost podle zákona o soudních poplatcích je potlačena , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů. Z toho důvodu podle ní zákona o soudních poplatcích osvobozuje v incidenčních sporech pouze insolvenčního správce a dlužníka s dispozičním oprávněním, protože u toho, kdo dispoziční oprávnění nemá, placení soudního poplatku nepřipadá v úvahu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s až 31 . Její ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu obecných soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

7. Ústavní soud opakovaně judikuje, že rozhodování o osvobození, resp. neosvobození od soudních poplatků je doménou obecných soudů, přičemž s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší v tomto ohledu přehodnocovat jejich závěry. Samotné řízení o osvobození od soudních poplatků, přestože se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod (srov. usnesení ze dne 9. 6. 2020

sp. zn.

). Ústavní soud proto otevřel tuto problematiku věcnému posouzení pouze výjimečně, a to v případech týkajících se velmi specifických otázek nebo v případech, v nichž došlo ke svévolnému výkladu a aplikaci příslušných ustanovení ( ) obecnými soudy. Taková svévolná aplikace může spočívat například v nerespektování kogentní normy či v interpretaci v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, popř. absentuje-li v rozhodnutí řádné odůvodnění, ze kterého by bylo zřejmé, jaká kritéria a hlediska pokládal soud v projednávané věci za stěžejní (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2015

sp. zn.

; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). O žádný takový případ však v nyní posuzované věci nejde.

8. Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně a logicky vysvětlil, že insolvenční řízení proti stěžovatelce bylo zahájeno dne 15. 6. 2023 a dne 28. 8. 2023 nastaly účinky zjištění úpadku stěžovatelky a na její majetek byl prohlášen konkurs. Kupní smlouvou ze dne 18. 7. 2024, uzavřenou mezi insolvenčním správcem a fyzickou osobou, byly předmětné nemovitosti prodány. Nejvyšší soud správně zdůraznil, že stěžovatelku bylo nutno považovat za dlužníka s dispozičním oprávněním ve smyslu § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích pouze do dne 28. 8. 2023, neboť prohlášením konkursu na její majetek přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou na insolvenčního správce. Podala-li stěžovatelka dovolání proti usnesení krajského soudu dne 9. 2. 2024, tj. v době, kdy jí již nesvědčilo postavení dlužníka s dispozičním oprávněním, není podle citovaného ustanovení od poplatkové povinnosti osvobozena. Uvedené platí tím spíše za situace, kdy se stěžovatelka předmětnou žalobou domáhá určení nepřípustnosti prodeje zástavy podle a , o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů. Veřejná nedobrovolná dražba se měla konat dne 1. 3. 2023, avšak s ohledem na účinky dané žaloby v uvedeném termínu neproběhla ani proběhnout nemohla, navíc v průběhu řízení o žalobě bylo proti stěžovatelce zahájeno insolvenční řízení, zjištěn úpadek a na její majetek prohlášen konkurs. Je tak zřejmé, že veřejná nedobrovolná dražba vůbec nemůže proběhnout.

9. Ústavní soud proti postupu Nejvyššího soudu, který z důvodu nezaplacení soudního poplatku dovolací řízení zastavil, nemá žádných ústavněprávních výhrad. Přesvědčení stěžovatelky, že soud měl vyzvat k zaplacení soudního poplatku insolvenčního správce, je za daných okolností irelevantní.

10. V usnesení Nejvyššího soudu nejsou obsaženy znaky libovůle, překvapivosti nebo nepředvídatelnosti, či přílišný formalistický postup. Nejvyšší soud rozhodoval v souladu s ustanoveními hlavy páté y, jeho rozhodnutí nelze označit jako svévolné, neboť je výrazem nezávislého soudního rozhodování, jež nevybočilo z mezí ústavnosti.

11. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu u, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti ( y). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelky (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu