Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3527/24

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla B. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Hanou Levovou, advokátkou, sídlem Jaltská 906/1, Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soud v Plzni č. j. -1343 ze dne 10. 9. 2024, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a) Ivany K., b) nezletilé Petry K. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tvrdí, že Krajský soud v Plzni ("odvolací soud") porušil jeho základní práva zaručená v , a d; dále namítá porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a a Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatel navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku ( ).

2. Okresní soud v Karlových Varech ("opatrovnický soud") svěřil rozsudkem č. j. -1155 ze dne 10. 1. 2024 dceru [nyní téměř desetiletou vedlejší účastnici b)] do péče otce (stěžovatele) a rodičům uložil povinnost platit výživné. Opatrovnický soud dospěl k následujícím závěrům:

Matka [vedlejší účastnice a)] omezovala styk otce s dcerou, kterou dostatečně nemotivovala a styk záměrně znesnadňovala, což se neblaze projevilo na fyzickém i duševním rozpoložení nezletilé. Bylo prokázáno, že u obou rodičů jsou dobrá výchovná prostředí a že nezletilá má k oběma rodičům láskyplný vztah.

Matka byla trestně stíhána pro podezření z týrání sestry nezletilé; obžaloby byla zproštěna. Otec ve snaze převzít do péče i nezletilou dceru [vedlejší účastnici a)] inicioval v lednu 2024 další trestněprávní prověřování a označil důkazy, jež opatrovnický soud přesvědčily, že i nezletilá může být v domácnosti matky fyzicky či psychicky týrána, a proto prostřednictvím předběžných opatření rozhodl o rychlé změně výchovného prostředí nezletilé, která byla od ledna 2023 u otce. Dcera s matkou odmítá komunikovat.

Není v zájmu dcery, aby výchovné prostředí bylo znovu změněno, neboť bylo prokázáno, že matka nezletilou manipuluje proti otci a brání jejímu styku s ním. Není vyloučeno, že kdyby opatrovnický soud rozhodl ve prospěch matky, ta by s dcerou znovu manipulovala a bránila by jejímu styku s otcem v souladu s jejím osobnostním nastavením se sklony ke zvýšenému prožívání a teatrálnosti, sobeckosti (histrionská porucha osobnosti). Nejlepším zájmem nezletilé je dlouhodobě zachovat stávající stav (péče a výchovné prostředí otce).

3. Odvolací soud ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí opatrovnického soudu změnil a nezletilou svěřil do střídavé péče rodičů (s běžným stykem po týdnu a speciální úpravou svátků a prázdnin); odvolací soud rovněž rozhodl o povinnosti rodičů platit výživné. Odvolací soud dospěl k následujícím závěrům:

Od doby původní úpravy péče o nezletilou se podstatně změnily poměry. Nezletilá je již ve věku umožňujícím její svěření do střídavé péče, není již citově závislá na matce a je zvyklá i na péči otce, do jehož zatímní péče byla předána v únoru 2023 na základě předběžného opatření.

Oba rodiče mají zájem o nezletilou pečovat a oba mají dobré podmínky pro zajištění péče o ni; nezletilá má k oběma rodičům pozitivní citové vazby, ráda pobývá u každého z nich a podle jejího aktuálního přání (zjištěného pohovorem opatrovníka s nezletilou ze září 2024) by chtěla být v rovnoměrné péči obou rodičů.

Překážkou pro úpravu střídavé péče není ani histrionská porucha osobnosti matky; v rámci trestního řízení ani opatrovnického řízení nebylo prokázáno násilné chování matky vůči nezletilé. Překážkou není ani prokázané chování matky spočívající v bránění otci a negativním ovlivňování, obdobné chování bylo prokázáno rovněž na straně otce.

4. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel popisuje dříve vydaná rozhodnutí o předběžném opatření, na základě kterých byla nezletilá v péči otce z důvodu podezření z probíhajícího týrání dcery a její sestry ze strany matky. Kontaktu matky s dcerou nebránil a vždy jednal podle doporučení odborníků. Stěžovatel dále namítá, že odvolací soud rozhodl v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé a nepředvídatelně: rozhodl o střídavé péči, byť dospěl k závěru, že opatrovnický soud zjistil skutkový stav správně a dostatečně; odvolací soud měl případně dokazování adekvátně doplnit. Nezletilá dcera podle stěžovatele opakovaně vyjadřovala přání ohledně úpravy péče rozporuplně a pod výrazným vlivem matky. Odvolací soud měl zjistit názor nezletilé pohovorem sám či měl nechat vypracovat znalecký posudek o manipulaci matky; nekriticky vycházel z posledně vysloveného přání nezletilé, aniž by jej řádně hodnotil s ohledem na její věk a rozumovou a emoční vyspělost (což je v rozporu s nálezem

sp. zn.

ze dne 8. 1. 2024; a nálezem

sp. zn.

ze dne 7. 9. 2023).

5. Odvolací soud pominul prokázanou manipulaci ze strany matky; nadto bez dalšího otci stanovil styk v liché týdny, byť bylo ze spisu známo, že rodina otce (včetně dcery současné manželky) spolu může trávit čas pouze o sudých víkendech. Otec se s matkou bude vídat ve škole nezletilé, protože dcera současné manželky otce je její spolužačkou. Odvolací soud zpřetrhal pouto mezi nezletilou a její plnorodou sestrou, podle stěžovatele chybně stanovil dobu pro předávání nezletilé během vánočních prázdnin a při dělení finančních nákladů nevycházel ze spravedlivého uspořádání poměrů.

6. Stěžovatel dále tvrdí, že odvolací soud mu znemožnil předložit důkazy ohledně nevhodného výchovného prostředí u matky a bránit se proti nedůvodnému obvinění, že jednal účelově, když na matku podal trestní oznámení. Napadený rozsudek je podle stěžovatele v rozporu s judikaturou Ústavního soudu (nález

sp. zn.

ze dne 30. 12. 2014; nález

sp. zn.

ze dne 22. 8. 2022; či nález

sp. zn.

ze dne 31. 8. 2018).

7. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [ ], je včasná a není nepřípustná podle téhož zákona. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.

8. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

9. Ústavní soud podle y není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů - jako orgán ochrany ústavnosti má v rodinně právních věcech zasahovat pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní a aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající rozhodnutí. Ústavnímu soudu obecně nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Opatrovnické soudy mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují s účastníky řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li opatrovnický soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním, poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu přezkoumatelné a logické odůvodnění a vyjde-li z dostatečného rozsahu dokazování, nelze hodnotit jeho postup jako neústavní (viz např. usnesení

sp. zn.

ze dne 20. 9. 2022; či usnesení

sp. zn.

ze dne 22. 2. 2023).

10. V nyní projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí z mezí ústavnosti v právě popsaném smyslu nevybočilo. Odvolací soud podle Ústavního soudu ústavně konformně odůvodnil, proč je zvolený model střídavé péče v nejlepším zájmu nezletilé; přitom bez dalšího nevycházel pouze z vysloveného přání dcery. Naopak, řádně hodnotil způsobilost obou rodičů ke střídavé péči. Také řádně odůvodnil, proč negativní chování matky nepovažuje s ohledem na obdobné negativní jednání otce za překážku modelu střídavé péče. Obdobně zohlednil, že v opatrovnickém řízení ani v trestním řízení nebylo prokázáno násilné chování matky vůči nezletilé (viz bod 9 napadeného rozsudku).

11. Namítá-li stěžovatel, že by mu a jeho rodině lépe vyhovoval "sudý" týden, nikoliv "lichý", že odvolací soud chybně stanovil dobu pro předávání nezletilé během vánočních prázdnin, či že bude muset matku i nadále vídat při předávání nezletilé ve škole, neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci. Úkolem Ústavního soudu není posuzovat vhodnost konkrétního nastavení modelu střídavé péče v jeho detailech.

12. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozhodnutím byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle . Protože Ústavní soud projednal ústavní stížnost stěžovatele bez zbytečného odkladu, nebylo třeba rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. února 2025

Pavel Šámal v. r

předseda senátu