Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 22/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Kateřiny Tomkové, advokátky, sídlem Biskoupky č. p. 33, Ivančice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2024 č. j. -479, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. ledna 2024 č. j. -396, a výroku II. usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. srpna 2023 č. j. -370, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov jako účastníků řízení, a AD IN, s.r.o., IČ: 27096785, se sídlem Na Hubálce 707/10, Praha 6, jako vedlejší účastnice, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatele

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí a konkrétního výroku s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv chráněných a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. V řízení před obecnými soudy bylo rozhodováno o návrhu stěžovatelky na zastavení exekuce. Napadeným výrokem II. usnesení Okresního soudu Brno-venkov (dále jen "okresní soud") ze dne 3. 8. 2023 č. j. -370, byl zamítnut návrh stěžovatelky na zastavení exekuce opřený o tvrzení o zániku vymáhané pohledávky v důsledku jejího účetního odpisu. Okresní soud k tomu konstatoval, že zákonem aprobovaný účetní "zánik" pohledávky není způsobilým důvodem, pro který by bylo možné exekuci zastavit ve smyslu až h) (dále jen " "). Mezi možné způsoby zastavení exekuce nelze zařadit účetní postupy, jež ve svém důsledku neznamenají faktický zánik závazku, nýbrž pouze zánik z pohledu účetní evidence odepisujícího subjektu. Účetně odepsaná pohledávka právně fakticky nezaniká, účetní jednotka ji vede i nadále v podrozvahové evidenci. Účetní odpis pohledávky je pouze účetním řešením, postupem, v rámci kterého je s pohledávkou nakládáno ve vnitropodnikové účetní evidenci.

3. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") následně usnesením ze dne 30. 1. 2024 č. j. -396, stejně jako okresní soud návrh stěžovatelky na zastavení exekuce opřený o tvrzení o zániku vymáhané pohledávky v důsledku jejího účetního odpisu zamítl. Uvedl k tomu, že účetní odpis pohledávky nelze ani analogicky podřadit pod žádný ze zákonných způsobů zániku závazku dle a násl. . Jedná se o právem aprobovaný způsob účetního řešení dlouhodobě nedobytných pohledávek, který je učiněn na základě rozhodnutí účetní jednotky (nikoli na základě zákona), a který nevyvolává žádné právní následky.

4. Nejvyšší soud poté usnesením ze dne 3. 12. 2024 č. j. -479, zamítl dovolání stěžovatelky. Obdobně jako krajský soud konstatoval, že účetní odpis pohledávky nepatří mezi skutečnosti vyjmenované v a násl. , které mají za následek zánik pohledávky. K odpisu pohledávky se přistupuje s cílem, aby její výše odpovídala její současné skutečné hodnotě. Účetní odpis pohledávky je tak pouze jejím účetním řešením, nelze jej považovat za skutečnost, která by měla vést k právnímu zániku závazku.

5. Proti výroku II. okresního soudu, usnesení krajského soudu a usnesení nejvyššího soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost s tvrzením, že v ani v dalších ustanoveních není nijak upraven zánik pohledávky jako věci v hmotněprávním smyslu, což tvoří mezeru v zákoně. Soudy dle stěžovatelky pochybily v tom, že věc posoudily v duchu nepřípustného legalismu a formalismu a zcela vybočily ze závěrů vyložených Ústavním soudem v nálezu ze dne 4. 2. 1997

sp. zn.

.

II.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka není právně zastoupena, avšak tuto povinnost nemá vzhledem ke stanovisku pléna Ústavního soudu , podle kterého je-li účastníkem nebo vedlejším účastníkem řízení před Ústavním soudem advokát, nemusí být podle zastoupen jiným advokátem. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( téhož zákona a contrario).

III.

Vlastní posouzení věci Ústavním soudem

7. Z , a y plyne, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a k zásahu do jejich rozhodovací činnosti přistoupí pouze v případě, zjistí-li na podkladě individuální ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva; jeho úkolem je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [ , písm. d) y], nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se závěry obecných soudů spočívajících v tom, že účetním odpisem pohledávky nedochází k právnímu zániku závazku, nýbrž se jedná pouze o účetní řešení pohledávky. K těmto závěrům však Ústavní soud konstatuje, že je soudy dostatečně a logicky odůvodnily a vysvětlily, z čeho v rámci svých úvah vycházely. Ústavní soud neshledal v argumentaci soudů jakékoli pochybení, které by mu umožnilo zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů. V postupu soudů nelze spatřovat nepřípustný formalismus, obecné soudy vycházely z přiléhavé zákonné úpravy a tuto odpovídajícím způsobem interpretovaly a aplikovaly na projednávanou věc.

9. Stěžovatelce dále nelze dát za pravdu ani v tom, že by obecné soudy vybočily ze závěrů vyplývajících z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997

sp. zn.

. Uvedený nález se týká možnosti ústavně konformní interpretace zákona a vyplývá z něj, že při takové interpretaci soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžadují v nálezu uvedené závažné důvody. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci. Dále je v nálezu řešeno zrušení staré a přijetí nové právní úpravy a legislativní řešení časového střetu právních úprav. Nález, kterým argumentovala stěžovatelka, je tedy nepřiléhavý k věci, o kterou v jejím případě jde.

10. Stran tvrzené mezery v zákoně, konkrétně v úpravě zániku závazků dle , Ústavní soud konstatuje, že ani tato námitka nedosahuje ústavněprávní roviny. Obecné soudy stěžovatelce pečlivě vyložily, z čeho plyne, že účetní odpis pohledávky nemá za následek zánik závazku. Není tomu tak z důvodu, že by "účetní odpis" jako způsob zániku závazku chyběl ve výčtu uvedeném v a násl. . Tento následek vyplývá z charakteru účetního odpisu jako operace ve smyslu , o účetnictví.

11. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2025

Tomáš Langášek v. r.

předseda senátu