Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 467/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele T. A. H., zastoupeného Mgr. Markétou Hanzlíkovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 6. prosince 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a N. J. H., a nezletilého N. T. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím soud porušil jeho základní práva zaručená v , , a d ve spojení s Úmluvy o právech dítěte, a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Stěžovatel žádá o přednostní projednání ústavní stížnosti.

2. Stěžovatel (otec) a vedlejší účastnice (matka) jsou rodiče nezletilého vedlejšího účastníka (syn). Na základě dohody rodičů, schválené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 (rozsudek z 5. září 2023), se otec, tehdy žijící v USA, mohl se synem stýkat vždy týden v 2., 4., 10, a 12. měsíci a 14 dní v červenci. Vedle toho byl otec oprávněn se v pondělí, středu a sobotu ve večerních hodinách po dobu 20 minut se synem stýkat online.

3. Otec se po necelém roce, v srpnu 2024, přestěhoval z USA do České republiky do P. Zároveň podal návrh na změnu péče a požadoval svěření syna do střídavé péče rodičů. Během září a října probíhal styk podle domluvy rodičů. V listopadu matka již styk nad rámec rozsudku z 5. září 2023 neumožnila. Otec proto podal návrh na nařízení předběžného opatření.

4. Obvodní soud návrhu otce vyhověl a usnesením č. j. -2509 ze dne 15. listopadu 2024 nařídil, že matka je povinna nad rámec styku upraveného rozsudkem z 5. září 2023 strpět styk syna s otcem vždy od 16.00 hodin čtvrtého pátku v měsíci do 8.00 hodin přespříštího pondělí počínaje listopadem 2024 a vyjma prosince 2024. K předání syna mělo docházet ve školském zařízení. Otec byl povinen umožnit matce denně se synem video hovor. Soud měl za to, že současná úprava není plně v zájmu syna, tolerancí takového stavu by byl připraven o kvalitní a důležitý čas s každým z rodičů. Jestliže jsou aktuálně v České republice oba rodiče, mají zájem a jsou připraveni poskytnout synovi péči a pozornost, považoval soud za žádoucí, bezodkladně nastavit režim pro delší trávení společného času otce se synem. Upevnění vztahu k otci bude mít význam i pro jakékoli budoucí rozhodování soudu.

5. K odvolání matky městský soud napadeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu změnil tak, že návrh zamítl. Soud neměl za splněnou podmínku . Úprava rozsudkem z 5. září 2023 je účinná teprve jeden rok a umožňuje otci svým rozsahem udržet a rozvíjet kontakt se synem. Nelze proto dovozovat riziko odcizení nebo narušení vztahů po dobu řízení ve věci samé. Doplnil, že lze předpokládat, že obvodní soud bude postupovat ve věci samé s největším urychlením. K tomu dodal, že je na otci, aby řešil konflikt práva syna na urychlené řešení poměrů se svým právem na právní zastoupení kupříkladu tím, že umožní substituci své právní zástupkyně a nikoli odročením jednání u obou nařízených jednání.

6. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Otec tvrdí, že městský soud řádně neposoudil specifické okolnosti věci - tedy že se otec přestěhoval z USA a nyní žije jen několik ulic od syna právě proto, aby mohl být více se synem. Postupem městského soudu je tak v současnosti styk se synem upraven v rozporu s nejlepším zájmem dítěte. Rozhodnutí ve věci samé je podle otce po více než 6 měsících stále v nedohlednu a stávající soudní úprava styku každých 8 týdnů je pro zdravý a harmonický vývoj syna nedostatečná. Městský soud se dopustil libovůle, rozhodnutí je překvapivé, nepředvídatelné a nepřípustně formalistické. Stejně tak se ani nijak soud nevyjádřil k nejlepšímu zájmu syna a porušil jeho participační práva, konal-li s ním v souběžném řízení (návrh na nařízení předběžného opatření - změna školského zařízení do rozhodnutí ve věci samé) pohovor a jeho názor na rozšíření a stabilizaci styku nezjistil. Dále otec v rozhodnutí spatřuje zásah do práva na soudní ochranu a princip rovnosti účastníků, nedal-li mu soud prostor se k odvolání matky vyjádřit. Ač otec 4. prosince 2024 avizoval zaslání vyjádření a na základě usnesení obvodního soudu mělo ke styku dojít až v lednu, městský soud vydal rozhodnutí v neprospěch otce již 6. prosince 2024.

7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [ ]; je včasná a není nepřípustná podle téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.

8. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte), který má být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [např. nález

sp. zn.

ze dne 25. září 2014 (N 176/74 SbNU 529)].

