Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 282/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, Jiřího Přibáně a soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky P. V., zastoupené Mgr. Bc. Tomášem Beníčkem, advokátem, sídlem Fügnerovo nábřeží 2809, Zlín, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Olomouci č. j. -21 ze dne 21. listopadu 2024, usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně č. j. 3 KZN 1029/2023-99 ze dne 16. července 2024 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, č. j. KRPZ-139561-168/TČ-2022-150081-MIZ ze dne 31. května 2024, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočky ve Zlíně a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Služba kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality ("policejní orgán"), odložila trestní věc, neboť nešlo o podezření z trestného činu a věc nebylo na místě vyřídit jinak. Krajské státní zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně ("státní zastupitelství"), zamítlo stížnost stěžovatelky jako nedůvodnou. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci ("vyšší státní zastupitelství") vyhodnotilo podnět k dohledu a jako nedůvodný jej odložilo.

2. Řádně zastoupená stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (" "), namítá porušení svých práv, zakotvených v , a v d ("Listina") a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva").

3. Podezřelý uzavřel smlouvu, kterou mu poškozený daroval své nemovitosti; v té době byl poškozený ve vážném zdravotním stavu hospitalizován a několik dní nato zemřel. Podle stěžovatelky, závětní dědičky, orgány činné v trestním řízení nesprávně uzavřely, že nebyl spáchán trestný čin podvodu [ a 5 písm. a) ]; namítá, že nebyl zajištěn dostatečný důkazní materiál k prokázání trestného činu, a to v důsledku nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, které nenechaly vypracovat znalecký posudek, z něhož by byla patrná (ne)způsobilost poškozeného chápat své jednání. Z uvedených důvodů navrhuje napadená rozhodnutí zrušit.

4. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, nikoli dalším orgánem veřejné moci, povolaným přezkoumávat všechny okolnosti konkrétního případu; proto zasáhne jen tehdy, zjistí-li porušení ústavně zaručených práv, jsou-li napadená rozhodnutí hrubě nepřiléhavá nebo jde-li o projev libovůle. Ústavní soud nepřezkoumává opodstatněnost a důvodnost nezahájení trestního stíhání, ale posuzuje, byl-li postup orgánů činných v trestním řízení v souladu s požadavky kladenými na účinné vyšetřování. Také z těchto důvodů Ústavní soud ruší rozhodnutí pro porušení práva na účinné vyšetřování výjimečně [viz nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 2. března 2015 (N 51/76 SbNU 691) nebo

sp. zn.

ze dne 24. května 2016 (N 91/81 SbNU 485)].

6. Z napadených rozhodnutí se podává, že původní odložení věci ze dne 4. prosince 2023 státní zastupitelství usnesením ze dne 23. února 2024 zrušilo a uložilo policejnímu orgánu vyslechnout lékaře, kteří byli v kontaktu s poškozeným, zvážit provedení dalších důkazů a vyloučit ze společného řízení poznatky o další možné trestné činnosti. Uvedené pokyny policejní orgán provedl, některá další podezření vyloučil a postoupil příslušnému orgánu k samostatnému šetření, dovyslechl svědky a na základě dokazování rozhodl o odložení věci. Nebyla zjištěna překvapivost uzavření darovací smlouvy, neboť podezřelý a jeho matka se o poškozeného starali již několik let; naopak s vlastními potomky nebyl poškozený řadu let v kontaktu vůbec a opakovaně projevil vůli přenechat majetek někomu jinému. Rozsáhlým dokazováním nebyl prokázán úmyslný trestný čin podvodu a toto zjištění by nemohlo zvrátit ani provedení znaleckého posudku k ověření způsobilosti poškozeného chápat své jednání. Státní zastupitelství některé okolnosti upřesnilo a závěry policejního orgánu potvrdilo. Vyšší státní zastupitelství nezjistilo v postupu orgánů činných v trestním řízení vady a jejich postup označilo za správný a zákonný.

7. Stěžovatelka brojí proti nezahájení trestního stíhání proti třetí osobě. Posouzení, zda je konkrétní jednání trestným činem či nikoli, vychází ze zákonné definice toho kterého trestného činu a z objektivního a nezávislého posouzení věci příslušným orgánem veřejné moci (orgánem činným v trestním řízení), nikoliv od očekávání účastníka řízení (stěžovatelky). Nárokem na trestní stíhání jiné osoby se Ústavní soud opakovaně zabýval a judikoval, že charakteristickým znakem moderního státu je vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí "vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu v dané věci tyto zásady neporušuje a žádné základní právo stěžovatele na takový druh "satisfakce" v ústavní rovině ve smyslu písm. d) y ČR nezakládá" [usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 26. února 1997 (U 5/7 SbNU 343)].

8. Orgány činné v trestním řízení mají úřední povinnost zjišťovat skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí (§ 2 odst. 4 a 5 trestního řádu). Účinné vyšetřování je procesní povinností tzv. náležité péče, která se vztahuje k postupu daného orgánu veřejné moci a nelze ji vztahovat k výsledku [nález

sp. zn.

ze dne 19. ledna 2016 (N 8/80 SbNU 91)]. Je-li o nesprávnosti závěrů orgánů veřejné moci subjektivně přesvědčena pouze stěžovatelka, protože očekávala jiné rozhodnutí, neznamená to, že vyšetřování nebylo účinné.

9. Podle Ústavního soudu byly standardy vyšetřování zajištěny, orgány činné v trestním řízení provedly dokazování v nezbytném rozsahu potřebném pro rozhodnutí, postupovaly v mezích zákonem svěřených kompetencí a svá rozhodnutí dostatečně a srozumitelně odůvodnily ( y). Podle y mohou orgány veřejné moci uplatňovat státní moc jen v případech, mezích a způsobem stanovených zákonem - nemohou tedy zahájit trestní stíhání, nejsou-li splněny zákonné důvody. Právo na přístup k orgánu veřejné moci ( a 2 y) ani právo na spravedlivý proces ( Úmluvy) nezaručují účastníku řízení jím očekávaný výsledek, ale "jen" to, že řízení bude před nezávislým orgánem veřejné moci probíhat podle zákonem stanovených pravidel, což se v tomto případě stalo. Z napadených usnesení i vyrozumění jsou patrné důvody, pro které policejní orgán věc odložil a proč takový postup považují státní zastupitelství za správný. Za ústavně konformní je považuje i Ústavní soud.

10. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2025

Pavel Šámal v. r.

předseda senátu