Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 431/25

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. N., zastoupené Mgr. Lubošem Kučírkem, advokátem, sídlem Buzulucká 6, Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3. prosince 2024 č. j. ZN 1122/2023-56 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Žďár nad Sázavou, Oddělení obecné kriminality, ze dne 4. října 2024 č. j. KRPJ-31150-94/ČJ-2024-161471, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení s tím, že jím došlo k porušení stěžovatelčiných ústavních práv vyplývajících z a 3, a 2 a d a , a y.

2. Podstatou napadených rozhodnutí je právní názor orgánů činných v trestním řízení, že stěžovatelka pozbyla status zvlášť zranitelné oběti, a jejímu zmocněnci se proto nepřiznává odměna, náhrada hotových výdajů a náhrada za promarněný čas.

3. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.

4. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele ( ve spojení s ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody totiž nepřipadá jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci.

5. Ústavní soud i v nyní posuzované věci vychází z toho, že stěžovatelka je povinna vyčerpat všechny procesní prostředky, které jí k ochraně jejího práva zákon poskytuje [srov. nález ze dne 2. 3. 2015

sp. zn.

(N 51/76 SbNU 691)].

6. Vzhledem k obsahu napadených rozhodnutí a fázi trestního řízení, v níž byla vydána, není podle Ústavního soudu důvodu, pro který by stěžovatelka nemohla uplatnit podnět k výkonu dohledu podle a násl. , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jehož využití Ústavní soud ustáleně považuje za podmínku přípustnosti ústavní stížnosti. Rozhodnutí policejního orgánu a dozorového státního zastupitelství nelze podle Ústavního soudu podobně jako rozhodnutí o odložení věci považovat za konstitutivní a "neměnné". Ačkoliv dohledový státní zástupce nemůže takové rozhodnutí zrušit, může, shledá-li, že byl porušen zákon, udělit dozorovému státnímu zástupci závazné pokyny, jak porušení zákona napravit ( zákona o státním zastupitelství). Podle Ústavního soudu nelze z široce vymezené působnosti institutu dohledu dovodit, že by se neměla týkat statusu zvlášť zranitelné oběti a rozsahu jejích práv v trestním řízení. Pokud by přesto dohledové státní zastupitelství dospělo k opačnému právnímu závěru, zůstává stěžovatelce lhůta k podání ústavní stížnosti zachována.

7. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2025

Jan Svatoň v. r.

soudce zpravodaj