Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 208/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Ruslana Vladyslavovyče Rudije, zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 831/21, Praha 1 - Nové Město, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 21. listopadu 2024 č. j. MV-137518-3/SO-2024 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 7. srpna 2024 č. j. MV-171234-10/VS-2023, za účasti Ministerstva vnitra, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Stěžovatel podal žádost o udělení státního občanství. Ministerstvo vnitra (dále jen "ministerstvo") napadeným rozhodnutím tuto žádost zamítlo z důvodu uvedeného v , o státním občanství České republiky (dále jen " "), a to na základě negativního stanoviska bezpečnostních sborů, podle kterého stěžovatel ohrožuje bezpečnost České republiky.

2. Rozklad stěžovatele proti tomuto rozhodnutí zamítl ministr vnitra nyní rovněž napadeným rozhodnutím. Ministr vnitra zopakoval, že vyjde-li na základě státobezpečnostních stanovisek najevo, tak jako v případě stěžovatele, že žadatel o udělení státního občanství České republiky ohrožuje bezpečnost státu, nelze žádosti vyhovět.

II.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel považuje závěry správních orgánů za nezákonné a protiústavní. Je přesvědčen, že nepředstavuje žádné ohrožení místního veřejného pořádku. Dovolává se porušení svých základních práv zaručených d (dále jen " ").

4. Přesto, že není obeznámen s důvody, pro které je jeho osoba hodnocena jako ohrožující bezpečnost státu, domnívá se, že jsou tyto důvody zachycené v režimu utajení nepravdivé a irelevantní pro zamítnutí podané žádosti. Zdůrazňuje, že není trestně stíhán a vede vcelku obyčejný život, není aktivní ani v náboženské rovině a veškerý svůj čas směřuje do svého zaměstnání. Vzhledem k tomu, že si stěžovatel není vědom jiných prohřešků a nedostatků, má za to, že je potřeba na něj hledět jako na bezúhonného. Stěžovatel žádá o přezkoumání obsahu utajované informace, a pakliže ji Ústavní soud vyhodnotí jakožto nedostatečně intenzivní pro zamítnutí podané žádosti, žádá o zrušení napadených rozhodnutí.

III.

Splnění procesních předpokladů řízení

5. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s až 31 . Jeho ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Shrnutí řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud pro účely tohoto řízení vyžádal spisy vedené u ministerstva pod sp. zn. MV-171234/VS-2023 a sp. zn. MV-137518/SO-2024, včetně všech stanovisek bezpečnostních sborů, ze kterých ministerstvo při rozhodování vycházelo.

7. V nevyžádaném vyjádření ministerstvo v obecné rovině a bez znalosti obsahu ústavní stížnosti popsalo průběh řízení o stěžovatelově žádosti o udělení státního občanství.

8. Toto vyjádření ministerstva Ústavní soud nezasílal stěžovateli k replice, neboť neobsahovalo žádné nové skutečnosti nebo argumentaci, která by měla vliv na posouzení věci.

V.

Vlastní posouzení

9. V souladu s písm. d) y má Ústavní soud pravomoc rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci, kterým může být jak rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, tak navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku ( zákona o státním občanství České republiky) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání rozhodnutí o neudělení státního občanství České republiky. Toto posouzení se odehrává při plném respektování požadavku na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé.

10. Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta s odkazem na § 13 odst. 2 zákona o státním občanství z důvodu, že žadatel(ka) ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle § 22 odst. 3 uvedeného zákona pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si k žádosti vyžaduje ministerstvo vnitra a která podléhají utajení, se nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Tuto právní úpravu neshledal Ústavní soud protiústavní, neboť představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a mezi bezpečnostními zájmy státu na straně druhé (srov. nález ze dne 11. 10. 2016

sp. zn.

, zejména bod 61).

11. Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle § 26 zákona o státním občanství vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavním předpisům, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně ani zákonem zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv a svobod (nález ze dne 2. 7. 2019

sp. zn.

).

12. Přestože český právní řád nezakládá právo na udělení státního občanství, musí řízení o takové žádosti vyhovovat požadavkům plynoucím z y, což se týká i posouzení důvodů, pro které nelze státní občanství udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty ( ve spojení s a zákona o státním občanství). Stěžovatel v dané souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2021

sp. zn.

. V tomto nálezu Ústavní soud rozhodl o porušení práv stěžovatelky podle y, neboť jako utajovaná informace byla uváděna informace, která je veřejně dostupná a stěžovatelka se mohla proti její (ne)relevanci ve vztahu k žádosti o udělení státního občanství pokusit v rozkladu argumentačně přesvědčit správní orgán. Takové pochybení správních orgánů však v posuzované věci Ústavní soud nezjistil.

13. Ústavní soud ověřil, že utajované stanovisko příslušného bezpečnostního sboru, které bylo podkladem napadených rozhodnutí, odůvodňuje zamítnutí žádosti stěžovatele o udělení státního občanství České republiky v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními. Napadenými rozhodnutími proto nebylo porušeno jeho základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu než soudu podle y. Žádost stěžovatele byla řádně projednána. Samotné neudělení státního občanství České republiky není v rozporu s ústavním pořádkem, neboť stěžovatel nemá ústavně zaručené základní právo na jeho udělení, a takovéto právo mu neplyne ani z podústavního práva ( zákona o státním občanství).

14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2025

Zdeněk Kühn v. r.

předseda senátu