9. Se značnou mírou rezervovanosti Ústavní soud přistupuje k přezkumu zvláště u předběžných opatření a tato rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti. Přestože způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze, jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků nezasahují konečným způsobem a není jimi ani prejudikován konečný výsledek sporu. Jejich účelem je naopak zatímní úprava, která nevylučuje, že ochrana základních práv bude poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního nikterak nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, přezkum soustředí v podstatě jen na ta případná pochybení obecných soudů, v jejichž důsledku by takovéto rozhodnutí postrádalo zákonný základ ( y), nevydal by je příslušný orgán ( y), nebo by v něm bylo možno spatřovat svévoli ( y a a 3 y) [např. nález

sp. zn.

ze dne 10. listopadu 1999 (N 158/16 SbNU 171) či usnesení

sp. zn.

ze dne 18. dubna 2023,

sp. zn.

ze dne 6. prosince 2022 a mnohá další). Ve vztahu k zamítnutí návrhu to platí obdobně, ne-li ještě omezeněji, vzhledem k možnosti podat další návrh na nařízení předběžného opatření.

10. Ústavní soud proto zasahuje pouze ve výjimečných případech, kdy rozhodnutí o předběžném opatření představuje natolik excesivní zásah do základních práv a svobod dotčených jednotlivců, který si vyžaduje bezprostřední ingerenci ze strany Ústavního soudu v podobě derogace takového rozhodnutí [srov. např. nález

sp. zn.

ze dne 13. července 2011 (N 131/62 SbNU 59)].

11. Ústavní soud z databáze InfoSoud zjistil, že 18. února 2025 proběhlo jednání ve věci. Z komunikace s obvodním soudem vyplynulo, že o návrhu na změnu péče prozatím rozhodnuto nebylo; další jednání bylo z důvodu znaleckého zkoumání odročeno na neurčito. Během jednání vedl soudce rodiče k rozšíření styku otce se synem. Rodiče se při jednání (tzv. "do protokolu") dohodli na styku otce se synem nad rámec rozsudku z 5. září 2023, který pro nejbližší dobu zajišťoval otci právo styku v 2. a 4. kalendářním měsíci tak, že proběhne i v 3. a 5. kalendářním měsíci, konkrétně ve dnech 17. až 24. března 2024 a 26. května až 2. června 2024.

12. Na výzvu Ústavního soudu, zda za těchto okolností otec na ústavní stížnosti trvá, otec upřesnil, že formální dohodu během jednání o úpravě styku rodiče neuzavřeli. Matka ani neformálně nepotvrdila předjednaný styk, a není jisté, zda jej umožní. Nadto jde o termíny pouze do letních prázdnin a vstřícnost matky k další úpravě, než bude rozhodnuto, je nejistá. Otec má za to, že případná částečná domluva rodičů nemění nic na tom, že rozhodnutím městského soudu došlo k zásahu do jeho práv a práv syna. Projednání jeho ústavní stížnosti je kromě toho principiální otázkou, jelikož městský soud zasáhl do jeho práv i následným usnesením o nařízení předběžného opatření (určení školského zařízení), proti němuž otec podal rovněž ústavní stížnost.

13. Ústavní soud podotýká, že pobytem otce v České republice se změnily okolnosti natolik, že by (každému) mělo být zřejmé, že stávající úprava rozsudkem z 5. září 2023 je v příkrém rozporu s nejlepším zájmem dítěte. Primární odpovědnost za rozvržení péče každého z rodičů leží na rodičích. Nedohodnou-li se, nesmí pak ale soudy změněné okolnosti přehlížet a musí zajistit skutečný přístup k soudu, a to rovněž v řízeních o návrhu na nařízení předběžného opatření. Z pohledu Ústavního soudu tomuto požadavku dostál obvodní soud. O přístupu městského soudu to bezvýhradně říci nelze.

14. Avšak díky následné aktivitě obvodního soudu a za jeho přispění a vzhledem k projevené vstřícnosti rodičů následně došlo k dohodě (lhostejno zda formální či neformální) rodičů o úpravě styku otce se synem nad rámec stávající soudní úpravy alespoň pro nejbližší dobu. Tím se stala ústavní stížnost otce proti rozhodnutí o nenařízení předběžného opatření bezpředmětnou. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, a to za situace, kdy ji alespoň pro nejbližší dobu napravili rodiče sami tím, že se - chvályhodně - dohodli.

15. Za předpokladu, že by matka dohodu nerespektovala, má otec možnost znovu požádat o nařízení předběžného opatření. Stejně tak obvodní soud může předběžné opatření nařídit bez návrhu. V novém případném řízení o nařízení předběžného opatření (ostatně i v řízení ve věci samé) pak musí obecné soudy náležitě zohlednit jak výše uvedenou významnou změnu poměrů, tak mít na paměti důvod, proč Ústavní soud k meritornímu přezkumu rozhodnutí městského soudu v tomto řízení nakonec nepřistoupil.

16. Ústavní soud současně apeluje na rodiče, aby se za změněných poměrů především sami, jako svébytné dospělé osoby s rodičovskou odpovědností, snažili nalézt dohodu na rozvržení péče (styku) o syna i do budoucna.

17. Ústavní soud z výše uvedených důvodů, vzhledem k bezpředmětnosti a s respektem k zásadě zdrženlivosti, ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 5. března 2025

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu