Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 278/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, zastoupené Mgr. Miroslavem Faměrou, advokátem, sídlem U Stanice 11/4, Praha 6 - Liboc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2024 č. j. -150 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2024 č. j. -106, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Jana Šestáka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí uvedených v záhlaví. Tvrdí, že jimi bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu podle d a na spravedlivý proces podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Ústavní soud zjistil z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí následující skutečnosti.

3. Stěžovatelka podala proti vedlejšímu účastníkovi žalobu na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 069 250 Kč. Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 30. 5. 2022 řízení o této žalobě přerušil. V odůvodnění uvedl, že řízení přerušil podle , , a to vzhledem k tomu, že to shodně navrhla stěžovatelka i vedlejší účastník. Dále upozornil, že nebude-li do jednoho roku podán návrh na pokračování v řízení, bude řízení zastaveno podle .

4. Protože žádný z účastníků návrh na pokračování v řízení nepodal, okresní soud usnesením ze dne 22. 6. 2023 řízení zastavil. Toto rozhodnutí potvrdil Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením. Podle krajského soudu stěžovatelka i vedlejší účastník shodně navrhli přerušení řízení podle . I když se stěžovatelka zmínila v podání okresnímu soudu též o možnosti přerušit řízení podle do skončení jiného soudního řízení, bylo z rozhodnutí okresního soudu o přerušení řízení zřejmé, že o přerušení řízení bylo rozhodnuto na shodný návrh účastníků podle . Protože v roční lhůtě nebyl podán návrh na pokračování v řízení, byly splněny podmínky pro jeho zastavení.

5. Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením dovolání stěžovatelky jako nepřípustné podle . Vyložil, že rozhodnutí krajského soudu nijak nekoliduje s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nejprve popisuje soudní spory vedené s vedlejším účastníkem. Dále namítá, že usnesení okresního soudu o přerušení řízení ve výrokové části neuvádí, zda k přerušení došlo podle nebo . Stěžovatelka přitom navrhovala v řízení před okresním soudem přerušení podle obou těchto ustanovení. Stěžovatelka zdůrazňuje, že konkrétní ustanovení mělo být uvedeno ve výrokové části, jinak není zřejmé, o kterém návrhu na přerušení bylo rozhodnuto. Především je závazný toliko výrok soudního rozhodnutí, který ale neobsahoval odkaz na . Toto pochybení okresního soudu nelze klást k tíži stěžovatelce a vytýkat jí, že v roční lhůtě nepodala návrh na pokračování v řízení. Zastavení řízení bylo pro stěžovatelku překvapivé, napadená rozhodnutí nejsou dostatečně odůvodněna a upřela jí právo na soudní ochranu.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka nemá k dispozici jiný zákonný procesní prostředek k ochraně svých práv ( téhož zákona a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y). Při rozhodování o ústavních stížnostech podle písm. d) y je jeho úkolem přezkoumat toliko ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo.

9. Na závěru napadených rozhodnutí, že řízení bylo přerušeno podle a že stěžovatelka měla podat návrh na pokračování v řízení do jednoho roku, chtěla-li zabránit jeho zastavení, není nic neústavního. Otázka, zda musí být ustanovení, podle něhož je řízení přerušováno, uvedeno ve výroku rozhodnutí, nebo jen v odůvodnění, je věcí výkladu podústavního práva. Zvláště v okolnostech posuzované věci postrádá tato otázka ústavněprávní rozměr.

10. Okresní soud v odůvodnění rozhodnutí o přerušení řízení ze dne 30. 5. 2022 jednoznačně uvádí, že se řízení přerušuje na shodný návrh účastníků podle , a upozorňuje, že nepodá-li žádný z účastníků návrh na pokračování v řízení do jednoho roku, bude řízení zastaveno. Stěžovatelka tedy měla možnost zjistit, podle jakého ustanovení bylo řízení přerušeno a jak má postupovat, pokud bude chtít v řízení pokračovat. Domnívala-li se stěžovatelka, že rozhodnutí o přerušení je nezákonné či že řízení mělo být přerušeno podle jiného ustanovení, mohla se bránit odvoláním, čehož nevyužila. Stejně tak jí nic nebránilo podat návrh na pokračování v řízení v roční lhůtě, čímž by rovněž předešla zastavení řízení (obdobně viz usnesení ze dne 8. 10. 2019

sp. zn.

, bod 14, dostupné z https://nalus.usoud.cz). Za těchto okolností tedy zastavení řízení nevybočilo z ústavních mezí.

11. Ústavní soud z výše uvedených důvodů neshledal, že by napadená rozhodnutí porušila základní práva stěžovatelky. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2025

Josef Fiala v. r.

předseda senátu