Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2404/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Hanou Karáskovou, advokátkou, sídlem Jankovcova 94/41, Praha 7, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -2063 ze dne 12. června 2024, rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -2013 ze dne 16. října 2023 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -1966 ze dne 14. března 2023, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Ústí nad Labem ("nalézací soud") uznal stěžovatele vinným pro dva skutky pokračujícího zločinu zpronevěry podle a 4 písm. d) ; za to mu uložil trest odnětí svobody v trvání tří let, podmíněně odložený na zkušební dobu tří let, a povinnost zaplatit na náhradu škody 10 637 086,80 Kč. Vrchní soud v Praze ("odvolací soud") ve veřejném zasedání (I) zrušil výrok o trestu z rozsudku nalézacího soudu a nově stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání tří let, podmíněně odložený na zkušební dobu pěti let, a uložil mu povinnosti nahradit ve zkušební době podle svých sil škodu způsobenou trestnými činy a (II) odvolání stěžovatele zamítl. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (" "), namítá porušení svých základních práv, zakotvených v , a v d ("Listina") a v a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ("Úmluva").

3. Stěžovatel byl uznán vinným, že jako statutární orgán poškozené nechal proplatit faktury za dílo, které nebylo provedeno.

4. V obsáhlé ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že k posouzení odborných otázek ohledně skutečného stavu strojů a staveb nebyl proveden znalecký posudek, který je obecně významným důkazním prostředkem [nález

sp. zn.

ze dne 30. dubna 2007 (N 73/45 SbNU 149)]. Obecné soudy rozhodly, že opravy nebyly provedeny a vycházely jen z výpovědí, které neměly dostatečnou vypovídací schopnost. Z provedených důkazů nevyplynulo, že zadané práce nebyly provedeny - byly tedy vyvozeny právní závěry, které jsou s dokazováním v extrémním nesouladu [nález

sp. zn.

ze dne 13. ledna 1999 (N 3/13 SbNU 11)]. Obecné soudy dále nepřihlédly k důkazům ve prospěch stěžovatele, ale jen k výpovědím v jeho neprospěch a rovněž se nevypořádaly s jeho námitkami. Podstatnou část ústavní stížnosti stěžovatel věnuje vlastnímu hodnocení některých výpovědí a důkazů, a současně tvrdí existenci pochybností, pro které měla být aplikována zásada in dubio pro reo. Stěžovatel je přesvědčen, že nesprávnou aplikací podústavního práva byla porušena základní práva a svobody [nález

sp. zn.

ze dne 10. října 2002 (N 127/28 SbNU 95)] a poukazuje na neprovedení jím navržených důkazů (výslech účetního společnosti a syna stěžovatele). Z uvedených důvodů navrhuje napadená rozhodnutí zrušit.

5. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími i obsahem spisu nalézacího soudu sp. zn. a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti, není další instancí v soustavě trestních soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy ( , a y). Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů, jsou záležitostí obecných soudů. Jejich úkolem je prozkoumat všechny okolnosti případu a své závěry řádně a zákonem stanoveným postupem odůvodnit. Ústavní soud zasáhne toliko při zjištění nejzávažnějších pochybení, představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména jsou-li závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé nebo vykazují-li znaky svévole či libovůle.

7. Z napadených rozhodnutí se podává, že po změně vlastnické struktury obchodní korporace vyvstaly pochybnosti o provedení některých oprav budov a strojů, které stěžovatel zadal a nechal zaplatit z prostředků společnosti. Obecné soudy provedly rozsáhlé dokazování, zda, kdy, kým a jaké opravy měly být provedeny.

8. Znalecký posudek nepožívá žádné větší důkazní síly a jeho provedení je nezbytné tehdy, vyvstane-li potřeba posoudit odbornou otázku, kterou nelze vyhodnotit jiným dokazováním. V řízení nebyla prokázána přítomnost pracovníků provádějících opravy v areálu továrny a ani subdodavatelé, kteří měli práce provádět, nepotvrdili, že by prováděli činnosti v deklarovaném a proplaceném rozsahu. Stěžovatel sám zpochybnil pravdivost některých zápisů o opravách strojů. Za zjevného stavu budov proto nebylo pro rozhodnutí o naplnění znaků trestného činu nezbytné zadání znaleckého posudku.

9. Jak je ze spisu nalézacího soudu patrné, stěžovatel námitky, které předložil v ústavní stížnosti, uplatnil v opravných prostředcích i v rámci své obhajoby před nalézacím soudem (viz například závěrečná řeč na č. l. 1950-1963).

10. Neprovedení stěžovatelem navržených výslechů nelze označit za jejich opomenutí [například nález

sp. zn.

ze dne 24. února 2004 (N 26/32 SbNU 239)] za situace, kdy nalézací soud uvedl důvody, pro které navržené důkazy neprovedl, což následně přezkoumal i odvolací soud ( nedostatečná vypovídací potence a nadbytečnost). Obecné soudy neaplikovaly podústavní právo v rozporu se zákonem chráněným zájmem, v řízení nevyvstala potřeba výběru z interpretačních alternativ a posouzení věci nebylo projevem svévole (nález

sp. zn.

). Obecné soudy rozhodovaly zcela v souladu s ustálenou právní praxí, opakovaně reagovaly na námitky stěžovatele a vyjádřily se k nim, vysvětlily právní hodnocení věci a důvody, pro které šetřené jednání posoudily jako dva samostatné pokračující zločiny zpronevěry, a nikoli porušení povinností při správě cizího majetku. Dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu ke zjištění skutkového stavu, o kterém nejsou pochybnosti.

11. Právo na soudní ochranu ( y) i právo na spravedlivý proces ( Úmluvy) každému zaručuje, že o jeho věci bude rozhodovat nezávislý a nestranný soud podle předem stanovených pravidel. Účastník řízení nemá žádnou záruku, že rozhodnutí bude odpovídat jeho očekávání nebo jeho subjektivnímu právnímu hodnocení. Stěžovatel je subjektivně přesvědčen, že závěry obecných soudů a výsledek jejich rozhodování jednoznačně neprokazují naplnění všech znaků trestného činu a předkládá alternativní vlastní hodnocení provedených důkazů, z nichž dovozuje pro sebe příznivé závěry. Z toho nelze usuzovat, že byla porušena uvedených základní práva ani presumpce neviny ( y). Existence pochybností, které je nutno v souladu se zásadou in dubio pro reo vykládat ve prospěch obviněného, musí být objektivní a zjevná i nezúčastněnému pozorovateli. V uplatnění účinných opravných prostředků ( Úmluvy) nebyl stěžovatel nijak omezen; i zde platí, že jejich existence a užití bez dalšího neznamená, že jejich uplatnění povede k závěrům, které účastník řízení očekává.

12. Z napadených rozhodnutí i ze spisu nalézacího soudu je patrné, že obecné soudy se věcí důkladně zabývaly a na základě provedených důkazů dospěly k jednoznačnému závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu. Postupovaly přitom v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně odůvodnily.

13. Ústavní soud není povolán k tomu, aby řádně odůvodněné závěry obecných soudů jako výraz jejich nezávislé rozhodovací činnosti přehodnocoval, napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu